Červenec 2005

Vyhnání z Havany

Jiří Sobota, Markéta Pilátová

Evropská unie rozvíjí dialog s diktátorem Castrem a evropský komisař Luis Michel si libuje, jak skvěle nová politika evropské pětadvacítky funguje. O pár týdnů později tentýž Castro vykazuje bez zákonného důvodu ze země diplomaty EU, ministři zahraničí dotčených zemí si povolávají na kobereček kubánské velvyslance a komisař Michel je překvapen a hluboce zarmoucen. Evropský model měl údajně přimět osmasedmdesátiletého diktátora věznícího v děsivých podmínkách několik stovek politických odpůrců k jejich propuštění po dobrém. Teď je v troskách. Castro si dělá, co chce, a vzkazuje do Evropy: Trhněte si nohou.

Fidelovi s láskou

Většinový majitel tohoto listu Karel Schwarzenberg si minulý týden zalétal na dopravních linkách mezi Evropou a Karibikem jinak, než původně předpokládal. A nebyl sám. Fidel Castro spolu s ním nezákonně vyhostil také německého poslance Arnolda Vaatze, dvě španělské senátorky a novináře. Již o pár dní dříve nevpustili Kubánci na své území dva polské europoslance. Castro otevřeně porušil své vlastní zákony, a to jenom proto, aby hrstce Evropanů zabránil v účasti na shromáždění několika stovek opozičních delegátů na zahradě domu jednoho z nich. Shromáždění přitom nebylo nezákonné a upřímně řečeno se od něj jen stěží dalo očekávat vítězné tažení davu na kasárna Moncada. Místo toho se mělo mluvit o demokracii, svobodných volbách a právu na svobodu slova, tedy tématech, kterým ostřílený diktátor stejně nerozumí.

K pochopení Castrovy teatrální akce je zapotřebí vrátit se kousek zpátky. Loni na podzim sedělo již více než rok v režimních celách 75 opozičníků odsouzených dohromady na 1454 let a Evropská unie, největší obchodní partner Kuby, se kvůli tomu s tropickou diktaturou oficiálně nebavila. To sice nebránilo davům evropských turistů proudit na karibské pláže a plnit vůdcovu pokladnu potřebnými devizami, ani to podnikatelům ze starého kontinentu oficiálně nebrzdilo byznys, přesto však většina států Unie v čele se Španělskem došla k závěru, že typickým politickým stylem Evropy je – na rozdíl od Spojených států – řešit věci po dobrém. Diplomatické embargo mělo být zrušeno a tyran následně v laskavém dialogu přemluven, aby své vězně pustil z kobek. Také Castro ukázal vlídnou tvář a několik vážně nemocných nepřátel revoluce skutečně z vězení vytáhl. Pak se ale v průběhu jednání vzepřely některé země Unie s Českem v čele a výsledkem bylo zrušení diplomatických sankcí „pouze“ s podmínkou – dialog měl do léta přinést konkrétní výsledky v podobě propuštěných vězňů, nebo se všechno zase vrátí na začátek. Taková drzost služebně nejstaršího diktátora planety nesmírně rozlítila. Oficiálně sice ve hře pokračoval a výše zmíněný komisař Michel odjížděl z březnové inspekce optimisticky naladěn, Castro však od té doby už nikoho nepropustil a komisaři ve skutečnosti nic konkrétního neslíbil.

Noví kamarádi

Víkendové kroky Fidela Castra je obtížné interpretovat jinak než jako odplatu a arogantní vzkaz celé Evropské unii i s její slavnou politikou dialogu. Vliv Evropanů na Kubě totiž upadá. Během jara stačil Castro jednat s čínským prezidentem Chu Ťin-tchaem i svým venezuelským přítelem Hugem Chávezem a obchodní smlouvy, které z přátelských setkání vzešly, jsou více než uspokojivé. Číňané hodlají investovat půl miliardy dolarů do zprovoznění niklových dolů a následně odkoupit celou kubánskou produkci této suroviny. A to je jenom jeden ze šestnácti nových čínských kontraktů – další investice půjdou do telekomunikací a rozvoje turistického ruchu. Venezuelané zase hodlají rozšířit kšefty s komunistickým tyranem na jednu miliardu dolarů ročně, přičemž hlavním artiklem zůstává venezuelská ropa prodávaná na Kubu za polovinu běžné ceny.

Ale co je hlavní: kamarádi přijíždějí na Kubu skutečně jenom za obchodem a nekomplikují Castrovi život. Političtí vězni je nezajímají a podmínky si nekladou – naopak. Čínský prezident popřál „hrdinskému kubánskému lidu“, aby úspěšně vytrval na cestě budování socialismu, a Chávez prohlásil, že těsné obchodní pouto je protiváhou amerických snah o vytvoření volné obchodní zóny v regionu a bude příkladem pro celý zbytek Latinské Ameriky.

Krásný multi svět

V Evropě teď vládne překvapené zděšení. Obhájit vřelé vztahy s arogantním diktátorem, který na nás dělá dlouhý nos, kdy se mu zachce, teď bude hodně těžký oříšek i pro takové Španělsko. Koketérie s Castrem dává navíc dobře čitelný příklad toho, jak bude vypadat multipolární svět bezzásadových koalic, který si Evropané tolik přejí. Protiváha Americe? To se v případě Kuby skutečně povedlo! Evropané podrazili opozici a nezískali vůbec nic. Castra bojkotující Američané sice vězněné politické oponenty na svobodu také nedostali, ale aspoň se za svůj postoj nemusejí stydět a neztratili díky němu sympatie kubánských disidentů.

A co teď v Evropě dál? Vrátit se zase zpátky na začátek a dát jasně najevo, že o dodržování lidských práv se nesmlouvá. Morální podpora vězněným disidentům je k nezaplacení a konkrétní pomoc těm, kteří jsou na svobodě, jakbysmet.

(Respekt, www.respekt.cz)