Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Srpen 2005


Mekka korupce

Eliška Bártová

Ukázkovým příkladem neduhů a propojenosti komunálních politiků s privátními zájmy je severočeská metropole Liberec – mekka zdejší korupce. Svou přezdívku získala díky zvláště pevné symbióze zdejší radnice se soukromou firmou Syner. Přestože si toto souručenství už získalo i mediální proslulost na celorepublikové úrovni, komunální vládcové jsou v klidu a dál sedí na dvou, nebo v některých případech i na sedmi židlích najednou a hlasují ve prospěch firmy, která je platí. Jejich prostřednictvím tato největší stavební společnost v regionu získává vše, na co ukáže.

Největší majstrštyk si Syner připsal před třemi lety. Tehdy majitel firmy, význačný člen ODS, vášnivý hokejista a majitel hokejového klubu Petr Syrovátko pozval některé politiky a úředníky do USA – aby se podívali, jak vypadá sportovní vyžití občanů za oceánem. Čtyři měsíce po návratu radní navrhli postavit v Liberci halu, „jako mají v Americe“, a zakázku za tři čtvrtě miliardy korun získal – Syner.

Kromě tohoto zlatého hřebu firma samozřejmě slaví spoustu jiných úspěchů. Například nedávno jedna z dceřiných společností Syneru, jíž dělá poradce bývalý hejtman za ODS Pavel Pavlík, získala od města 36 hektarů městských pozemků u hranic s Německem na výstavbu průmyslové zóny, přestože nabízela nejnižší cenu ze tří zájemců. „Ta půda sousedí s pozemky, které oni už mají, takže to bylo potřeba scelit,“ vysvětluje zastupitel a šéf liberecké opoziční ČSSD Ivo Palouš, proč on spolu s většinou opozice podpořil své politické protivníky a hlasoval pro prodej za nejnižší nabízenou cenu. Že tak jde na ruku soukromé firmě na úkor radniční pokladny, šéf liberecké ČSSD „nevnímá“.

A stejně tak mu „nepřipadá“, že někteří zastupitelé – a současně zaměstnanci Syneru – jsou při hlasování ve střetu zájmů: „Všechno je podle zákona,“ říká pan Palouš. „A díky těmto aktivitám mám konečně pocit, že se Liberec rozvíjí.“ Vstřícný postoj šéfa opozice má ovšem vysvětlení: pan Palouš byl ještě donedávna předsedou představenstva stavební firmy Imstav, která se podílela na některých zakázkách Syneru, a dodnes pro ni připravuje projektovou dokumentaci.

A co ostatní opoziční zastupitelé? „Není to dobře, jak to tady funguje, ale je to stav, se kterým jsem se smířil, ve kterém je nutné se pohybovat,“ říká Pavel Harvánek, zastupitel za nezávislé a ředitel liberecké knihovny. „Je naivní proti tomu vystupovat, proč bych si třepil hubu. Jenom by se mi ostatní smáli.“ I nechuť pana Harvánka angažovat se proti korupčním praktikám má vysvětlení: před pěti lety byl tiskovým mluvčím Syneru a do roku 2000 seděl v dozorčí radě „synerské“ televizní stanice Genus TV.

Jediný, kdo nekompromisně vystupuje proti radničním nekalostem, je Miloš Vajner (US-DEU). Ten je ale už považován za šílence a jeho poznámky a dotazy bývají na jednání zastupitelstva smeteny ze stolu. V současné době je pan Vajner v USA. Zastupitel Jaroslav Mejstřík (ODS), který figuruje v šesti společnostech Syneru, s námi odmítl hovořit. „Pan Mejstřík nemá zájem se s vámi sejít ani s vámi hovořit po telefonu,“ vzkázal pouze přes svého tiskového mluvčího.

Držím kost

Už dominanta velkolepého sídla Syneru na rohu libereckého náměstí dává návštěvníkovi najevo, kdo tady je pánem. Firma s více než dvoumiliardovým obratem vlastní v Liberci televizi Genus, v jejíž radě seděl do léta 2002 současný primátor Jiří Kittner (ODS), a před časem získala Syrovátkova firma od kraje – kterému vládne též ODS – zakázku na vydávání novin doručovaných zdarma do schránek všech libereckých domácností. „Přijde mi nenormální, aby si soukromá stavební firma budovala mediální impérium.

