Červenec 2005

Babička mluví jiným jazykem

Ondřej Šťastný

Když se její babička začne bavit se svými stejně starými kamarádkami, může si třináctiletá Nasťa Korneva klidně zacpat uši. „Používají staré výrazy, kterým vůbec nerozumím. A tak většinou jen sedím a kývám,“ říká žákyně sedmé třídy Základní školy náměstí Jiřího z Lobkovic v Praze. Dnešní mladí prostě mají vlastní slovník. Po škole přichází zevling (nicnedělání), nová píseň je pěkná vychytávka (neboli povedená) a po mobilech si posílají smajlíky (grafické symboly znázorňující úsměv). Čeština jejich prarodičů jim naopak zůstává skryta.

Z devatenácti sedmáků, které MF DNES oslovila v pražské základní škole, ani jeden nezná význam starého spojení „velebný pán“ (duchovní). A co člověk dělá, když si někdo něco „sichruje“, věděli pouze dva školáci, ještě hůře dopadl výraz „žinýrovat se“ (ostýchat se). Ze žáků to věděl jediný.

„Když narazíme na starší výraz, často musím nejdříve vysvětlovat, co vlastně znamená,“ říká Jitka Meisnerová, která na základní škole na pražském Lobkovicově náměstí učí češtinu. Vysvětlování je přitom někdy opravdu potřeba. Například slovo „kantor“ vysvětluje třináctiletý Vladimír Štěpánek slovy: „Myslím, že je to něco jako premiér.“

Roštěnka není jen maso

Nejsou to však jen děti, které se kvůli vývoji jazyka občas ocitnou mimo obraz. Když má šedesátiletá učitelka Meisnerová popsat význam slova „roštěnka“, role žáků a učitele se najednou prohodí. „No to přece znamená hezká holka,“ volají děvčata z lavice tónem, jako by musela vysvětlovat, že jedna a jedna jsou dvě. „Vážně? A já myslela, že roštěnka je naklepané maso,“ směje se učitelka. (Zajímavé je, že ani učitelka, ani redaktor a jazykový korektor MfD nevědí, co to roštěná je – pozn. red. CS-magazínu.) Sama se přitom podle vlastních slov o slovník teenagerů zajímá, aby zůstala se svými žáky v kontaktu. Když definuje slovo „hakisak“, evidentně ví, o čem je řeč: „Cvičenec s hakis míčkem. Když se to umí, je to pěkné, ale sportovně náročné.“

Odkud čerpají děti ke stále novým a novým výrazům inspiraci? „Hodně z dívčích časopisů, nejlepší je rubrika Trapasy,“ říká Nasťa Korneva. „Dost taky z pořadu Tele Tele nebo z filmů,“ doplňují spolužáci.

Asi nejvíce patrný je rozdíl jazyka starších a mladších lidí, pokud jde o nové výrazy, které do češtiny pronikly díky počítačům. U slov jako spam, e-nákup nebo smajlík byla odpověď učitelky českého jazyka vždy stejná: nevím.

Školáci si také někdy dokonce vymyslí vlastní jazyk, aby jim okolí nerozumělo. „Vymysleli jsme si vlastní výrazy, takže se bavíme, aniž by ostatní věděli o čem. Průšvih je, když je učitelé, o kterých nemluvíme lichotivě, rozluští,“ usmívá se Martin Fischl.

(MFDNES)