Srpen 2005

Nevtíravý půvab čipu

Stanislav Komárek

V osmdesátých letech se v českých emigrantských kruzích ve Vídni vyprávěl následující vtip: Zajíček z Čech se podhrabe pod dráty a komise hornorakouských zajíců pak prověřuje důvody jeho útěku a ptá se, zda jsou politické, či ekonomické. "Politické," odpoví zajíček. "V našem revíru se budou všechny lišky kastrovat!" "Ale to se tě přece netýká," namítnou vyšetřovatelé. "No jo, když u nás jeden nikdy neví..." Na tento v podstatě hloupý žertík jsem si vzpomněl v souvislosti s teoreticky již proběhnuvším všeobecným čipováním pražských psů a zamrazilo mne. On teď už v celé Evropě jeden nikdy neví...

Není nutno se nějak systematicky zaobírat historií, aby člověk věděl, že na psech se vždycky zkoušelo to, co bylo dříve či později - spíš dříve - aplikováno na lidi. Od těch, na kterých se zkoumaly fyziologické pochody a zkoušely nové chirurgické operace, přes Pavlovovy slintající objekty až k Lajce obíhající po orbitě se tak postupovalo vždycky. Tento počin mám za zcela přelomový - ne snad, že bych se obával o osud české kynologie či sdílel nepříjemné pocity čtyřnohých miláčků při implantaci tohoto drobného objektu - o nás lidi začínám mít strach.

Před patnácti lety se jevilo, že George Orwell přece jen nebyl až takový prorok, jak si původně kdekdo myslel - komunismus ležel v troskách a duha budování kapitalismu, tehdy ne tak úplně informačně technicky vyspělého, se doširoka klenula. Čas pokročil a nová kontrola od Bretaně až k Dněstru brzy způsobí, že budeme pro státní moc průhlední jako právě vylíhlé sardinky. Tajení rodných čísel na tom mnoho nezmění.

Kámen úrazu této nově přicházející totality je v tom, že není zaváděna nějakým krvelačným diktátorem "po zlém", ale odpovídá v podstatě přáním "lidu". Neobyčejně mne překvapilo, s jakým klidem, ba namnoze nadšeným souhlasem přijala naprostá většina obyvatelstva monitorování značné části veřejných prostor kamerami.

Ovšem, vždyť teď už nebudou moci lumpové nepozorováni přepadat chudé penzistky! Krátký prospěch bývá ovšem obecně na úkor delšího a omezení malých lumpů může otevírat brány těm větším. I každé odposlechové opatření by se jistě setkalo se souhlasem: My přece nic závadného neříkáme, to ONI...

Přímé čipování lidí, nikoli do občanského průkazu, ale rovnou do těla, by chod státu nepochybně velmi zjednodušilo. Většina rodičů by byla jistě nadšená, že může kdykoli svého potomka lokalizovat, a svolení by ráda dala - ty rozkolísané by bylo snadné pohnout argumentem typu: "Ale vždyť vašeho synka může unést pedofilní pervert a takto vám ho najdeme, dřív než dojde k nejhoršímu..."

Čipování by se asi neprovádělo podkožně jako u psů, naivních a technicky nešikovných - pubescenti ve fázi vzdoru by si něco podobného byli schopní svémocně vyříznout žiletkou - ale čipy by se mohly umisťovat mikrochirurgicky třeba někam do hrudní dutiny: tam už si netroufne nikdo. Jen gangsteři by si, na rozdíl od těch chicagských, neplatili chirurgy plastické, ale právě dečipovací.

Technologie označování by se zajisté hodila i zaměstnavatelům soukromým... Těžko nevzpomenout pasáž z Janovy Apokalypsy, kde se praví: "...a nutí všechny..., aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména."

Touha po všeobecné kontrole a "jistotě" je neobyčejně silná a nová totalita zajisté nepřijde pod praporem služby něčemu nadosobnímu, ale pro kontrolu (a tím nepřímo i moc) samu. Je celkem jedno, zda se tak děje s upřímným přesvědčením, že se tímto způsobem péče o obyvatelstvo ještě zlepší, nebo se to jen licoměrně předstírá - výsledek je týž.

Není bez zajímavosti, že slovo "péče" původně ve slovanských jazycích znamenalo obtíž či trápení a v některých frázích si tento význam dosud podrželo: "Neměj péči!"

S trochou jízlivosti by bylo možno odvozovat etymologii slova bezpečí od stavu bez-péče, kdy se o nás nikdo invazivním způsobem nezajímá a nemusíme se ničeho bát. Zatímco Amerika má spíše tradičně potíže se zvládáním přebujelého individualismu, v Evropě je latentní totalitně feudální tendence stále přítomna a nikdy není vyhráno. Svoboda je jen přivrácenou stranou odpovědnosti a všestranný dozor odpovědnost snižuje na hladinu obvyklou u malých dětí. A tak by se nám mohlo lehce stát, že bychom se připodobnili osudu nerozumné zvěře, která nehřeší, protože ani nemůže.

Kámen úrazu této nově přicházející totality je v tom, že není zaváděna nějakým krvelačným diktátorem "po zlém", ale odpovídá v podstatě přáním "lidu". Neobyčejně mne překvapilo, s jakým klidem přijali lidé monitorování veřejných prostor kamerami. Krátký prospěch bývá ovšem obecně na úkor delšího a omezení malých lumpů může otevírat brány těm větším.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)