Srpen 2005

Korupce na český způsob

Eliška Bártová

Rozhovor s Pavlem Fričem, autorem knihy Korupce na český způsob.

V čem je korupce u nás specifická?

Podle mezinárodních průzkumů v tom, že ji tady lidé více než jinde považují za nezbytnost. Korupce se stala profesionální výbavou podnikatelů, kteří tvrdí, že bez úplatků by nedostali žádné veřejné zakázky. Česko ještě vyniká v tom, že tady existují firmy, které úplatky zprostředkovávají a činí z nich legalizovaný obchod. Například firmy, které vám zajistí rychlejší zápis do katastru nemovitostí. Vy jim za to zaplatíte a oni za to zaplatí zas někomu jinému na tom úřadě. Je to výnosný obchod a vy nemáte pocit, že někoho korumpujete. To je u nás velmi rozšířené.

Čím si vysvětlujete tu toleranci nebo rezignaci občanů, politiků?

Na lokální úrovni je to dané tím, že jsou tam rozšířeny klientské sítě, na kterých je člověk závislý. Když nemáte ty správné známosti, tak je pro vás problém sehnat povolení, dostat to správné razítko nebo vám to bude trvat déle než lidem, kteří je mají. A navíc tu pořád platí heslo musíme si pomáhat. Takže zatímco tolerance k ministerskému úředníkovi je u občanů malá – na něj budou nadávat hned – když půjde o Frantu z vedlejší ulice, tak toho budou omlouvat, zlehčovat, co udělal, protože nevědí, zda ho náhodou už zítra nebudou potřebovat.

Co hrozí společnosti, kde nad korupcí zavírají oči?

Hrozí, že se staneme industriálním skanzenem na periferii západní informační společnosti. Že se staneme výrobní halou. Korupce totiž odrazuje investory a konzervuje poměry. Snaží se udržet stav, který tu je, protože je to výhodné pro současné klientské sítě. Takže jen ať všechno zůstane tak, jak je – hlavně nic neměnit. Pro nás to znamená zůstat zhruba tam, kde jsme skončili za socialismu. A skutečně se v tomto směru stáváme raritou.

Mohou proti tomu pomoci zákony? Třeba o střetu zájmů, o veřejných zakázkách?

Musíme si uvědomit, že je tvoří současná elita jen jako alibi pro zahraničí, a proto jsou bezzubé. Nejsou tam například sankce za jejich nedodržení. Současná politická garnitura skutečný boj s korupcí již dávno vzdala. Tady je přitom 30 procent lidí, kteří jsou ochotni vyjít do ulic a vystupovat proti korupci, ale chybí slušná politická síla, která by se snažila tenhle potenciál využít. Strany potřebují své černé fondy, kde se jim hromadí úplatky z veřejných zakázek, za které potom platí své kampaně, aby uspěly ve volbách. Nepůjdou samy proti sobě. Je to začarovaný kruh.

Co se s tím tedy dá dělat?

Naděje je v nové politické garnituře, která vzejde z nových ekonomických poměrů založených na mezinárodně platných normách a morálních zásadách běžných na Západě. Ta generace už roste, dnes se dostávají do vedoucích pozic v ekonomické sféře a postupem času budou hledat politické uplatnění. Z nich pak mohou vzejít morální lídři.

Nezbývá nám tedy než čekat, až demoralizovaná generace politiků vymře?

Na začátku jsem byl optimista a myslel jsem, že mezinárodní tlak, tlak zdola, z občanské společnosti donutí elity změnit své chování. Po patnácti letech zkušeností jsem se ale obrátil k téhle biologické teorii. Současné elity to prostě neumí, ani ten tlak ze zahraničí je nedonutil, aby skutečně něco udělaly. Navíc zdejší politiky nikdo neohrožuje zespodu a média pro ně nepředstavují velkou hrozbu. Vypadá to, že česká společnost je s takovou kulturou spjatá natolik, že ani jiné politiky vlastně nechce. Pro lidi je to ostatně pohodlná situace – mohou svým politikům nadávat a zároveň nemusí nic dělat. Klasický postoj ze socialismu. Každý malý člověk si může myslet, že je lepší než ten z vládnoucích elitních kruhů.

(Respekt, www.respekt.cz)