Červenec 2005

Válka soudruhů v Německu

Petr Robejšek

Všechno bylo perfektně vymyšleno. Gerhard Schröder zaskočil plánem předčasných voleb přívržence i konkurenty. Opozice má bezbarvou kandidátku Angelu Merkelovou - chybí jí volební program a skutečná politická alternativa. Kancléř se elegantně vymkl z dusivého objetí strany Zelených a vnutil všem aktérům svůj časový rozvrh. Hrozba vítězství konzervativní CDU/CSU měla navíc disciplinovat levičáky v jeho vlastní straně; a právě v tom se spletl.

Německu se dnes dobře nevede. Brzdí je společná měna euro, za ruku vleče nenasytného budulínka, bývalou NDR, a na krku má kámen drahého sociálního státu. Hlavní vinu na tom nese bývalý kancléř Helmut Kohl. Místo nepopulárních reforem patnáct let budoval vlastní pomník sjednotitele země a Evropy. A jako na potvoru, právě sociální demokrat teď musí demaskovat "stolečku, prostři se" německého sociálního státu. Není divu, že to Němci vládě nehodlají odpustit. Narychlo stlučený přístřešek všech nespokojených - nová politická strana WASG/PDS, sjednotila levé sociální demokraty a pohrobky východoněmeckých komunistů. Tento východozápadní mutant má šance pouze díky dvěma ostříleným politickým harcířům. V čele nové strany stojí dva nadaní řečníci a neúspěšní politici. Gregor Gysi (z postkomunistické PDS) je mužík s perfektní vyřídilkou; hostoval však pouze sedm měsíců jako berlínský senátor pro hospodářství. Bonviván Oskar Lafontaine selhal jako předseda SPD i jako Schröderův superministr pro hospodářství a finance. Kancléř se ho rychle zbavil; to mu Lafontaine nikdy nezapomněl.

Oba mají instinkt pro náladu obyvatel a virtuózně ovládají klaviaturu mediální politiky. S nevinnou tváří budou předstírat, že trefná pointa rovná se řešení. Nemusí si brát žádné servítky, protože nic z toho, co slíbí, nebudou muset splnit. Výzkumy veřejného mínění jim předpovídají dvoumístný volební výsledek. Do vlády však nepůjdou, protože dobře vědí, že oblíbení budou jen do chvíle, kdy ponesou odpovědnost za vládní politiku. Co mi to jen připomíná?

A ještě jeden volební výsledek je znám již teď. Zelení běží mimo soutěž. Budou-li v příštím parlamentu zastoupeni, tak jistě ne jako vládnoucí strana. Na jejich spasitelskou politiku dnes Německo nemá ani peníze, ani náladu.

Německá levice se decimuje a pravice tomu s potěšením přihlíží? Ne tak docela. Kandidátka opozice Angela Merkelová už po měsíce hlásá: kancléř selhal a musí od válu. Teď se jí opravdu může stát, že bude muset vládnout sama, přičemž nejen proti civilizované opozici Zelených a SPD, ale zejména proti militantním levičákům. S nimi vládnout nemůže, otázkou však je, zda dokáže vládnout proti nim. Stav financí ji přinutí pokračovat v drastické úsporné politice.

Merkelová musí mít noční děsy z představy rozkřičeného komparsu, což jí oba zruční demagogové nesporně připraví. A to ještě není u cíle. Gerhard Schröder je liška podšitá a prohrál až ten, kdo se vzdal. Navíc se kancléř může spolehnout na chyby ostatních. Již teď se salonní revolucionáři Gysi a Lafontaine přou o to, jak se má jejich strana vlastně jmenovat. Ani špička Křesťanských demokratů není jednotná; ambiciózních politiků mají obě strany mnohem více než ministerských postů. A tak nakonec možná bude vládnout velká koalice z SPD a CDU/CSU. Německo nutně potřebuje stabilní vládu se silným mandátem. Všechno zlé je pro něco dobré.

(MFDNES)