Červenec 2005

Svědectví o tzv. štěchovickém pokladu

Ú ř e d n í z á z n a m .

Výpověď pplk. v zál. Ing. Karla S t a l l e r a, šéfa restituční mise v Noechstu u Frankfurtu.

Dne 27. února 1946 v 11. hod. dop. jsem byl vyzván panem vyslancem Palečkem, abych se dostavil do továrny IG Farben Panslandsstrasse 526, kdež je umístěno oddělení USFTU –DOKUMENT CENTRE. Před budovou mne očekával generál Siebert a plk. Spiegel společně s vyslancem palečkem. Byl jsem uveden do 3 místností v přízemí, oddělenými stěnami, v nichž bylo rozloženo asi 30 beden. Všechny bedny byly násilím otevřeny a obsahovaly spisy v obálkách, v tvrdých deskách nebo motouzem převázané stohy spisů.

Z nápisů obálek v bednách a obálek na stolech rozložených bylo zřejmo, že se jedná o materiál neobyčejné důležitosti. Jde pravděpodobně o důvěrný archiv Frankův, spisy ústředí Gestapa, politickou a soukromou předválečnou korespondenci pana presidenta Beneše, doklady z jeho činnosti v prvé světové válce atd.

Navrhl jsem panu vyslanci Palečkovi, že bedny zapečetíme pečetí československé restituční misse, aby byly dokumenty co nejrychleji zajištěna proti nepovolaným. Američané s návrhem souhlasili a přislíbili převzíti provedení a zajištění transportu do Prahy.

Téhož odpoledne dal jsem k dispozici personál restituční misse, pana Dr. Reise a pana Pers, aby na balení dozírali. Velká část písemného materiálu byla úplně promočena, část ve stavu takovém, že by při dopravě [obvazové] motouzy prořezaly část spisů. Balení řídil americký důstojník lt. OWEN. Poškozené bedny nahradil bednami americkými a suchý materiál dal přeložiti do beden vystlaným papírem. Bedny naplněné byly ihned uzavřeny a zapečetěny. Materiál zcela provlhlý byl čtyřmi zajatci – pomocnými dělníky IG Farben-Industrie – rozložen na zem ve vytopené místnosti, proschl aspoň natolik, že by se dal transportovati. Přes noc byla místnost uzamknuta, klíče nabídnuty nám a postavena zesílená stráž. Dne 27. února bylo zabaleno v celku [X] beden. bedny byly staženy ocelovými pásy a spoje pásů ovázány motouzem, jehož konce byly zapečetěny. vzhledem k množství materiálu a nutnosti vše co nejrychleji dopraviti do Prahy, mohl se náš dozor omeziti pouze na to, aby ani jediná obálka nebyla ztracena a aby se do suchého materiálu nedostal materiál úplně promočený.

Souhlas k uzavření a pečetění beden byl dán s určitou bezradností. Chtěli však zřejmě dokázati panu vyslanci Palečkovi, že jsou ochotni přispěti vším k tomu, aby materiál byl zajištěn a bezpečně dopraven do Prahy. Již za polední prohlídky jsem pozoroval rozdílnost v názorech velení a zpravodajské sekce. Zpravodajci zdůrazňovali odvahu svých lidí, úspěšné provedení celé akce, vyzdvihovali zásluhy kapitána Richardse. Nás se snažili ujišťovati, že to byl „jediný“ způsob, jak pro nás tak důležité dokumenty zachrániti. Generálové neprojevovali obzvláštní souhlas s tímto výkladem. Bylo zřejmo, že by měli rádi tento trapný případ co nejrychleji zlikvidován. Nemohu posouditi, jestli je k tomu vedlo vlastní svědomí či výtky z Washingtonu. Hovory u oběda a při návštěvě u plk. Siegla tento dojem potvrzovaly.

Taktéž při balení beden oba dozírající členové naší misse pozorovali, že Američané se snaží co nejrychleji vrátiti dokumenty do Prahy a zabrániti poškození při transportu. Lt. Owen ukazoval (svazek) akt, obsahující seznamy židovského majetku Němci zabaveného. Tento (svazek) akt dal již dříve na zkoušku sušiti, ukazoval, že je čitelný a zabalil ho před námi do jedné z beden. Na naši žádost prodloužili pracovní dobu dělníků do šesti hodin, aby co největší počet byl zabalen ještě téhož dne. Lt. Owen se osobně zúčastnil dobrodružné akce v ČSR. Také on mluvil s obdivem o Richardsovi; zmínil se o tom, že zajištění bylo... velmi důmyslné. Bylo by důležité zjistiti, zdali skutečně zajištění beden bylo tak dokonalé. zdržel jsem se samozřejmě jakýchkoliv kritických poznámek po stránce politické, naopak jsem mu odborné provedení akce uznával, neboť naším úkolem bylo přispěti k bezpečnému a rychlému transportu všeho materiálu do Prahy.

