Srpen 2005

Záhadné chrámy, tajemné civilizace?

Václav Matoušek

Archeologové objevují pozůstatky pravěkých kruhových staveb. Nejstarší z nich i na jižní Moravě. Zprávy o senzačním objevu pozůstatků tajemné pravěké, monumentální architektury v Drážďanech se tento týden objevily i v českých médiích (V Česku sídlila prastará civilizace, MF DNES 13. 6. 2005). Značný zájem vyvolalo tvrzení, že k podobným objevům docházelo v posledních letech i na našem území. Podívejme se na tyto překvapivé novinky podrobněji.

S odvoláním na vedoucího výzkumu v Drážďanech - německého archeologa Haralda Stäubela - zprávy uvádějí: archeologové odkryli pozůstatky nejstarší evropské civilizace, která před téměř 7000 lety vybudovala v centru kontinentu množství gigantických kruhových chrámů starších než Stonehenge nebo egyptské pyramidy; tvůrci této monumentální architektury žili v osadách tvořených velkými dřevěnými domy, z nichž každý byl přes 50 metrů dlouhý; hospodářství této civilizace bylo založeno na chovu hovězího dobytka, ovcí, koz a prasat; kruhové chrámy byly dílem neznámé civilizace, v Německu označované jménem Stichbandkeramik; prvé nálezy této pravěké kultury pocházejí ze 70. a 80. let 20. století, největší množství nálezů však bylo objeveno teprve v posledních dvanácti patnácti letech; archeologové se domnívají, že stovky kruhových pravěkých chrámů (každý o průměru více než 150 metrů) byly budovány v době mezi rokem 4800 - 4600 před Kristem na území dnešního Bavorska, východního Německa, České republiky, Slovenska a Rakouska.

Kdy přišla civilizace?

Pozornost si zasluhuje již tvrzení, že jde o pozůstatky nejstarší evropské civilizace. Slovo civilizace se objevuje teprve v 18. století v souvislostech francouzského osvícenství. V užším slova smyslu označuje vyspělou občanskou či státní společnost. V archeologii se používá v širším smyslu jako označení pro vysokou úroveň hmotné kultury, která předpokládá existenci obecně vyspělé společnosti a kultury. Za prvý civilizační vrchol vývoje evropské společnosti je považováno období gravettienu (před 27 - 25 000 let, kultura „lovců mamutů“), „kdy Morava na několik tisíciletí zazářila jako skutečné civilizační centrum tehdejšího světa“ (Jiří Svoboda, Čas lovců, Brno 1999).

Ve srovnání s vyspělou kulturou lovců a sběračů mladého paleolitu je období nejstarších zemědělských kultur - neolit - považováno za výrazný kulturní úpadek (paleolit = starší doba kamenná; neolit = mladší doba kamenná). Archeologové zdůrazňují např. mimořádně vysokou uměleckou úroveň kultur mladšího paleolitu. Zvláště k estetické úrovni paleolitických plastik tzv. venuší nebo pozdějším jeskynním malbám ve Francii a ve Španělsku nenacházíme v neolitu obdoby. Výrazně klesla také úroveň technologie výroby kamenných štípaných nástrojů.

Zemědělci přišli z Asie

Vznik nejstarších zemědělských kultur se klade do 9. tisíciletí před naším letopočtem v Přední Asii. Souvisel patrně s významnými změnami přírodního prostředí po skončení poslední doby ledové (přibližně kolem 10 000 př. n. l.). Pěstování kulturních plodin (obilovin a luštěnin) a chov dobytka (ovcí a koz) se v nových podmínkách ukázalo jako úspěšnější životní strategie než dosavadní lov a sběr.

Koncem 7. tisíciletí př. n. l. se zemědělská civilizace začala šířit i do Evropy, a to dvěma základními směry: na západ podél severního pobřeží Středozemního moře a suchozemskou cestou přes Balkán do Karpatské kotliny a dále do střední a západní Evropy. Na našem území datujeme nejstarší zemědělskou kulturu do poloviny 6. tisíciletí př. n. l. a archeologové ji dnes nazývají kulturou s lineární keramikou. Byla rozšířena od Ukrajiny až po Francii.

