Červenec 2005

Když se řekne Langošův seznam

Robert Žitňanský

Slovenský Ústav paměti národa hodlá učinit bezprecedentní krok – zveřejnit soupis arizátorů z éry Jozefa Tisa.

Slovensko chce sestavit a publikovat seznam arizátorů z doby před více než šedesáti lety. Touto zprávou zatím vrcholí snahy země o vymazání ještě před lety nevalné pověsti. Nyní Slovensko působí tak, že v rámci okolních postkomunistických souputníků prahne po vyrovnání s vlastní minulostí nejvíce. Symbolem je zákon z roku 2002, který prosadil bývalý ministr vnitra ČSFR Ján Langoš a který dal vzniknout Ústavu paměti národa. Langošův letitý sen – věnovat veškerou energii odhalování komunistických zločinů – se začal naplňovat. Tato aktivita však s sebou nese rizika. Přesvědčit se o tom mohl sám Langoš, jenž se před dvěma lety stal obětí brutálního přepadení na noční bratislavské ulici.

Těžké časy estébáků...

Ústav paměti národa začal pracovat okamžitě. Po dlouhých sporech s tajnou službou o způsobu převzetí spisů bývalé StB postupně na internetu (www.upn.gov.sk) zveřejňoval seznamy spolupracovníků i samotných zaměstnanců StB podle krajů a letos na jaře dílo završil. Tím to však nekončí. Tým historiků všechny dokumenty vyhodnocuje, zpracovává a rekonstruuje i zničené svazky. Estébáci byli podle Langoše důslední byrokrati, a tak jsou kopie mnohých dokumentů ze svazků přítomné na více místech, což časem umožní zrekonstruovat téměř každý zničený či neúplný spis.

Pro veřejnost je důležité, že každý může požádat o zpřístupnění svazku kteréhokoli estébáka – pokud se však vyžádaný svazek netýká přímo žadatele, jsou osobní údaje estébáckých „obětí“ začerněné. Nicméně i tak již měsíce běží v médiích debata o různých politicích, kněžích, sportovcích či novinářích. Všechny tyto případy mají jedno společné. Ať už je ze svazku dochováno jen pár stránek nebo jsou jich celé desítky, všichni dotčení tvrdí, že s StB nikdy nespolupracovali. Langoš tyto výmluvy neakceptuje a opakuje své argumenty o byrokratické dokonalosti StB. Je ovšem pravda, že v některých případech se míra spolupráce nedá posoudit: konkrétní jméno se sice nachází ve svazcích jako agent, ale schází podpis i jakékoli doklady o spolupráci.

...a teď i arizátorů

Ačkoli Langoš čelí velkému tlaku těch, kteří důvěryhodnost estébáckých spisů zpochybňují, odvaha mu neschází. Před třemi týdny oznámil, že jeho úřad zveřejní i registr arizovaného majetku a seznam arizátorů, tedy lidí, kteří za éry Tisova slovenského štátu získali majetek odvlečených Židů. Má to být jmenný seznam deseti tisíc majitelů podniků se sídlem firmy, druhem podnikání, číslem rozhodnutí o likvidaci, jménem likvidátora a jménem arizátora.

Slovenské protižidovské zákony z doby války patří k tomu nejtemnějšímu z dějin země, ale chystaný seznam už dnes asi velké kontroverze nezpůsobí. Od té doby uběhlo více než šedesát let a z původních arizátorů žije jen málokdo. Seznamy navíc nezakládají majetkové nároky u postižených ani u jejich potomků. Slovensko se tedy možná vyrovnává s minulostí pomaleji, než by se mohlo zdát. Ovšem Langošova snaha, z níž je jasné, že ji bere jako životní poslání, ovlivňuje tvář celé země.

(Respekt, www.respekt.cz)