Červenec 2005

Prezident konečně dostal za uši

Petr Zavoral

Závěr minulého týdne nabídl zdejšímu, především ale zahraničnímu publiku typicky českou podívanou. Ministerský předseda Paroubek, maje už právě tak dost Klausova protievropského štvaní na jeho spanilých jízdách do ciziny, prezidentovi vzkázal, že buď se bude chovat jako hlava státu se vším, co k reprezentaci země patří, nebo mu prostě zarazí vycházky prostřednictvím neproplácení zahraničních cest vládou.

Hrad dočista ustrnul nad tou opovážlivostí. Bylo to vůbec poprvé, co se někdo prezidentovi takto postavil a připomněl mu, že si může vyskakovat jen tak vysoko, jak mu to dovoluje státní zájem. I nám »dole« se dostalo v pravou chvíli osvěžení vědomostí o mantinelech prezidentského majestátu v oblasti zahraniční politiky, které Klaus trvale ignoruje. Ty jsou až na další nastaveny tak, že »hradní politika« se nesmí dostat do rozporu s politikou demokratické vlády vzešlé ze svobodných voleb, protože v opačném případě by už hlava státu nebyla reprezentantem většiny občanů, nýbrž sebe samé. A přesně toto je páně profesorův případ.

Prezidentův tlampač Petr Hájek ovšem trvá na tom, že jeho chlebodárce je pánem českého všehomíra, Strakovu akademii z podřízených nevyjímaje. Opakovaně sděluji, že by bylo dobré, kdyby si pan premiér pozorně prostudoval ústavu České republiky, vrátil Paroubkovi úder, chtěje veřejnost přesvědčit, že ministerský předseda je blb, s nímž si hradní vrchnost snadno poradí. A protože exekutiva na oplátku tvrdí, že ústavu nezná Klaus, není od věci do prvního zákona státu nahlédnout.

A hle: Jakkoliv se tvůrci ústavy vyhnuli jednoznačným formulacím v kompetenčních záležitostech prezidentsko-premiérských, počítajíce patrně s tím, že v čele státu budou rozumní lidé, přece jen do svého dílka vtělili alespoň dvě ustanovení, která ... dávají za pravdu Jiřímu Paroubkovi! Hlava třetí, článek 63, mimo jiné říká, že prezident zastupuje stát navenek. Všimněme si: nikoliv, že Klaus zastupuje Klause, jak si představuje pan profesor, nýbrž že je reprezentantem všech občanů, jejichž zájem se zavázal hájit i v prezidentské přísaze. Článek 67 ústavy ČR pak kategoricky stanoví: Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Tečka.

Netřeba se tedy dlouze hádat o to, má-li či nemá předseda vlády právo od Václava Klause žádat, aby se v zahraničí choval jako prezident civilizované země a ne jako divokovýchodní buran. Že Jiří Paroubek cítí potřebu vyvíjet na samolibého hradního šaška nátlak hrozbami »domácím vězením« ... zajisté, je to další česká ostuda, ale jenom jedna v řadě těch, jež lze připsat na Klausův účet.

V nejbližších chvílích se očekává schůzka, na níž by si to tito dva vysocí ústavní činitelé měli vyříkat. V českém zájmu nepochybně je, aby se nějak dohodli. Vůbec nejlepší by ale bylo, kdyby uražený car Václav II. odpochodoval bez pocty z Pražského hradu a spánembohem si s Bruselem válčil jako soukromá osoba.

(Annonce)