Červenec 2005

Vláda, Lety a k tomu obyvatelé vepřína

Emanuel Mandler

Už z názvu čtenář sezná, že autor v krátkém novinovém článku nehodlá řešit ústavní spory, otázku, zda odstranit vepřín v Letech, ani to, patří-li komunisté mezi domácí zvířectvo. Jde mi o formální otázku, která určitým způsobem spojuje to, co se týká nadpisu tohoto článku.

Nejprve si všimněme sporu premiéra s prezidentem. Jde v něm pochopitelně o víc, než o Klausovy názory na euroústavu a na jeho zahraniční cesty. Jde o to, kdo v této zemi vládne. Po dvou slabých sociálnědemokratických vládách a při ne zcela jednoznačném textu ústavy mohl prezident snadno dojít k absolutistickému závěru "Stát jsem já", čemuž se jeho jednání zdálo příliš neodporovat. Je pochopitelné, že nová vláda chce mít moc ve svých rukou a že se s prezidentem dostala do konfliktu. Jiří Paroubek adresoval prezidentovi jisté výhružky (nebudu je opakovat, každý je zná) (že by prezident měl prezentovat názor exekutivy a ne svůj osobní, který poškozuje ČR, a když tomu tak nebude, neschválí mu tu či onu oficiální návštěvu zahraničí – pozn. red. CS-magazínu) včetně odhodlání zabránit Klausovi v některých zahraničních cestách. Jak již řečeno, ten konflikt víceméně musel přijít a není také divu, že měl tak hrubé rysy. Přitom spor o to, kdo a jak vládne českou zahraniční politikou, lze řešit mediálním handrkováním nebo jednáním (a nakonec se naštěstí zdá, že jednáním skončí). Bohužel jsme ztratili soudnost, pokud jde o politickou kulturu: hrubost a sprosťárny v politice nás nepřekvapují. Je hezké, že Paroubek chce být rozhodným, energickým premiérem, ale prezident je hlava státu a s hlavou státu se pomocí výhružek (jak to předvedl Paroubek), mluvit nemá, ba dokonce řekl bych - bez ohledu na ústavu - ani nesmí. "Pozitivně" to mimo jiné dokázala skupina disidentu, která krátce předtím zaslala prezidentovi velmi kritický dopis. A ten dopis byl slušný. Proč také ne?

Jak s tím souvisí otázka vepřína v Letech? Má nepochybně "obsahovou" stránku (odstranit vepřín?), která souvisí s vlastnickými vztahy, s finančními možnostmi, s povědomím obyvatelstva a tak lze pokračovat. Jenže tato věc má rovněž významnou politicko-kulturní rovinu. Kromě židovského holocaustu byl za nacistů rovněž holocaust cikánský a koncentrák v Letech je u nás jeho symbolem. Demokratická politická kultura přikazuje, abychom zacházeli s místem, na němž koncentrační tábor stál, právě jako se symbolem bezpráví. Toto bezpráví má na svědomí miliony lidí a z hlediska demokratické politické kultury je nevhodné ptát se, zda vepřín odstranit, či ne. Taková otázka by neměla existovat, protože je nepochybné, že v Letech má stát místo vepřína památník na cikánský holocaust. Tato přirozená slušnost se nepochybně prosadí. A čím později, dodejme, tím víc peněz to bude stát.

Slušnost v politické kultuře je důležitá také v posledním případě, který připomíná náš nadpis. Ester Kočičková se v satirickém pořadu vyjádřila o komunistech jako o prasatech a to vzbudilo velký rozruch. Měla to říci, nebo ne? Pro nás má význam, že to řekla. Je to zbytečně hrubé. A z hlediska politické kultury je v tomto případě důležitá rovněž otázka viny. Protože autorka té věty si o komunistech nemyslí nic pěkného. Kdo by se divil… Ale jsou všichni komunisté stejně špatní? Co o jednom každém z nich víme? Ani si neuvědomujeme, že výrok "komunisté jsou prasata" je založen na zásadě kolektivní viny. Jsme lidé různí a také komunisté a jejich sympatizanti jsou různí, ať se nám to líbí, nebo ne.

Když jsem si zmoralizoval, mohu toto krátké pojednání uzavřít zjištěním, že trocha slušnosti by českou politickou kulturu určitě nepoškodila.