Červenec 2005

Vitaminy pro větší IQ

Pavel Kohout

Intelekt lidí – a tedy i jednotlivých národů – záleží významně i na kvalitě jejich stravy. Vyspělé státy by to měly brát v potaz při směřování rozvojové pomoci.

Je to kontroverzní, ale nepopiratelný fakt: průzkumy inteligence obyvatelstva přesvědčivě naznačují, že ne všechny národy jsou stejně inteligentní. Kniha IQ a bohatství národů (IQ and the Wealth of Nations) severoirského autora Richarda Lynna a finského emeritního profesora antropologie Tatu Vanhanena uvádí tabulku 84 zemí podle průměrného naměřeného intelektu. Je prakticky nemožné ji přejít bez komentáře. Tabulka totiž může být nesmírně užitečná – ale také nebezpečná.

Afrika versus Japonsko

Potenciální nebezpečnost je zřejmá: může sloužit jako „vědecký“ podklad pro rasismus. Jelikož všech deset zemí na dolním konci tabulky leží v Africe (JAR, Súdán, Tanzanie, Ghana, Nigérie, Zimbabwe, Demokratická republika Kongo, Sierra Leone, Etiopie, Rovníková Guinea), je zřejmé, jak snadno může být zneužita. Ve Finsku se kniha stala dokonce předmětem menšího politického skandálu: profesoru Tatu Vanhanenovi, který je shodou okolností otcem premiéra Matti Vanhanena, hrozilo obvinění z podněcování k rasové nesnášenlivosti.

Vůči metodice Lynnova a Vanhanenova výzkumu lze vznést námitky. Tabulka inteligenčních kvocientů je kompilována z různých zdrojů. Ty se navzájem liší velikostí vzorků zkoumaných osob i typem testů. Údaje pro USA nebo Japonsko vycházejí ze statisícových vzorků (mimochodem, Japonci vedou nad Američany 105 : 98), zatímco výzkumy pro některé země vycházejí jen z několika stovek provedených testů.

Přesto by bylo nesprávné házet ožehavé téma IQ a bohatství národů do koše. Otázkou je, jak se k tomuto problému postavit, zejména z hlediska rozvojové pomoci. Zkušenosti totiž ukázaly, že pouhé finanční příspěvky či půjčky jsou špatnou cestou, jak zlepšit úděl obyvatel chudých zemí, zejména v Africe.

Jód, železo a školství

Co je hlavní příčinou nízkého IQ v různých, především chudých částech světa? Rasistické teorie nejsou zapotřebí. Rozdíly lze vysvětlit dvěma faktory. Zřejmou příčinou rozdílů může být rozdílná úroveň školství. Děti v Jižní Koreji, Japonsku, na Tchaj-wanu, v Singapuru nebo Itálii („inteligentní“ státy) jsou odmalička trénovány v řešení úkolů, které se v různých obdobách vyskytují v testech inteligence. Africké školství je na propastně nižší úrovni již jen díky chudobě.

Totéž platí například pro Indii, jejíž průměrný IQ v hodnotě 81 bodů nelze považovat za skvělý. Přesto je Indie známa vyspělým vysokým školstvím přírodovědného a technického zaměření. Indie je softwarovou velmocí a jako jeden z mála států na světě má kosmické rakety a superpočítače vlastní výroby. Nízký průměrný IQ v Indii lze hledat v zanedbaném základním školství.

Je tu však ještě další faktor. Organizace spojených národů publikovala v roce 2004 zprávu, podle níž může být IQ celých národů snížen v důsledku špatné výživy. Nedostatek železa (kterým trpí 40 procent obyvatel rozvojových zemí) snižuje inteligenční kvocient o pět až sedm bodů, uvádí studie. Nedostatek jódu způsobuje kretenismus a snižuje inteligenci o třináct bodů, tvrdí Venkatesh Mannar, předseda organizace Micronutrients Initiative, která se na zprávě podílela. Jód chybí 15 procentům obyvatel chudých zemí. Další neblahý vliv na rozumové schopnosti má nedostatek kyseliny listové a vitaminu A (toho se nedostává 40 procentům rozvojové populace).

Dostat svůj příděl

Ve vyspělých zemích tento problém neexistuje. Jód je přidáván do soli, vitamin A je v mléce a margarínu, železo, kyselina listová a niacin se dává do mouky. I rodiny s jednotvárnou stravou tedy dostanou svůj příděl. Naproti tomu v zemích, kde se většina potravin nezpracovává průmyslově, nikdo potřebné živiny do jídla nepřidává. Proto se může stát, že i obyvatelé zemí, které netrpí přímo hladomorem, mají nižší intelekt jen kvůli jednotvárné stravě.

Vzniká tak začarovaný kruh. Motorem hospodářského růstu je lidský kapitál. Pokud však průměrný IQ například v Ugandě činí jen 73 bodů, lze stěží očekávat výrazné zlepšení životní úrovně, a tudíž i stravy. Hospodářská pomoc ve formě finančních dotací nemůže než přijít vniveč. Co by chudým zemím skutečně pomohlo, by byly vitaminy a stopové prvky pro hospodářský růst – bráno doslova! Venkatesh Mannar cituje indickou studii, podle níž produktivita sběračů čaje vzrostla o pětinu poté, co začali přijímat v potravě železo.

Nabízí se zde podstatný prostor pro mezinárodní pomoc. Jde také o užitečné vodítko pro globální investory: nestačí jen posuzovat fiskální politiku a rozvoj bankovnictví. Je žádoucí věnovat pozornost i zastoupení železa v potravě a výskytu kretenismu způsobeného nedostatkem jódu.

(Respekt, www.respekt.cz)