Srpen 2005

Studie rozbila mýty o migraci

Radek Nedvěd

Nová rozsáhlá zpráva vyvrací zažité "pravdy", že přistěhovalci berou lidem práci a snižují jejich platy.

Evropští politici hrající na protiimigrační strunu jako Francouz Jean-Marie Le Pen, Rakušan Jörg Haider, Švýcar Christoph Blocher či Ital Umberto Bossi by nejnovější studii k hospodářskému dopadu migrace ve světě raději vůbec neměli číst. Včera zveřejněná zpráva Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) totiž rozbíjí mnoho mýtů, které tento citlivý a populistickými politiky často zneužívaný problém obklopují.

Studie totiž popírá platnost obecně zažitých "pravd", že přistěhovalci berou v hostitelských zemích lidem práci, že kvůli nízkým platům, s nimiž se spokojí, snižují výplaty místních obyvatel a že na ně stát nakonec vydá mnohem víc peněz, než od nich získá.

Studie, jež zpracovala hlavně data z let 1970 až 2000, ukazuje například na USA, Německo, Japonsko, Švýcarsko a Francii v osmdesátých letech, kdy v nich přistěhovalců výrazně přibylo. Navzdory tomu, že by se dal očekávat prudký nárůst počtu lidí bez práce, se ale jejich počet zvýšil jen nepatrně ve třech z těchto zemí, v jedné zůstal stejný a v jedné se dokonce snížil.

Peníze, které se pošlou domů

Zpráva o téměř 500 stranách, která je podle autorů díky své zevrubnosti a pokrytím celého světa první svého druhu, popírá tvrzení nacionalistických populistických politiků, že přistěhovalci a lidé v hostitelských zemích soupeří o práci. Naopak dokazuje, že imigranti především "vyplňují prázdné prostory" - dělají buď práci, kterou místní lidé vykonávat nechtějí či nemohou (uklízeči, stavitelé silnic či personál v hotelích), nebo naopak vykonávají činnosti, jež jsou vysoce kvalifikované (moderní technologie), a hostitelské země na ně nemají dostatek odborníků.

Dopad přistěhovalců (na světě jich je na 192 milionů a tvoří asi tři procenta světové populace) na hospodářství hostitelských zemí je přitom podle studie méně zásadní, než odpůrci imigrantů líčí. Kvůli tomu, že však často vykonávají "špinavou práci" či se odlišují od místních obyvatel i svým fyzickým vzezřením, jsou však vděčným terčem nejrůznějších nařčení.

Studie zároveň zdůrazňuje výjimečnou roli, kterou hrají přistěhovalci pro své domovské země. Do těch totiž svým příbuzným posílají často velké sumy, bez nichž by se tamní ekonomiky neobešly. Peníze, které domů pošlou například Maročané, odpovídají osmi procentům tamního hrubého domácího produktu, u Filipínců to je dokonce deset procent. Celková částka, kterou přitom přistěhovalci pošlou do svých zemí, překročila loni obrovských 100 miliard dolarů. Ve skutečnosti však může být i dvakrát vyšší. Celková částka peněz, které pošlou lidé do svých rodných zemí (týká se to zejména těch chudších), je tak mnohdy vyšší než rozvojová pomoc, kterou tyto státy dostanou. Zpráva však přiznává, že negativním dopadem migrace je "odliv mozků" z chudých částí světa. Ty opustila již čtvrtina odborníků.

Počet migrantů se jen v letech 1970 až 1990 zdvojnásobil a tento trend bude pokračovat. Jak ale uvádí šéf IOM Brunson McKinley, žádný trh se v současnosti již nemůže spoléhat jen na domácí pracovníky, a tak se přílivu imigrantů není třeba obávat. "Je to realita, s kterou si musíme umět poradit".

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)