Srpen 2005

Šťastný příběh Píkova vraha Karla Vaše

Luděk Navara, Jan Gazdík

Bývalý prokurátor Karel Vaš má na svědomí vraždu generála Píky, ale i další. Podílel se i na deportacích. Odborníci o jeho krvavých činech vědí dnes už hodně. Karel Vaš byl nejen vrahem generála Heliodora Píky, ale podílel se i na dalších vraždách, mučení, deportacích. Žije v Praze a nikdy za své zločiny nebyl potrestán. Patří mezi odbojáře se všemi výhodami. Jeho příběh je v podstatě šťastný.

Patnáct let se u budovy generálního štábu v Praze scházejí váleční veteráni s politiky, aby uctili památku zavražděného Heliodora Píky. Ale teprve včera (21. 06. 2005 - pozn. red. CS-magazínu) si od přihlížejícího Jana Šinágla, který v závěru pietního aktu vystoupil z davu a zmocnil se mikrofonu, vyslechli drsnou pravdu: „Všichni tu mluvíte o zrůdné justiční vraždě a zmanipulovaném procesu, ale Píkův vrah, komunistický prokurátor Karel Vaš běhá na svobodě, a dokonce je na svůj čin i hrdý. Ten zločinec je v naprosté pohodě. A já se ptám: žiji ještě vůbec v demokratické zemi?“

Zatímco se ochranka domlouvala, zda zasáhnout, či ne, Jan Šinágl se omluvil za uzurpování mikrofonu a opět se přidal k přihlížejícím lidem. Připomínka šestapadesátého výročí Píkovy smrti v Praze poté skončila.

Vraždící monstrum

„Mohu k tomu říci jediné - komunistické zločince jsme měli velmi tvrdě potrestat v roce 1990,“ řekl MF DNES přítomný předseda Senátu Přemysl Sobotka. Měla se jim podle něho zabavit konta, přestěhovat je z vil do paneláků, mělo se jim ukázat, že ten samet má z druhé strany smirkový papír.

Šináglova improvizovaná kritika nevadila ani synovi Heliodora Píky. „Ať lidé sami posoudí, kde je pravda. Možná ji ale dnes musíme znovu odhalovat,“ míní Milan Píka. Šinágl tvrdí, že mu nejde o to, aby devětaosmdesátiletého starce zavřeli do kriminálu. „Slušným lidem postačí, když ho jako zločince odsoudí, a pak mu mohou dát klidně milost.“ Vaš byl sice souzen, soud konstatoval jeho vinu, ale kvůli promlčení jej nepotrestal. To se ovšem týkalo jen Píky, za ostatní zločiny nebyl souzen vůbec. A těch není málo.

Vaš totiž patřil k opravdu nebezpečným lidem v historii Československa. „Gang vraždících příšer,“ označil Vaše a jeho komplice spisovatel Václav Černý.

Kolik má vůbec lidí tato „vraždící příšera“ na svědomí? Těžko se dopočítat. „Po komunistickém převratu úspěšně navrhl jako prokurátor dvanáct trestů smrti a v roli předsedy senátu vynesl 150 vysokých trestů vězení,“ říká spisovatel Jaroslav Čvančara. Jeho oběti se možná počítají přímo ve stovkách, možná i tisících, neboť se podílel na deportacích do sovětských lágrů. A to už za války, kdy se například podepsal na odesílání Čechoslováků do gulagů na Sibiři. Důvod? Protisovětská agitace. Většina vojáků totiž přišla do Svobodovy jednotky ze sovětských pracovních táborů, v nichž přišli o všechny iluze o první komunistické zemi. „Dnes už spolehlivě víme, že v tom měl prsty. Ze Sibiře se vrátilo jen pár lidí z těch, které tam Vaš z Buzuluku poslal,“ říká historik Eduard Stehlík.

Ještě obludnější roli sehrál Vaš podle Vladimíra Bystrova při štvanici na ruské či ukrajinské emigranty, kteří ze Sovětského svazu utekli po sovětské revoluci do Československa. „Vaš pocházel z Podkarpatské Rusi (patřila tehdy k Československu), měl tedy dokonalý přehled o lidech, kteří prchli před komunismem. Z Podkarpatské Rusi byly po jejím osvobození Rudou armádou uneseny tisíce ruských emigrantů s československým státním občanství. Sibiř přežilo jen pár z nich. I v tomhle měl Vaš prsty a po válce se tím ani netajil,“ říká Vladimír Bystrov, jenž se mapováním osudů unesených ruských emigrantů již léta zabývá. Vaše považuje za válečného zločince.

Jak se vlastně syn právníka z nejzapadlejší části předválečného Československa stane mužem, který budí hrůzu v celé zemi?

Být komunistou!

Vaš jako dítě chodil do slovenské školy. Četl české levicové básníky, jako byl Jiří Wolker. A už jako gymnazista se rozhodl stát se komunistou. Ale důležitý byl pro něj čtyřiatřicátý rok: „Rok 1934 znamenal v mém životě skutečně novou etapu, po maturitě jsem nemusel skrývat svůj poměr ke straně, přidal jsem se otevřeně na stranu dělnické třídy. Od tohoto roku každé moje počínání bylo řízeno a schvalováno stranou,“ napsal.

Vaš sám psal hodně a ke své smůle i o sobě. Dnes se dá říci, že si napsal i svou obžalobu, neboť přiznával například i to, že se podílel na mučení. „Proto jsem zneškodňoval agenty, vyzvědače, diverzanty bez milosti tak, jako to odpovídalo zájmům sovětské armády, 1. čs. sboru v SSSR, zájmům bojových úkolů... Jestliže to nutnost vyžadovala, bylo užito i násilí.“

Pozoruhodná nabídka

Vaš sloužil komunismu tak oddaně a tvrdě, že si vysloužil tuto pozoruhodnou nabídku na konci druhé světové války: stát se generálním prokurátorem sovětské Zakarpatské Ukrajiny v hodnosti generála, organizovat procesy s nepohodlnými protivníky a posílat je na šibenici. Dokonce už mu nabídli i místnost ve vládní budově v Užhorodě. Ale Vaš odmítl. Poradil se totiž v Moskvě. Tam se dozvěděl, že všeho schopné a slepě poslušné lidi, jako je on, potřebují jinde. V Československu. Samozřejmě, že mu to bylo líto. Sám o tom napsal: „Přestože místo mně nabídnuté bylo velmi lákavé, znamenalo dosáhnout kariéry takřka za jednu noc, zvítězila ve mně láska a oddanost k SSSR a vědomí, že komunista musí bojovat, nezištně dávat i sebe, jde-li o zájmy vyšší,“ napsal sám později. „Byl to naprostý fanatik,“ říká o Vašovi historik František Hanzlík.

Podpora KSČM?

Příznačné je podle Čvančary i to, že KSČM Vašovi pomáhá právní podporou. U soudu ho hájil Čestmír Kubát - stejný advokát, jehož klientem byl vyšetřovatel Alois Grebeníček starší (otec nynějšího šéfa KSČM), jenž v padesátých letech minulého století proslul nelidským mučením politických vězňů.

Vaš se ke své minulosti odmítá vyjadřovat a stejně tak postupuje i jeho advokát.

(MFDNES)