Charakteristickým nálezem této kultury jsou tzv. dlouhé domy. Přesněji řečeno pravidelné, obdélné soustavy kůlových jam, široké kolem sedmi a dlouhé až čtyřicet metrů. Archeologové předpokládají, že v dlouhých domech žily pohromadě větší skupiny osob (více rodin). Konstrukci a životní podmínky dlouhých domů ověřují experimentální archeologové výstavbou modelů v měřítku 1:1, které jsou budovány přesně podle nalezených pravěkých půdorysů.

V mladším neolitu se původní, víceméně jednolitý kulturní komplex rozvíjel formou více kultur menšího geografického rozsahu. V Čechách, v německých zemích a částečně i na Moravě, v Polsku a na západním Slovensku se od poloviny 5. tisíciletí př. n. l. rozvíjela kultura s vypíchanou keramikou (německy die Stichbandkeramik) a na Moravě (asi od 4800 - 4700 př. n. l.) kultura s moravskou malovanou keramikou, která úzce souvisela se širším lengyelským okruhem (podle lokality Lengyel) s centrem na území dnešního Maďarska.

Tajemné kruhové stavby

Kromě již zmíněných „dlouhých domů“ (v prostředí kultury s moravskou malovanou keramikou častěji menší, jednoprostorové stavby o velikosti 6x4 metrů) jsou dalším charakteristickým nálezem tzv. rondely (termín je přejatý z francouzštiny). Jednoduché či složitější soustavy hlubokých, kruhových příkopů někdy doplňují stopy po palisádě či jiných kůlových konstrukcích. Moravský archeolog V. Podborský člení rondely na několik typů. Podle velikosti na malé (o průměru 40-70metrů), střední (80 - 120 metrů) a velké (kolem 200 metrů) a podle konstrukce na jednoduché, dvojité, trojité. Rondely se liší i počtem vchodů.

Nejstarší rondely byly nalezeny v prostředí lengyelského kulturního okruhu na jižní Moravě a v Dolním Rakousku. Jsou ovšem známé i ze středního Německa, Bavorska a Porýní. V Čechách byly objeveny např. v Bylanech u Kutné Hory, ve Vochově u Plzně nebo v Lochenicích u Hradce Králové. Prvý rondel byl prozkoumán v 70. letech minulého století na Moravě na rozhranní katastrů obcí Těšetice a Kyjovice na Znojemsku. V roce 1993 odhadoval V. Podborský celkový počet rondelů v Evropě na devadesát až sto. Rondely přestávají být budovány na konci neolitu, u nás zhruba kolem roku 4300 př. n. l.

Smysl budování rondelů je nejasný. Většina archeologů se přiklání k hypotéze o kultovní funkci, přičemž oporu pro své tvrzení shledávají především v orientaci vchodů některých rondelů podle světových stran. Důvody ke „kultovní hypotéze“ jsou však především negativní - neznáme zatím žádné praktické důvody pro budování tak rozsáhlých staveb. Třeba interpretaci rondelů jako obranných staveb (pevností) odporuje skutečnost, že obytné stavby se pravidelně nacházejí vně kruhových příkopů.

Můžeme tedy shrnout, že v Drážďanech byl objeven další mladoneolitický rondel či několik rondelů z okruhu kultury s vypíchanou keramikou. Vzhledem k tomu, že zprávy obsahovaly tvrzení, že vědomosti o rondelech a celkově o středoevropských neolitických kulturách jsou nové a překvapivé, připojíme na závěr několik údajů z historie výzkumu. Mladší dobu kamennou - neolit vydělil poprvé z rámce celé doby kamenné v roce 1865 anglický archeolog John Lubbock (1834 - 1913). Na nejvýznamnějším českém neolitickém nalezišti v Bylanech u Kutné Hory byl zahájen systematický výzkum v roce 1953. Během následujících dvaceti let byly na ploše více než 85 hektarů nalezeny půdorysy 157 dlouhých domů a tisíce dalších objektů. Lokalita byla osídlena po celý neolit. V roce 1965 byl v Bylanech objeven rondel tvořený soustavou tří koncentrických kruhových příkopů o průměrech 90, 110, 250 metrů. Rondel je datován do období kultury s vypíchanou keramikou.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)