Srpen 2005

Neumím říci, kolik lidí má Vaš na svědomí

Luděk Navara

Historik Zdeněk Vališ se případem Karla Vaše dlouho podrobně zabýval. Ani on však nedokáže říci, kolik má Vaš na svědomí mrtvých lidí či zničených životů.

„To se jednoduše spočítat prostě nedá - už vzhledem k charakteru jeho činnosti, například možné by bylo něco zjistit po projití spisů vojenského soudu, u něhož byl předsedou senátu,“ říká Vališ.

Dá se alespoň odhadnout, do kolika lidských osudů zasáhl?

V každém případě změnil životní osudy tisíců lidí.

Jak vypadala jeho činnost u polního soudu za války. Byl nezávislý?

Působil v kanceláři polního prokurátora jako koncipient, zapisovatel, a z toho titulu také vyslýchal obviněné. V jeho případě mluvit o nezávislosti by bylo docela absurdní.

Začal páchat nepravosti už v SSSR?

Určitě, už v gulagu začal spolupracovat s NKVD (sovětská tajná služba), jinak by se svým zdravotním handicapem asi stěží přežil.

Proč proti němu nikdo nezasáhl? Báli se ho kolegové?

Jeho arogance byla více než pověstná na všech pracovištích. „Pro něho je každý žalovaný ŕ priori lump, neuznává a omezuje jeho obhajobu a nepoužívá mimořádného zmírňovacího práva ani dobrodiní podmíněného odsouzení,“ napsal ve své stížnosti na Vaše nejvyššímu vojenskému soudu podplukovník Karel Matoušek. Podotýkám, že podplukovník Matoušek byl v lednu 1949 předsedou senátu státního soudu, jenž vynesl verdikt nad generálem Heliodorem Píkou! Proti Vašovi bylo v letech 1947-1949 vedeno několik trestních oznámení, ovšem vždy jej „ochránily“ jak jeho „stranické“, tak i jiné kontakty, jež v dané době měly rozhodující roli.

Zaslouží si podle vás titul odbojáře?

Podle zákona jej má.

Měl podíl na deportacích československých občanů po druhé světové válce na východ, do lágrů?

Ano. Cesty byly nejrůznější, např. prostřednictvím vznikajících (velmi často samozvaných) národních výborů, partyzánů apod. Ve věci trestného činu „loupeží lidí“ je zřejmé, že Vaš byl počátkem roku 1946 kontaktován úředníkem polského velvyslanectví v Praze Rosemanem, na jehož popud se ve Varšavě uskutečnilo jednání mezi zástupci československé a polské státní bezpečnosti ve věci banderovců (skupiny Ukrajinců, kteří bojovali proti Stalinovi, ale operovali i v Československu a Polsku). Československé ministerstvo vnitra zastupoval Jindřich Veselý a ministerstvo národní obrany pak JUDr. Karel Vaš, který poté velmi často dojížděl na Slovensko, kde v noci organizoval předávání zajatých banderovců polským nebo sovětským orgánům.

Co se s nimi pak stalo?

Předávání se dělo přímo na hranici na předem stanovených místech a samozřejmě bez dokladů. Zajatci byli většinou ihned a bez soudu likvidováni. Ale nešlo vždy jen o banderovce. Předal například polským orgánům československého občana, řeckokatolického kněze Prišlaka.

Existuje nějaká možnost, že by byl Vaš ještě stíhán za jiné činy než vraždu Píky?

Podle mého názoru by připadalo v úvahu trestní stíhání za některý zcela jiný trestný čin - například únos polských občanů a jejich následné předání tamním orgánům, což v důsledku znamenalo mimo jiné jejich mnohaleté odsouzení k trestu odnětí svobody.

Měl Karel Vaš i nějaké kladné stránky, pomohl někomu, měl někdy pro někoho pochopení?

Nevím, nemám o nich informace. Ale lze předpokládat, že je měl vůči vlastní rodině, avšak v rámci jeho vnímán - například o své první ženě Miladě kdysi uvedl: „ostrá, nekompromisní komunistka“, což je nepochybně vyjádřením i jeho vlastního ega.

(MFDNES)