Srpen 2005

Čína kontra Kjóto

Pavel Kohout

Bez rozvojových zemí je boj proti emisím nesmyslný. Summit skupiny nejbohatších zemí G8 ve skotském Gleneagles byl kromě jiného věnován i otázce globálního oteplování. To je automaticky dáváno do souvislosti s lidskou průmyslovou činností a za jediné řešení bývá označován podpis Kjótského protokolu o omezení emisí skleníkových plynů vyspělými zeměmi. Na jedné straně stojí odpovědní státníci, kteří hodlají prosadit ratifikaci protokolu ve svých zemích, na druhé jeho odpůrci, bezohlední zastánci průmyslové lobby. Jenže to může být i naopak.

Hlavním odpůrcem protokolu je prezident Bush, který ho nechce podepsat z ekonomických důvodů. Znamenal by podle něj příliš velké výdaje pro americký průmysl – náklady, které by bylo možné lépe využít v podobě investic do nových, úspornějších technologií. Bush tedy v zásadě říká: „Nemá cenu vrážet obrovské částky do omezení emisí starého trabanta, raději budeme šetřit peníze na nákup moderního úsporného vozu.“ Evropští státníci naopak chtějí podepsat a říkají: „Raději vylepšit trabanta než čekat.“

Oba přístupy jsou legitimní, ale existuje jiná zásadní námitka proti podepsání protokolu. Pokud Spojené státy začnou omezovat své firmy, ty přesunou velkou část své průmyslové produkce do zemí, které nejsou protokolem vázány, zejména do Číny. Oxid uhličitý ušetřený v Severní Americe by byl namísto toho vyprodukován v Asii, a to v mnohem větším množství. Čínský průmysl je totiž mnohem méně efektivní a ekologicky šetrný než průmysl americký. Totéž platí i pro Evropu, která Kjótský protokol přijala. Emise ušetřené v EU se objeví v Číně a v dalších zemích, které ho nepodepsaly. Kjótský protokol by tak nakonec mohl tlakem na přemístění výroby do Číny paradoxně způsobit zvýšení celosvětového objemu emisí.

Čína přitom již dnes přispívá největším tempem k růstu emisí skleníkových plynů. Tamní uhelné doly a koksárny jsou skutečnou ekologickou noční můrou, země má 544 uhelných elektráren, výstavba 500 dalších se prý plánuje. V roce 2030 bude Říše středu produkovat více CO2 než Evropa, Austrálie, Japonsko, Kanada a USA dohromady. Navíc rostoucí čínská rýžová pole uvolňují značné množství metanu, který je třicetkrát účinnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý. Jeho koncentrace v atmosféře je zatím nízká, ale roste mnohem rychleji než koncentrace oxidu uhličitého.

Investujte do technologií

Podle různých projekcí se ovšem zemské klima otepluje, průměrný vědecký odhad říká, že během následujících sta let zhruba o tři stupně Celsia. To způsobí vzestup mořské hladiny o 47 centimetrů. Katastrofické vize zaplavených kontinentů tedy zůstanou jen na plátnech kin, ale problémy mohou mít některé ostrovní státy ležící na nízkých atolech a hlavně chudý Bangladéš, který nemá prostředky na úpravu svého pobřeží. Tyto problémy však Kjótský protokol nevyřeší. Jednak není spolehlivě dokázáno, že na oteplování podnebí mají zásadní vliv lidmi produkované skleníkové plyny, a za druhé, Kjótský protokol je bez podpisu Číny, Indie a dalších rozvojových zemí neúčinný. V situaci, kdy půl miliardy Indů teprve čeká na elektrifikaci a desítky milionů Čínanů sní o vlastním autě, jejich vlády určitě „Kjóto“ nepřijmou. Řešením proto není omezování průmyslu ve vyspělých zemích, ale masivní investice do výzkumu a vývoje nových, čistších energetických technologií a jejich levný transfer do třetího světa. Na kjótský protokol, polykající zbytečně peníze, by bylo lepší v tomto případě zapomenout jako na donkichotský projekt, který nic nevyřeší a navíc může lidstvu způsobit obrovské problémy.

(Respekt, www.respekt.cz)