Červenec 2005

Kolik bylo dějin?

Emanuel Mandler

Rok 2005 je datem, které chtě nechtě připomíná události z pozdního jara roku 1945 a z nich zejména tzv. divoký odsun Němců. Neobyčejná krutost vyhnání s tisíci obětí přispěla k tomu, že se u nás o divokém odsunu mlčelo tak dlouho, dokud to jenom šlo. Ale v celém světě se dnes hovoří o obdobných masakrech; navíc uplynulo od té doby celých šedesát let. Teď už o divokém odsunu mlčet nelze. Úplně přehlížet nelze také skupinu českých odborníků i laiků, kteří odmítají oficiózní ideologii "českého pojetí dějin" (prezentovanou např. prof. Pánkem). Podle této ideologie to, co se Němcům v roce 1945 stalo, bylo zcela regulérní a korektní. Zmíněná skupina odmítá jakoukoli jednolitou, autoritativní koncepci odsunu; historiografie je podle ní založena na mnohosti názorů, pohledů a stanovisek.

Zjevně jsme u nás tak daleko, že oficiózní pojetí neplatí jako jediné. Bohužel však ještě nejsme tak daleko, aby se tato mnohost mohla patřičně projevit. Dokladem toho je Mf DNES, která 25. května věnovala divokému odsunu celou stránku a ještě článek Martina Komárka. Podle textů v Mladé frontě existují dvoje dějiny poválečného vyhnání Němců, české a německé (Luděk Navara). To v Mf potvrzuje historik David Kovařík, který se zabývá událostmi divokého odsunu a na otázku, co ho nejvíc překvapilo, odpovídá: "Absolutní nesoulad mezi pohledem českým a německým. Ten rozpor je tak strašně obrovský, že se jej nepodaří určitě překonat. Zdá se, že Češi tuto událost často bagatelizují, Němci naopak značně zveličují. Právě na tento rozpor chci poukázat." Je to názor poněkud bizarní: pachatelé (Češi) přece vždy své činy bagatelizují a oběti (v tomto případě sudetští Němci) jejich účinek obvykle zveličují. Nebereme-li to za samozřejmost, vytváříme sami sobě překážku na cestě k chápání historických událostí.

Ostatně rozpor, o kterém hovoří brněnský badatel, problematizuje v témž čísle Martin Komárek. Ve svém článku vychází z předpokladu, že "žádná událost v moderních dějinách není tak dvojznačná jako ... sudetských Němců. Proč ony tři tečky? Protože dvojznačnost začíná už tady. Můžete si za ně dosadit ODSUN, nebo VYHNÁNÍ. Už to, jaké slovo vyberete, určí optiku, kterou budete hodnotit dramatické a kruté události, jež začaly před šedesáti lety."

Komárek, který ve svém článku klade množství relevantních otázek, nevidí na rozdíl od ostatních textů tuto dvojznačnost jako rozdílnost mezi českým a německým pohledem, nýbrž jako rozdíl mezi racionálním a nedostatečně důsledným chápáním odsunu/vyhnání, tedy v rovině věcné argumentace. A posléze dovozuje: "Které argumenty jsou silnější? Ty o odsunu, nebo ty o vyhnání? Co se dá říci jistě, ty o vyhnání jsou lidštější a tolerantnější. Možná proto bychom se k nim snad měli přiklonit."

A tak by se Martin Komárek, jistě právem, spíše přiklonil k termínu vyhnání. „Český" termín je však odsun. Takže už věcné pojednání o pouhém termínu ukazuje, že to s dvojím pohledem na vyhnání Němců není tak jednoduché, jak to Mf DNES čtenáři předkládá.

