Srpen 2005

Noc vlastenců aneb Vzpomínka na 265 karpatských Němců

Vladimír Kučera

Nedávno jsme pěkně oslavili 60. výročí osvobození. O tomto víkendu se naskytla další oslava "šedesátky". V noci z 18. na 19. června zastavili stateční čeští a slovenští vojáci nedaleko Přerova vlak, kterým se vraceli domů karpatští Němci, vesničané z Dobšiné a dalších obcí, evakuovaní před postupující frontou do Čech.

Poručík Karol Pazúr a četař aspirant Bedřich Smetana veleli potom akci, jejímž cílem bylo ozdravit československé prostředí od německého živlu. Jak cituje jednoho ze svědků Tomáš Staněk ve své knize Perzekuce 1945: "Říkali jsme poručíkovi, aby ušetřil děti. Odvětil nám, že jsme příliš jemné povahy a že, co je Němec, patří zabít."

V hromadném hrobě skončilo 71 mužů, 120 žen a 74 dětí. Nejmladší osmiměsíční.

Někdo možná řekne, že to nebyla záležitost tak docela typická. Nicméně, co typické bylo: četař aspirant Bedřich Smetana (jak krásně vlastenecké jméno!) nebyl za masovou vraždu karpatských Němců vůbec souzen, ocitl se nakonec ve vazbě za jiný zločin z té doby, byl však propuštěn podle zákona č. 115/1946 Sb., protože "jednal s úmyslem podpořit osvobozovací boj Čechů a Slováků". Inu, ta proslulá amnestie. Za přerovské vraždy nakonec stál před soudem v lednu 1949 pouze Pazúr. V roce 1952 byl amnestován a nakonec skončil jako přední funkcionář Slovenského svazu protifašistických bojovníků. Možná později jezdil na tryzny do vyvražděných Lidic a říkal si: "To jsem to ale těm germánským parchantům spravedlivě oplatil."

Vždyť dodnes v dušičkách mnohých zazní: "Oni si začali." Kdo? Ti karpatští vesničané? Podle pramenů, které cituje Staněk, přibližně šestileté dítě, potom co mu českoslovenští vlastenci zavraždili maminku, žádalo, aby je také zastřelili. Prosilo o to slovensky.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)