Snažil jsem se dopátrati se:

1./ důvodu celé akce. Popud k akci dala výpověď německého zajatce Lautenbacha, který však pravděpodobně věděl pouze, že bedny důležitého obsahu byly ukryty u Štěchovic. Američané nevěděli, co bedny obsahují. Zpravodajské oddělení se snažilo zmocniti se beden obsahu s takovou pečlivostí ukrývaných i za cenu akce tak nebezpečné a politicky beztaktní. Pochybuji, že měli souhlas velení. Zaslechl jsem poznámku, že je vina svalována na amerického vojenského attaché, který měl iniciativu zpravodajců zraditi a na místo toho ji podporoval.

2./ Co hledali. Myslím, že v každém případě něco jiného, než našli. Snad očekávali důležité záznamy o nedokončených výzkumech v oboru atomistiky nebo data o německé špionážní síti v Americe a SSSR.

3./ Co z beden vzali nebo ofotografovali. Domnívám se, že vrátili vše. Ujištění v tomto směru dali vyslanci Palečkovi. před započetím poslední bedny a po posbírání každého útržku papíru ve všech třech místnostech jsem položil otázku lt. Owenovi, zda je to vše, co obsahovaly bedny. Ujistil mne také, že vrací vše. Naopak se zmínil, že některé věci by mohly zajímat též je. Zejména data o německých provinilcích, zajištěných Američany a data o špionáži v Severní a Jižní Americe, jsou-li v aktech obsažena. Očekávají pravděpodobně, že jim, jako protislužbu, ofotografujeme věci, které by je mohly bezprostředně zajímati.Kdyby se něco podobného v aktech našlo, doporučoval bych to, protože to může vésti k navázání styků pro nás pro budoucno důležitých. Vím např., že data o německém průmyslu mají zpracována s přesností dosažitelnou jen obrovskými vědecky kvalifikovanými aparátem. Akta kontrolována byla. Mám však dojem, že prohlídka byla zcela povrchní. Celé prostředí, v němž se bedny nacházely, vlhká akta promísená se suchými, poměrně krátký čas ke zkoumání materiálu tak obsáhlého nesvědčí o soustavném studiu. co ofotografovali, nepodařilo se mi zjistiti. nenašel jsem nikde stopy, že by fotografovali vůbec. Američané jsou si vědomi, že nám vrací materiál neobyčejné důležitosti, který usnadní pátrání naší bezpečnostní službě po zrádcích, udavačích a že přinese objasnění mnoha vnitropolitických problémů, vzniklých během okupace.

O nekritickém odborném obdivu pro účastníky akce svědčí poznámka, že by měli všichni dostati československé vyznamenání. Netajili se s pečlivostí, s jakou tuto akci připravili. Lt. Owen líčil dramatické momenty nebezpečí života, jimž byli vystaveni. Col. Siegel se zmínil, že archiv zajišťovaly speciální trupy pionýrů SS. bedny byly obloženy cca 800 kg třaskavin. jediný způsob, jak bedny bez explose vyjmouti, bylo odstranění horního trámu vrat, a tento způsob právě Richards zvolil. Col. Spiegel se zmínil, že Richards bude navržen k vysokému americkému vyznamenání. Vypovídá to, co jsem zaslechl, bez jakékoliv kritiky, pouze jako podklad pro posuzování psychosy, která ve Franfurktu zavládla. Snad mohou býti tyto poznámky užitečny těm, kdo mají posuzovati případ se stanoviska politického a znají veškeré okolnosti, mně neznámé.

Jediným vodítkem k posouzení, zda bylo něco odcizeno, je srovnání kubického obsahu původních beden a beden, v nichž je materiál zapečetěn nyní. Provedl jsem 28. února zcela hrubé měření v tomto směru. Dnes, kdy všechny bedny jsou v Praze, jest možno krychlový obsah srovnati mnohem přesněji.

Termín pro zabalení byl během práce na naléhání generála Königa zkrácen o půl dne. původně byl stanoven odjezd na sobotu. Generál König však chtěl míti bedny již v sobotu odpoledne v Praze.