Prostřednictvím svého vysílání a novin vytváří růžový obraz nejen o sobě – ale i o místní vládě,“ říká Jan Sůra, novinář regionálního vydání MF Dnes, který jako jediný místní žurnalista píše kriticky o chování libereckých politiků. „Nikdo mi zatím nevyhrožoval. Asi vědí, že to tady v podstatě nikoho nezajímá. Většina lidí rezignovala. Nevidí tu žádnou alternativu.“

Jana Horáková, ředitelka liberecké neziskové organizace Fokus, novinářův pohled potvrzuje: „Všichni vědí, co se na radnici děje, všichni o tom mluví, ale tím to končí. Já nechodím na zasedání zastupitelstva, ale chodím na radnici žádat o peníze a vždycky to dopadá stejně – nedostáváme od nich žádnou podporu. Tak nevím, co bych proti tomu mohla dělat, když už je předem jasné, na co peníze v Liberci jsou a na co ne,“ říká šéfka společnosti, která pomáhá sto padesáti lidem s duševními potížemi a od města na to dostává příspěvek 50 tisíc korun ročně. „Navenek to město vypadá hezky – staví se, máme nasvícený Ještěd a některým lidem tohle stačí. Neřeší, jakou za to platíme cenu.“

Bývalý primátor Liberce z let 1998–99 a bývalý člen ODS Jiří Ježek nabízí vysvětlení, které svědčí o tom, že liberečtí politici zřejmě nejsou pouze naivní milovníci sportu, nýbrž figurky ve hře, kterou pro místní ODS píše Syner. „Vnitřní mechanismy jsou nastaveny tak, že ten, kdo nemá dobrý vztah k Syneru, tak se nedostane na kandidátku nebo na volitelné místo,“ říká Ježek. „Více než 60 % členů liberecké ODS je totiž zaměstnáno v některé z firem Syneru, takže stačí, když majitel jasně vzkáže – toho nevol, jinak si balíš kufry a jsi bez práce.“

Jiří Ježek poznal tuto moc na vlastní kůži, když byl po roce v primátorském křesle odvolán svými stranickými kolegy – údajně kvůli „nekomunikativnosti“. „Nešel jsem jim na ruku, jak od mladého kluka očekávali. Když jsem se stal primátorem, přišel za mnou domů pan Syrovátko s tím, zda si dovedu představit, že bych měsíčně dostával odměnu. Nenechal jsem ho domluvit a řekl jsem mu, že jsem dost bohatý, abych mohl být primátorem i bez jeho podpory,“ vzpomíná pan Ježek na dobu před šesti lety. „Tak mě odvolali a na mé místo nastoupil ekonomický náměstek Syneru Jiří Kittner. Najednou začal Syner dostávat zajímavé zakázky a město mu šlo na ruku.“

Jako jeden příklad za všechny uvádí zakázku na stavbu garáží, které město přihrálo Syneru za 100 milionů korun, přestože panu Ježkovi – ještě jako primátorovi – Syner nabízel, že ty samé garáže vybuduje za čtyřicet milionů. „Takže i když všichni vědí, že by bylo možné postavit to za poloviční cenu bez účasti města, radnice stejně po mém odchodu rozhodla, že to zaplatí ze své kasy a ještě přidá 60 milionů navíc,“ říká pan Ježek, který dnes vlastní firmu na prodej automobilů a předloni vystoupil z ODS.

Podle bývalého primátora ale už Liberec přestává být pro Syner zajímavý. „Z města se stala ohlodaná kost, bude zadlužené, nemá na investice. Není si už na něm co vzít,“ říká Ježek. „Vzhledem ke svému vlivu na ODS si Syner nyní zřejmě brousí zuby na kraj a po volbách se bude snažit protlačit svého člověka do parlamentu nebo na ministerstvo.“

Získat reakci spolumajitele firmy pana Syrovátka není možné. „Pan Syrovátko je v těchto dnech zaneprázdněn a nemá na rozhovor s vámi čas. Hovor vám na něj nepřepojím. Od vyřizování těchto věcí jsem tady já,“ vzkázala stroze jeho sekretářka. O moc sdílnější nebyl ani zastupitel za ODS Ctibor Jech, manažer Syrovátkova hokejového klubu, který figuroval ve dvou společnostech Syneru. „To, jakým způsobem pan Syrovátko ovlivňuje dění v ODS, je vnitřní věc naší strany, do které nikomu nic není,“ říká do telefonu pan Jech. „Pro ODS je přeci dobře, že si vygenerovala takovou velkou a schopnou osobnost, jakou pan Syrovátko je. Ale dál to nebudu komentovat.“

Na způsobu vládnutí svých členů neshledává nic špatného ani předseda ODS Mirek Topolánek. „Upozornil jsem místní organizaci, že není dobré, když se spekuluje o propojenosti radnice se soukromou firmou,“ říká. „Proto Syner zřídil funkci generálního ředitele a spolumajitel firmy, který je členem ODS, už ve vedení nefiguruje. Pro mne je to tímto vyřešené – neexistuje prokazatelně už žádná vazba. A pokud se vám nezdá, jakým způsobem jsou zadávány v Liberci zakázky, tak podejte trestní oznámení. Nerozumím, proč mě s tím vůbec otravujete.“

(Respekt, www.respekt.cz)



Zpátky