Červenec 2005

Češi a emigranti

Eugen Hubacz

V českém tisku a hlavně v některých výpadech proti emigrantům se vyskytují převážně negativní názory o podstatě emigrace. Pamatuji si na dobu, kdy se nám říkalo "utečenci". Nad tímto označením by se měl každý Čech zamyslet.

Z čeho a proč jsme utekli? Kdekdo poukazuje na ty, kteří žijí na Západě (ať už v Kanadě, USA, Austrálii či jinde) jako na něco méněcenného, nebo jako na toho, kdo zanevřel na svou domovinu. Je pozoruhodné, proč právě český národ projevuje typický negativní pohled na emigranty. Abych si sám pro sebe objasnil podstatu oné "nevraživosti", porovnal jsem emigranty v USA z různých zemí s těmi, co odešli s Česka.

Kupodivu nenašel jsem nikoho (z jiných zemí), kteří by byli vystaveni takové neúctě jako my, co jsme odešli z Česka. Navíc, když srovnám, jak jsou bráni emigranti např. v USA a jak se dívají Češi na emigranty žijící na území Česka (a máte jich tam plno), tak se mi vkrádá otázka; co jsou Češi za národ? Pamatuji si na některé české občany, kteří byli za války pracovně nasazeni v Německu (nevím, kolik lidí si to pamatuje), a při mé zvídavé nátuře jsem se jich ptal, jak s nimi bylo zacházeno. Čekal jsem, že velice špatně (vzhledem k nevrlosti mezi oběma národy). Jenže k mému překvapení jsem se dozvěděl, že s nimi Němci zacházeli celkem slušně, jeden si dokonce udělal známost s Němkou (chcete mi nadhodit, že byl proto kolaborant?). Když jsem se ptal po příčině slušného zacházení, byl jsem poučen, že Němci si vážili zručnosti Čechů.

Do poválečného Německa odešla spousta Evropanů, kteří se později rozhodli tam permanentně žít. A věřte mi, že k těm slušným mají Němci kladný postoj. Jak se to liší od Čechů, kteří se dívají třeba na Ukrajince jako na verbež. Samozřejmě, že mezi nimi existují ti, kteří si této "pocty" zaslouží. Jenže Češi háží každého do stejného pytle, zrovna jako nás emigranty.

A tak se dostávám k hlavnímu, úvaze o nás, českých emigrantech. Jistě, nemusím zdůrazňovat, že příčiny k emigraci jsou různé a neexistuje na ně jeden pytel. Ona různorodost charakterů, co existuje v Česku, existuje i mezi námi, o tom není pochyb. Například tu žijí takoví, kteří prohlašují, že jsou hrdými Čechy, ale přitom nemají zájem se do Česka vrátit. Ano, jsou hrdými Čechy, ale využívají veškerých vymožeností, které jim Amerika poskytuje. Takoví většinou prohlašují, že utekli kvůli komunismu v Česku. Ale ten už tam není, tak proč se nevrátí? Proč? Poněvadž jsou typickým příkladem českého pokrytectví: tady se jim vede dobře, tak proč by se vraceli. Kdybych prohlašoval, že jsem hrdým Čechem, tak bych se vrátil do svobodné země, která potřebuje odborníky vyškolené v americké technologii i v demokratických zásadách, kteří pozvednou českou úroveň, a mohli být hrdí na to, co pro svou vlast podstoupili. Zrovna tak, jak tomu bylo kdysi s českými řemeslníky, kteří odcházeli "na vyučenou" a pak se vraceli a uplatňovali nabyté poznatky ve vlasti.

Jenže ti, kteří se tady honosí, jakými jsou vlastenci, se nevrátí, protože by je Češi nepřijali jako hrdiny. Tak na co vlastně jsou takoví lidé vlastně hrdí? V Česku je dost těch, co se vrátili - někteří čestní, ale i takoví, kteří vystavují na odiv, jak na Západě se všemi "vyčurali". Proboha, podle nich jen neposuzujte všechny emigranty! Tak jako věřím, že je spousta charakterních Čechů, tak je také většina emigrantů, co tu žije.

Mimochodem, to, co píši, je vlastně v podstatě totéž, co se vám snaží pan Hedvíček říci ve svých úvahách o Češích. Jenže, jak už jsem naznačil, český národ se musí nejdříve zbavit "pštrosího komplexu" zvláště, když se chce úspěšně integrovat do Evropy. A pokud se někdo upřímně bude zajímat o to, jak to lze dokázat, tak v první řadě nechť se zamyslí nad páně Hedvíčkovým úsilím probudit Čechy z letargie. Ovšem, jak zjišťuji z ohlasů, tak to snad dokáže teprve některá z příštích generaci. Jaká škoda, šlo by to už nyní, jenže k tomu je potřeba pokora a ne ta nabubřelá česká představa o vlastní velikosti.

Přeji vám mnoho zdaru v příštích volbách.