Balení tak spěšné nepřipouštělo dlouhé úvahy o tom, jak zachraňovati některé spisy dlouhým ležením ve vodě ohrožené. Zdá se, že před naším zásahem Američané v tom směru nepodnikli ničeho. Tato okolnost potvrzuje jejich nezájem na osudu obsahu po otevření beden. Teprve po našem příchodu a po příkazu k odtransportování beden do Prahy, počasli sušiti akta, z nichž na mnoze voda téměř kapala. Některé bedny byly v horní části úplně suché a spodní svazky úplně promočené. Zdá se, že tyto bedny nebyly vybaleny vůbec. Po odhadu, o jaký materiál se jedná, což bylo zjištěno pouze prohlídkou aktů na povrchu ležících, byly bedny ponechány v tom stavu, v jakém byly přivezeny. Uzavření a zapečetění beden prováděli 4 němečtí zajatci a dozor ve 3 místnostech měl jediný Američan. Z prakse restituční misse vím, že Američané všeobecně Němcům příliš snadno důvěřují. Např. dozor nad bednami, obsahujícími zařízení pražské university v Bad Aibling, byl Američany svěřen Němcům, o jejichž nespolehlivosti jsem se sám přesvědčil. Doufám však, že se podaří alespoň 90% promočeného materiálu zachrániti. Každý den znamená určitě procento ztráty promočených aktů. Doporučuji proto před kontrolou aktů:

1. stanoviti přibližně procento, jak těsně jsou jednotlivé bedny baleny (k usnadnění odhadu celkového obsahu).

2. Odděliti materiál dokonale suchý od materiálu vlhkého a mokrého.

3. Materiál z části zničený odděliti a podrobiti retuši, resp. chemickým methodám k obnově tekstu.

4. Filmy a promočené fotografie podrobiti zvláštním procesům.

5. Sušiti a vyžehliti všechny spisy ohrožené vlhkostí před jejich věcným roztříděním.

Cesta byla organisována s určitou záměrnou pompou. Původně měl v čele průvodu jeti plukovník, šéf policie ve Franfuktu. teprve v posledním okamžiku byl odvolán a nahražen vyšňořeným kapitánem. Generál König před odjezdem v pátek o ? druhé odpoledne měl důvěrný proslov k policii a šoférům, že se jedná o transport zvlášť důležitý.

V Praze dne 2. března 1946

Skončeno a po přečtení podepsáno:

Ing. K. Staller v. r.

škpt. gšt. Mirovský v. r.

D o l o ž k a k výpovědi pplk. v zál. Ing. Karla Stallera.

Jsem si vědom, že můj nahodilý služební styk s důvěrnými akty Gestapa při balení beden ve Franfurtě by mohl vyvolati doměnku, nepoužil-li jsem této příležitosti k jakémukoliv zájmu osobním. Proto na přímý dotaz v tomto směru prohlašuji:

1. Ani jediného lístku jsem z aktů neodstranil a vynaložil jsem vše, aby se úplný archiv dostal co nejrychleji do Prahy.

2. Ačkoliv je pravděpodobné, že spisy obsahují též akta o prozrazení mých styků s podzemím zrádcem Ryšánkem (viz moji zprávu podanou ministerstva vnitra v červenci 1945), neučinil jsem jediného pokusu, abych se s obsahem aktů o sobě nebo o svých známých seznámil.

Toto prohlašuji na svoji důstojnickou čest.

V Praze dne 2. března 1946

Ing. K. Staller v. r.

***

Ú ř e d n í z á z n a m

sepsaný dne 2. III. 1946 s ppor. Dr. Slavíkem z MNO-Hlavní štáb, oddělení pro styk se Spojeneckými armádami, který doprovázel kolonu od čs. hranic na Pražský hrad.

Na cestě do Prahy sdělil mi gen. Koenig, že podle jeho názoru, kdyby byl býval v kritickou dobu v Praze, nebylo by k celé věci došlo. Původně chtěli se Američané, kteří pro bedny přijeli, obrátiti na svého voj. attaché, aby si vyžádali jeho souhlas k přednesení žádosti, aby bedny mohli vykopati, náčelníku hlavního štábu, div. gen. Bočkovi. Teprve s jeho souhlasem měli se do práce pustiti. Zdali tento rozkaz dostali od USFETu, nebo tak chtěli udělati sami, nepodařilo se zjistiti. Poněvadž pak zast. voj. attaché, plk. Taylor nebyl ten den v Praze, rozhodli se pustiti se do práce sami. Jako důvod, proč nechtěl USFET, aby dokumenty byly vykopány čsl. vojskem, uvedl gen. Koenig skutečnost, že USFET měl za to, že v bednách byly uloženy záznamy Himmlera. Vzhledem k veliké náloži a vzhledem k tomu, že na dokumentech měli veliký zájem, chtěli provésti práci sami, ať již se nebo bez souhlasu čsl. úřadů. Byli prý potom nesmírně zklamaní, když objevili, že jde o dokumenty zcela jiného druhu. Bedny, podle sdělení gen. Koeniga, byly odvezeny do Franfurktu týmiž vozidly, které se však rozdělily, když zjistili, že jsou pronásledováni - ? – a ve Franfurktu rozbaleny a ofotografovány.

