Srpen 2005

Milada Horáková před svou smrtí velmi trpěla, říká odborník

Jan Gazdík, Luděk Navara

Poprava Milady Horákové, oběti komunistického režimu, byla horší, než si dokážeme vůbec představit. Oběť totiž velmi trpěla. Říká to vedoucí Kabinetu dokumentace a historie vězeňské služby ČR Aleš Kýr.

Kat ji prý odmítl popravit. Je to pravda?

Nelze to ani potvrdit, ani vyvrátit. Jde o svědectví bývalého politického vězně, jemuž se měl svěřit mistr popravčí Vladimír Trunda. Ale nelze to doložit. Vše naopak dokazuje, že kat Trunda, který popravoval v padesátých letech, popravil i doktorku Horákovou.

Proč zmizela oprátka, na které byla Milada Horáková oběšena?

Po doktorce Horákové nemělo prostě zůstat vůbec nic. Ani ta oprátka. Po popravě ji hodili do rakve zavražděné a vše spálili v krematoriu. Až do roku 1954 se popravovalo stejně jako po válce. Doktorka Horáková byla tedy sprovozena ze světa stejně jako třeba K. H. Frank. Na šibenici typu „prkno“.

Co to znamená?

Šlo o mimořádně trýznivé sprovození ze světa. Když se podíváme na rozdíl mezi časem zahájení popravy a časem, kdy lékař konstatoval smrt, uplynulo deset, dvanáct i třináct minut. U Horákové trvala poprava dlouho. Téměř čtvrt hodiny. U popravy byl přítomen lékař, jenž po zahájení škrcení v určitých časových intervalech vystoupil na schůdky a fonendoskopem si poslechl srdíčko odsouzeného.

Jak taková šibenice typu „prkno“ vypadala?

Na silném prkně byl hák, na který se pověsilo škrtidlo. Nešlo tedy o oprátku. Ve spodní části šibenice byla kladka, přes ni vedlo lano, jímž měl odsouzený spoutané nohy. Za lano tahal na druhém konci katův pomocník. Odsouzený se pomalu udusil.

Lze rekonstruovat popravu Milady Horákové?

Poměrně přesně. Podle tehdejších předpisů byli odsouzenci na smrt umístěni ve zvláštní cele, která byla otevřená a hlídaná čtyřmi dozorci. Den před popravou byli vyrozuměni příbuzní, aby se přišli rozloučit. V případě Milady Horákové se rozloučení konalo večer předtím. Bylo jen vestoje, trvalo asi dvacet minut. Kolem půl páté ráno 27. června byli odsouzení vyváděni na popravní dvorky. Stály tam dvě šibenice. První šel Záviš Kalandra. Milada Horáková poslední.

Proč šla Milada Horáková až poslední?

Osobně se domnívám, že šlo režimu o to, aby co nejvíce trpěla. Vůdce skupiny šel vždy až naposled. Určitě to muselo působit na její psychiku, když věděla, že před ní umírají lidé. Dalšího dozorci vyvedli, když se uvolnila jedna ze dvou šibenic. Přičemž popravený musel podle předpisu viset půl hodiny. Kat s dvěma pomocníky se mezi tím vždy přesunuli na druhý dvoreček se šibenicí. Podle všeho tam i svačili, protože jsem se od bývalé politické vězenkyně dozvěděl, že po popravách na těch dvorečcích vždy uklízeli papíry od svačiny.

Kdo určoval postup poprav?

Popravy měly pevný řád, který vypracoval politický sekretariát ústředního výboru komunistické strany. Musela se jím striktně řídit prokuratura. Vyplývá to ze zprávy o situaci při výkonu trestu smrti z roku 1954. Tehdy byla zrušena krajská popraviště a jako jediné místo poprav byla určena pankrácká věznice. Vznikla zde popravčí cela s ocelovým kolíkem ve zdi a propadlištěm, které se ovládalo pákou z vedlejší místnosti. Tam se popravovalo až do zrušení trestu smrti v roce 1989. A až do roku 1960 tam byli popravování političtí vězni.

Prý byli odsouzení vedeni k šibenici v neprůhledných svářečských brýlích?

Používali je spíše při eskortování vězňů, aby je dezorientovali v prostoru. Nemyslím, že by Miladu Horákovou vedli na popravu s takovými brýlemi či páskou přes oči. Alespoň její poslední slova tomu nenasvědčují.

Byla poprava ženy něčím výjimečná?

Výjimečná? Naprosto ojedinělá, když si odmyslíme popravy v letech nacistické okupace a krátce po válce. Po osvobození šlo o ženy, jejichž udání vedla k záhubě lidí. Později šlo o vražedkyně. Milada Horáková byla jediná, kterou režim popravil z politických důvodů.

Je pravda, že ji při výsleších také mučili?

Nenechali ji spát. Při šestnáctihodinových výsleších se na ni střídalo několik vyšetřovatelů. Mučení také Miladu Horákovou přimělo citovat naučené odpovědi na otázky prokurátora. Často se ale od předepsaného scénáře u soudu odchylovala. Proto ta nepříčetná přerušování prokurátora Urválka.

Věšeli ji i hlavou dolů?

O tom jsou jen nepřímá svědectví. I takové nelidské výslechy komunistických vyšetřovatelů jsou nicméně zaznamenány. Mnohem častěji byli ovšem vyšetřovaní biti obušky do chodidel. To je velmi rafinované mučení. V chodidlech je mnoho citlivých míst, a když vás do nich třískají, sesype se vám zdraví. Jindy se mokrý ručník utáhl pevně kolem hlavy. Při jeho schnutí a smršťování se pak v přetopené místnosti ještě zvyšoval už tak dost velký tlak. Mokrý ručník patřil k oblíbeným metodám vyšetřovatelů.

(MFDNES)