Červenec 2005

Loutkové divadlo pro pokročilé

Petr Zavoral

Ihned poté, co si vládní koalice před týdnem nadělila v Poslanecké sněmovně důvěru, vrátili se machři ze Strakovy akademie ke každodennímu trápení. Machrem z největších ukázala se být již v pondělí ministryně zdravotnictví Milada Emmerová. Tahle pozoruhodná soudružka totiž, octnuvši se mezi dvěma mlýnskými kameny v neřešitelném sporu o zvýšení plateb za lékařské výkony při současných možnostech Všeobecné zdravotní pojišťovny, zahájila závěrečnou třináctiměsíční etapu své úžasné kariéry tím, že přiznala, že na ministerskou funkci nestačí. Smírčím soudcem hádky mezi šéfem České lékařské komory Rathem a ředitelkou VZP Musílkovou ochotně učinila premiéra Paroubka, přičemž vůbec poprvé připustila nevyhnutelnost kolapsu ve svém resortu. Slyšte: „Byla bych nerada, aby za rok kolaps zdravotnictví nesl mé jméno.“ Taťka Paroubek musí být štěstím bez sebe, že pod tou neodvratnou katastrofou bude podepsán on.

Ministerský předseda si ale za to může sám. Hned při nástupu do čela Strakovy akademie se nechal slyšet, že si osobně ohlídá resorty, v jejichž působnosti jsou socialistické priority. Emmerová tu nabídku únikové cesty od odpovědnosti využila jako první a přivítala ji upřímným výrokem, o jehož zvěčnění se postaral časopis Týden: „Já jsem se v tom potácela, jak se říká, jako nudle v bandě a nikdo mě výrazně nepodpořil.“ Těžko hledat výstižnější příklad přístupu sociálních demokratů k odstraňování překážek na cestě k šťastným zítřkům. V případě péče o zdraví lidu stačí nahradit nudli Emmerovou nudlí Paroubkem, a hned bude po problému.

Platí-li ještě, že je pan premiér odhodlán obejít se ve vládě bez všech ministrů, kteří obhospodařují rizikové resorty, nabízí se otázka, kolikanásobnou nudlí míní být. Dnes vytáhne kaštany z ohně za přítelkyni Miladu, zítra za slepenou meganudli Škromacha, pak třeba zaskočí za všechny vládní nudle najednou a v koaliční bandě se bude plácat samojediný. Inu, proč ne. Říká se, že schopnosti na to má.

Ledaže se při tom přítel Paroubek dost naběhá, stejně jako ti jeho růžoví souvěrci, kteří mu 13. května dali podmíněnou důvěru. Považte: Kdykoliv bude ministerský předseda postaven před úkol učinit klíčové vládní rozhodnutí, bude si muset nejdřív běžet pro požehnání od Kavana, šéfa takřečené levé frakce ČSSD, která ministerskou sestavu drží pod krkem. Poté poletí za Grebeníčkem, s nímž se zavázal své vládnutí konzultovat a bez jehož souhlasu se neobejde ani Paroubkův hlídač Kato. Možná se ti dva nejednou srazí ve dveřích bolševického sekretariátu, až spolu budou závodit, kdo dřív a výrazněji se zapíše do listiny vítězů českého postkomunismu.

Je to všechno - nestrkejme hlavy do písku - naše společné dílo. Srandistkou Emmerovou počínaje až po čím dál větší závislost vládců na rudých extremistech teprve začíná náš neradostný úděl, pramenící v posametové víře v českou dokonalost.

(Annonce)