Červenec 2005

Česká politická scéna

Roman Joch

Politika v České republice je nudná, trapná a nezajímavá. Zajímavé jsou jen rozmary, libůstky a uražené ješitnosti pana prezidenta.

Sociální demokracie spěje k zasloužené volební porážce. Je to strana naprosto prázdná, držící pohromadě jen touhou členů po politické moci coby cestě k prospěchu, majetku a bohatství. Socialistická ideologie byla vždy založena na institucionalizované krádeži: politici A zdaní občany B, část zisku si ponechají a část přerozdělí občanům C výměnou za to, že ti je pak volí. Tato ideologie dnes představuje již jen praxi: stát, to je balík peněz, který získáme zdaněním; a my, sociální demokraté, jsme ti, kdo o tomto balíku rozhodují. Žádné ideje, žádný program, žádné ideály – jen (pře)rozdělování peněz.

Což o to, v tomto smyslu jsou všechny parlamentní strany v ČR socialistické. Ale ty ostatní mají aspoň nějaké názory a politické cíle; ČSSD má jen svou praxi.

Není v ní žádný leader, který by stál za to. Poslední leader byl Miloš Zeman. Byl to grobián, egomaniak, narcis, hulvát a opilec, ale byl to leader. Splácal sociální demokracii dohromady a učinil z ní volebně nejsilnější stranu. Vládl příšerně a jeho vláda byla výkladní skříní korupce, ale po 11. září 2001 se sám rekonstituoval jako ultra-jestřáb. Jeho pozice vůči válce proti terorismu nebyla levicová, nýbrž neokonzervativní – což mně bylo sympatické. Nepodlehl ideologické protizápadní zášti moderní levice, ale v civilizačním zápasu se stal churchillovskou figurou – alespoň slovně, svou hubou nevymáchanou.

Zeman byl typickým lidovým populistou, který dovedl svými bonmoty přivést k hurónskému smíchu českou hospodu. Netrpěl žádnými módními levicovými šílenostmi jako jsou kvóty pro ženy, registrované partnerství homosexuálů, či politická korektnost. Politicky mi sice mladí moderní technokraté, kteří Zemana ve vedení ČSSD nahradili, mohou být v ekonomických otázkách sympatičtější, ale jsou to čistě formální úředníci, kteří by mohli být ministry za jakoukoli stranu. A tradiční levicové jádro českého národa – závistiví, rovnostářští, malí čecháčkové u pivních tlachů v hospodě – to ví. Proto se posunou někam jinam – buď k extrémní levici, nebo ke krajní „pravici“. To je však nešťastné; pro blaho země je lepší, aby tito lidé zůstali u sociální demokracie, než aby šli někam jinam, stranám horším. Pro blaho země je lepší, aby česká sociální demokracie byla populistická a lidová, nikoli moderní a liberální.

ODS čeká, až ji volební vítězství samo spadne do klína. A zřejmě i spadne, čistě, mechanicky, samospádem. ODS nedělá nic moc, čím by si příští volební vítězství zasloužila, ale ani nic moc, čím by si je zkazila. Zkrátka, nedělá nic moc.

Má však dva jiné problémy. Především, je velký nesoulad mezi názory voličů a členské základny na otázku Evropské unie a integrace na jedné straně a názory elit, vedení a ideologů ODS na straně druhé. Zatímco její elity jsou euroskeptické, její členové a voliči jsou ti nejvíc proevropští občané v ČR: tito lidé jsou definováni především svými ekonomickými a podnikatelskými zájmy, a pro ty je EU dobrá.

A pak, je zde latentní napětí mezi současným předsedou ODS Topolánkem a předsedou bývalým, presidentem Klausem. Klaus nemá rád Topolánka. Nepovažuje ho za svého důstojného nástupce. Klaus by ostatně nikoho nepovažoval za svého důstojného nástupce – přece nikdo není dostatečně důstojný a schopný, aby mohl nahradit profesora Klause, že? Snad jediný pro Klause přijatelný nástupce by byl jen totální čičmunda, který by se denně klaněl na oltáři Klause…

KDU-ČSL je sociální demokracie pro křesťany. Je to strana ekonomicky centristická (tj. sociáldemokratická) a morálně velmi mírně konzervativní. Někteří lidé ve straně měli a mají iluzi, že když to bude strana nekonzervativní, nezdůrazňující křesťanská a konzervativní témata, získá si nové voliče ze sekulárních řad, které jinak odpuzuje svým moralistickým „extremismem“. To je naprostý nesmysl. KDU-ČSL – již jen kvůli svému názvu – nikdy žádné sekularisty nezíská. I kdyby tisíckrát souhlasili s jejím programem, vždy budou raději volit buď sociální demokracii, anebo ODS, anebo nějakou malou liberální straničku. Název „křesťanská“ je vždy spolehlivě odpudí. Naopak, není-li KDU-ČSL dostatečně konzervativní a křesťanská, neudrží si své přirozené voliče z katolického venkova, pro které se stane málo konzervativní a proto budou raději volit buď z ekonomických důvodů sociální demokraty anebo z naštvanosti na liberální stát nějaké malé radikálně-pravicové straničky. Pro KDU-ČSL je tudíž rozumné své křesťanství a konservatismus naopak přitvrdit a získat si tak pevnou základnu loajálních voličů. Sekulárně-liberální voliče tím sice nezíská – ale ty nezíská nijak – konzervativně-křesťanské voliče však přitáhne a připoutá. Nebude nikdy stranou nad 15%, ale může být stranou nad 10% hlasů – což by ale bylo více, než je teď.

Komunisté jsou staří, dobří, nezrekonstruovaní brežněvisté. A není perspektivy, že by se reformovali. Členská základna – ty babičky a dědouškové, estébácké mlátičky z 50. let – prostě milují tu stranu takovou, jaká je. A milují svého Mirka Grebeníčka.

Jsou jen tři řešení „komunistického“ problému: buď změna volebního systému na většinový, ke které však ostatní strany nemají vůli. Anebo vstup KSČM do vládní koalice s ČSSD, v níž se „ušpiní“ mocí a ztratí voliče – ve prospěch nejspíš nějaké nové strany extrémní, xenofobní „pravice“. Anebo zákaz KSČM, což je nejelegantnější a z ústavního hlediska nejčistší řešení, ke kterému však taky nedojde, neboť politici nemají odvahu učinit to, co ústava předpokládá. A tak se asi stane, že po příštích volbách 2006 bude KSČM nejsilnější stranou české levice.

O dalších stranách v ČR nemá smysl mluvit. Unie svobody spěje k zániku, a i když je v ČR stále volební potenciál pro malou, liberální stranu nad 5%, jakou byla kdysi ODA a pak US, žádná taková, které by skeptičtí a politikou zhnusení voliči v ČR věřili, dnes neexistuje.