Řekněme, že pro zběžnou informaci by termín "české pojetí odsunu" ještě stačil, a to tehdy, pokud by se tím myslela oficiózní ideologie ("my nic, to Hitler a světová válka…"), kterou přijímá většina naší populace. Jinak je to s německým pojetím odsunu. Podle německého kancléře totiž Češi rovněž za nic nemohou, Gerhard Schröder říká, že za vyhnání Němců může Hitler a světová válka (což je přece "české" stanovisko!). Většinu obyvatel Německa pak odsun nezajímá, Němci hlavně nechtějí mít s vyhnanci zbytečné starosti. Oprávněnější než představa německého pojetí by byl pojem "sudetoněmecké pojetí vyhnání", které je skutečně české oficiální koncepci v hlavních rysech protikladné. A tak by bylo možné přít se, a to nejen o vinu, nýbrž i o počty obětí, která uvádějí sudetští Němci nepoměrně vyšší než čeští historici.

Ale počty obětí ovlivňují faktické hodnocení vyhnání Němců jen málo. Jsou to - a budou - pouhé odhady. Podstatné jsou tragické události divokého odsunu.Ty se poněkud zastírají při sporech o počtu obětí, o tom, zda bylo možné nechat Němce v Československu, o tom, jakou vinu na vyhnání Němců má Adolf Hitler a o dalších podobných, ne vždy podstatných otázkách. Všeobecně panuje, a to i v Česku, mínění, že v poválečném zmatku docházelo k značným a brutálním protiněmeckým excesům, jejichž souhrn představuje divoký odsun. Postupimská konference na rozmezí července a srpna 1945 jej zastavila a místo něho se začal připravovat řádný odsun. „Odsuny" tedy byly podle všeobecného mínění dva: divoký a řádný.

Jenomže tyto představy jsou značně nepřesné. Celkově bylo vyhnání Němců projektováno za války Edvardem Benešem a exilovou politickou reprezentací stran pozdější Národní fronty. Tato příprava etnické čistky se uskutečňovala za obecného, i když ne zcela jednoznačného souhlasu západních mocností a posléze s rozhodnou podporou J. V. Stalina.

Konkrétní podobu dal protiněmecké a protiněmecké etnické čistce program první československé vlády, vyhlášený v dubnu 1945 v Košicích. V něm se porůznu hovoří o velmi radikálních protiněmeckých a protimaďarských opatřeních, ale o divokém odsunu tu není ani slovo. Jenže západní mocnosti reagovaly neurčitě na výzvy české vlády, aby definitivně schválily vyhnání, a česká politika se obávala o osud celého tohoto nacionalistického „programu". Nezbylo než pokusit se s pomocí kremelského diktátora, o níž nebylo pochyb, postavit Velkou Británii a Spojené státy před hotovou věc. To znamenalo vyhánět Němce bez povolení Západu, a to co „neúčinněji" - tedy co nejrychleji (a v důsledku toho velmi krutě). Pražská vláda se mohla opřít o ministerstva vnitra a národní obrany, řízené komunistou Noskem a skorokomunistou Svobodou. Nestačilo jí to. Jestliže chtěla uskutečnit své plány, musela zapůsobit na city a instinkty "revolučního lidu" - zhruba ve smyslu slov Klementa Gottwalda z dubna (!) 1945:

"Zřiďte pro zatčené Němce pracovní tábory a přinuťte je, aby pracovali na znovuvýstavbě toho, co sami zničili… Do průmyslových podniků, peněžních ústavů, zemědělských podniků, do živností, obchodů, domovních majetků atd., které byly ve vlastnictví anebo ve správě Němců, zrádců a kolaborantů anebo které jsou opuštěné, dosaďte ihned národní správu… Připravte konečné odčinění Bílé hory, navrácení české půdy českému lidu…"

Podobně hovořili v květnu 1945 představitelé politických stran na shromážděních po celé zemi. Jejich záměrem bylo využít poválečných zmatků, ještě víc je rozpoutat a zaměřit je proti Němcům, aby bylo možno vyhnat co nejvíc Němců ještě před konferencí vítězných velmocí.

A tak byl divoký odsun stejně jako jeho "řádné" pokračování pouhou součástí jediné etnické čistky. Ta byla základem národně socialistické revoluce, kterou naplánovala první československá vláda a která proměnila Československo ve vazalský socialistický stát Sovětského svazu. Na existenci a tragických důsledcích této etnické čistky nemůže nic změnit ani „český", ani jakýkoli jiný pohled.