Červenec 2005

Odstíny kůže vybírala evoluce

Jaroslav Petr

Kožní pigment chrání obyvatele u rovníku před nadměrnou dávkou ultrafialového (UV) záření, které může vyvolat rakovinu kůže. Ovšem Nina Jablonski z California Academy of Sciences v americkém Irvine tvrdí, že zbarvení kůže je výsledkem dvou protichůdných evolučních tlaků.

Ultrafialová složka slunečního záření člověka ohrožuje a zároveň mu prospívá. Jednak rozkládá v pokožce řadu důležitých látek. Mezi nejdůležitější patří molekuly kyseliny listové. Tato látka ze skupiny vitamínů B je potřebná například pro vývoj nervové soustavy plodu či pro tvorbu spermií. Proto si tělo chrání molekuly zmíněné kyseliny co nejtmavší pokožkou. Zároveň ale UV záření zajišťuje v lidském organizmu tvorbu vitamínu D. Ten je nezbytný pro hospodaření s vápníkem a správný růst kostí. Člověk tedy potřebuje mít kůži dost světlou pro přiměřenou tvorbu vitamínu D a zároveň dost tmavou pro ochranu kyseliny listové.

Výjimky potvrzují pravidlo

Dvojí účinek UV-záření má za následek překvapivé zbarvení pleti některých etnik. Tibeťané nebo andští Indiáni mají s ohledem na vzdálenost, jaká dělí jejich domoviny od rovníku, pleť nečekaně tmavou. V jejich případě sehrává klíčovou roli vysoká nadmořská výška. Řídký vzduch nepohlcuje UV záření a horalé se před ním chrání tmavou pletí.

Ovšem velmi tmavou pleť mají také grónští Eskymáci žijící pod slabým ultrafialovým zářením. Podle Niny Jablonski nebyli Eskymáci po generace odkázáni na tvorbu vitamínu D v pokožce, protože si jej dokázali obstarat v potravě. Maso a tuk velryb či tuleňů je na vitamín D nesmírně bohaté. Proto u Eskymáků převládla ochranná funkce zbarvení pokožky šetřící kyselinu listovou.

Na druhé straně najdeme v prostředí se silným ultrafialovým zářením etnika s překvapivě světlou pletí. Platí to o obyvatelích Kambodže, Vietnamu či Filipín. Ti jsou však potomky nedávných imigrantů z mnohem severnějších oblastí a zatím se nestačili ultrafialové zátěži nové domoviny přizpůsobit.

Záhadou zůstává velmi tmavá pleť Tasmánců, kteří přišli do prostředí s nízkou úrovní ultrafialového záření už před 10 000 roky a měli dost času na to zareagovat zesvětlením kůže.

Nina Jablonski si všímá i faktu, že u všech etnik mají ženy o něco světlejší pleť než muži. Podle americké antropoložky je to důsledek vysoké spotřeby vápníku a vitamínu D v těhotenství. Muži pak v průběhu generací zřejmě dávali přednost partnerkám se světlejší pletí, protože ty dokázaly zajistit plodu více vápníku a vitamínu D a skýtaly vyšší záruky narození zdravých dětí. Ženy se světlejší pletí se tak dostaly u mužů "do kursu" a předávaly "světlé" geny dcerám.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)