Červenec 2005

Ke knize Dějiny Židů na Slovensku

Emanuel Mandler

Prosloveno při představování vydávané knížky Jana Mlynárika dne 24. května 2005

Vážené dámy, vážení pánové,

Kdyby práce Jána Mlynárika Dějiny Židů na Slovensku vyšla - s některými jen poněkud pozměněnými údaji - kdykoli po roce 1945, byla by neméně aktuální než dnes. Česká veřejnost potřebuje znát fakta, která Mlynárikova kniha přináší o dějinách slovenských Židů od středověku až do konce 20. století. Zejména jsou potřebné znalosti o postavení Židů za slovenského státu v letech 1939 - 1945. Fakta z této doby jsou otřesná a Mlynárikova kniha je podává bez historického zamlžování, u nás tak obvyklého. Mám na mysli hlavně antisemitismus, který s neopakovatelnou drsností postihoval židovské obyvatele Slovenska. A protože antisemitismus byl vlastní celým evropským dějinám, neomezují se některé závěry tak důsledné práce, jako je Mlynárikova, pouze na Slovensko.

Z mnoha vztahů, jimiž nenávist vůči Židům souvisela s dějinnou skutečností, je pro nás zvláště významná okolnost, že antisemitismus provází křesťanskou církev během jejího dějinného vývoje, a to na základě přesvědčení, že Židé "zabili našeho Spasitele" a že tento hřích vězí v židovském národě neustále. Takto nábožensky podložený antisemitismus byl postupně od dvacátých let minulého století posilován, popřípadě vytlačován antisemitismem rasovým. Ten propagovali nacisté v důvěře, že na rasovém základě vymýtí Židy ze světa nebo alespoň z Evropy.

Nejdůležitější a nejvýznamnější část Mlynárikovy knihy líčí setkání židovského obyvatelstva na Slovensku s vražedným antisemitismem za tzv. Slovenské republiky, satelitního státu hitlerovského Německa. Byl to stát, v jehož čele stál katolický kněz Jozef Tiso, a zároveň stát, který se neblaze zapsal do evropských dějin tím, že dobrovolně, aniž musel, transportoval Židy ve velkém počtu do německých vyhlazovacích táborů. Židovský majetek byl "arizován" a za každého transportovaného Žida se slovenský stát uvolil zaplatit 500 marek a potravu na čtrnáct dní.

V této vichřici protižidovské nenávisti se musela se slovenským antisemitismem vyrovnat zejména katolická církev. Četl jsem mnohá pojednání o tom, jak Vatikán přistupoval ležérně k vyvražďování Židů za druhé světové války. Pokud jde o Slovensko, lze taková tvrzení ověřit na základě faktů, které přináší Mlynárikova kniha. Ty dokazují, že Vatikán naopak dělal vše možné, aby vyvražďování Židů na Slovensku zabránil. Neustále intervenoval u státních i církevních orgánů, žádal o křesťanský přístup k Židům, ale proti vlivu nacistů, mocenskému aparátu státu a touze mnoha občanů získat arizací majetek byly zbraně církve slabé. Orgány slovenského státu a sám prezident Tiso neustálých varování Vatikánu nedbali. Tváří v tvář postupující genocidě Vatikán nezdůrazňoval náboženský nebo rasový původ obětí. Kladl naopak důraz na to, že se s žádnou lidskou bytostí, ať už je jakéhokoli původu a náboženského vyznání, nesmí zacházet nelidsky a činil přímo prezidenta Tisa odpovědným za transporty Židů ze Slovenska. Marně.

Zdá se, že kromě Německa nikde v Evropě nedosáhl za druhé světové války antisemitismus toho stupně jako na Slovensku. Ale přítomen byl všude, v Protektoratu Böhmen und Mähren rovněž. Závěr Mlynárikovy knihy se vlastně týká nejen Slovenska, ale celého poválečného Československa; z Čech a Moravy byli mnozí německy hovořící Židé, kteří se vrátili z koncentráků, opět nelidsky vyhnáni do zničeného Německa - dálo se tak podle Benešových dekretů; stačilo, když rodiče uvedli ve sčítání lidu 1930 německou národnost.

Víme-li to, neudiví nás ani antisemitské procesy s " protistranickou bandou" Slánského, ani rostoucí vlna antisemitismu pohlcující dnes postupně celou Evropu. Tato nenávist má na starém kontinentě hluboké kořeny.

Chce-li někdo Mlynárikovi-historikovi něco vytknout, tedy může upozornit na malý citový odstup od zvoleného tématu. Je to tak. Mlynárik je vzácný typ autora, který zásadně stojí na straně slabých a ponižovaných. Má upřímné porozumění pro etnika, která jsou ohrožena, jsou v menšině, nebo dokonce se vůči nim děje křivda. Tím spíše jeho kniha poskytuje čtenáři základní informace o židovském obyvatelstvu na Slovensku ve středověku, i o rozvoji slovenského židovstva po josefínských dekretech a o konfliktech, s nimiž byly tento rozvoj spojen.

Především je Mlynárikova kniha "Dějiny Židů na Slovensku" důležitým příspěvkem k poznání antisemitismu, této nejhorší, nejvytrvalejší a nejsilnější nenávisti, kterou kdy Evropa poznala.