Srpen 2005

Ptáci se naučili stěhovat už v době ledové

David Attenborough

Zvyky po předcích motivují některé opeřence migrovat od jednoho polárního kruhu ke druhému. Téměř polovina ptáků hnízdících v severní Evropě se každoročně vydává na jih. Některé druhy nelétají dál než do jižní Evropy. Ostatní pokračují dál na jih přes Středozemní moře a Saharu až do jižní Afriky.

Podobně se stěhují také ptáci na západní polokouli. Nejdelší přelety podniká rybák dlouhoocasý. Hnízdí daleko za severním polárním kruhem, ale když vyvede mláďata, někteří jedinci se vydají podél západního pobřeží obou Amerik a letí až do Patagonie. Jiní letí podél západní Evropy a západního pobřeží Afriky k mysu Dobré naděje. Mnozí pak pokračují přes Antarktický oceán směrem k jižnímu pólu, kde panuje polární den, zatímco jejich hnízdiště na severu se pohroužilo v nepřetržitou noc.

Ptačí kompas

Cesta oběma trasami měří nejméně 20 tisíc kilometrů a ptáci ji prolétnou bez zastávky. Živí se rybami, které si naloví v moři. Při takových tazích využívají ptáci všechny možné smysly, které známe, ale možná i další, jež jsme ještě neobjevili. Někteří ptáci se řídí zrakem podle vzhledu krajiny pod sebou a podle mentálních map ve svém vědomí. Mnozí sledují nápadné zeměpisné prvky krajiny, jako jsou obrysy pobřeží, horské hřebeny nebo hluboká údolí.

Někteří stěhovaví ptáci používají při navigaci Slunce, podobně jako včely nebo pouštní mravenci. Dokázaly to pokusy provedené na špačcích v zajetí, jimž vědci změnili polohu Slunce pomocí zrcadla.

Mnoho drobných ptáků ale táhne v noci, kdy je neohrožují dravci. Orientují se podle hvězd. Za podmračných nocí, kdy hvězdy nejsou vidět, ptáci od vytčeného směru často uhýbají a někdy dokonce zabloudí. Mnoho ptáků také využívá zemský magnetismus.

Putování za potravou

Jak se ale všichni tito stěhovaví ptáci dozvěděli, že na druhém konci zeměkoule panuje lepší počasí, nebo naopak že stovky kilometrů severně od afrických savan najdou spoustu potravy? Odpověď musíme hledat v minulosti.

Na konci poslední doby ledové, před zhruba jedenácti tisíci lety, ledovec pokrýval celou střední Evropu a africkým ptákům nečinilo žádné potíže navštěvovat jeho jižní okraje, kde se v létě naráz objevilo množství rozmanitého hmyzu. Místních ptáků, kteří by se jimi živili, tam mnoho nežilo. Ledová doba pominula, Země se oteplovala a ledovec rok co rok ustupoval. Ovšem zvyky ptáků létat v létě na sever přetrvaly až do dnešních dnů, i když se jejich původně krátké výlety prodloužily na stovky kilometrů.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)