Generál Siebert, šéf G2, dal prý čestné slovo panu pplk. Stallerovi, že bedny obsahují vše, když tento je pečetil, co obsahovaly původně. Poněvadž jedna bedna při převozu byla rozbita, byly prý ve Frankfurtu zhotoveny dvě bedny náhradní.

Gen. Koenig má sám veliký zájem na tom, aby přesvědčil všechny čsl. kruhy o tom, že bylo vráceno vše, poněvadž podle jeho sdělení byl sem, jako socialista poslán proto, aby napravil dojem, který zde zanechal pplk. Woldike, který byl krajní republikán, tedy smýšlení krajně pravého. Pisatel těchto řádků nebyl dojem, že gen. Koenig skutečně věří, že bylo vráceno vše.

O ostatních podrobnostech jest zpraven nejlépe p. pplk. Staller.

ppor. Dr. Slavík v. r.

***

Ú ř e d n í z á z n a m

Dle telefonického sdělení bylo oznámeno, že kolona nákladních aut, která přiveze zpět do Prahy bedny se spisovým materiálem odvezeným americkou jednotkou z Hradišťka, dorazí do Prahy v sobotu, dne 2. března 1946 a materiál odevzdá generál König přednostovi presidentovy kanceláře, vyslanci Smutnému na třetím hradním nádvoří. K převzetí tohoto materiálu byli na ministerstvu národní obrany určeni škot. M i r o v s k ý Josef, kpt. H a š e k Josef a kpt.

K ň o u r e k Miroslav. Jmenovaní dostavili se o 14. hodině do kanceláře pana vyslance Smutného, kde se zástupci ministerstva vnitra a ministerstva zahraničních věcí očekávali příjezd uvedené autokolony. V 16 hodin bylo telefonováno panu vyslanci Smutnému, že kolona přijíždí na Hrad. Pan vyslanec Smutný a všichni přítomní zástupci jednotlivých ministerstev odebrali se na nádvoří, kde očekávali příjezd amerických zástupců.

V 16.10 vjíždí na nádvoří šestiválcová Tatra s bílými pruhy a označením Military Police, jako druhé auto šestisedadlová limusina značky Hodge, dále 32 nákladní auta značky General Motors (třetí nákladní auto mělo přívěsný vozík tříkolový), dále 1 kamion a 1 jeep. Z aut vystoupili tito zástupci amerických zastupitelských úřadů:

pan generál K ö n i g jako vedoucí kolony,

pan legační rada amerického velvyslanectví B r u i n s, a

dva důstojníci americké zpravodajské služby.

Ze zástupců naší armády doprovázeli kolonu:

pplk. ing. Staller,

čs. styčný důstojník z Franfuktu n. M.,

jeden podporučík ze styčné skupiny Hlavního štábu.

Pan vyslanec Smutný pozdravil se se zástupci americké misse a oficiálně oznámil, že jest pověřen k převzetí spisového materiálu. Mezitím z osobního auta, jakož i z aut nákladních vystoupili příslušníci Military Police s odjištěnými samopaly, každý zaujal místo jemu určeného nákladního auta a před oficiálním předáním nikdo se nesměl k těmto autům přiblížit. Na rozkaz generála Königa první nákladní auto zajelo ke starému vchodu do Vladislavského sálu, kterýmžto vchodem byly bedny civilními zaměstnanci Hradu odnášeny do připravené místnosti v prvním patře. takto byla vyložena všechna auta a bedny spočítány (33 beden, původně –32 – jedna se však rozbila a materiál byl uložen do 2 menších nových beden). Místnost byla uzavřena, postaven jeden strážný z hradní stráže ku střežení.

Chování amerických důstojníků při předávání a spisového materiálu bylo velmi taktní. Generál König se zaručil přímo vyslanci Smutnému čestným slovem, že ze spisového materiálu nebylo nic odebráno, ale podotknul, že některé spisy byly ofotografovány. všichni zástupci byli přítomni po celou dobu vykládání beden. Dále bylo slíbeno na žádost pana gen. Königa panem vyslancem Smutným, že 3 Američané, zadržení našimi úřady budou druhý den, t. j. v neděli dne 3. III. 1946 propuštěni a jejich veškeré osobní věci jim budou odevzdány.

V 17.30 hodin rozloučili se američtí zástupci, nasedli do aut a odjeli na americké velvyslanectví v Praze, odkud potom se odebrali do předem zajištěných místností v hotelu Alcron.

V neděli, dne 3. března 1946 v 11 hodin byli propuštěni kpt. Richards a seržant Urquart a Fulton, kterým byly odevzdány veškeré jejich věci a byli odvezeni do hotelu Alcron. Kpt. Richards odjel z hotelu Alcron s gen. Königem asi v 15 hodin a seržanti asi v 17 hodin směrem na Plzeň.

kpt. Hašek v. r.