Srpen 2005

My a Srbové

Luboš Palata

(Redakce CS-magazínu zařazuje tento text i přes výhrady k některým v něm obsaženým tvrzením.)

Srbové si nepřipouští Srebrenicu, Češi poválečné vraždění. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Češi nejsou těmi, kdo by mohli házet na Srby, kteří ani po deseti letech nedokázali najít slova omluvy a pokání za zavraždění tisíců mužů a chlapců ve Srebrenici. My Češi jsme ani šedesát let po válce nedokázali najít dost síly na opravdové pokání za zvěrstva divokého odsunu, který je nejostudnější kapitolou českých dějin.

Bosenští Srbové zavraždili po dobytí Srebrenice osm tisíc lidí. Češi po "dobytí" Sudet zavraždili a zabili třináct až dvacet tisíc sudetských Němců, německé vojáky upálené na lucernách po kapitulaci třetí říše nepočítaje. To není nějaká sudetoněmecká demagogie, i ta se občas v této diskusi vyskytuje, ale čísla, na nichž se na základě věrohodných dokumentů shodla společná česko-německá komise historiků *).

Tyto zločiny páchané po válce na Němcích byly o to obludnější, že už se na rozdíl do Bosny nebojovalo, ale byl mír. Drtivá většina z vražd a dalších zločinů podobných těm, za něž se dnes zpovídají váleční zločinci v Haagu, zůstala nepotrestána. "Válečný stav" byl dekretem prezidenta Edvarda Beneše prodloužen až hluboko do léta roku 1945, a téměř všechny zločiny proti Němcům se tak skryly pod pokračující boj s exokupanty.

Samozřejmě, v Evropě se takové věci děly nejen na území Československa. Své krvavě temné stránky z léta roku 1945 má stejně tak Polsko, většina balkánských zemí, všechno nebylo v pořádku ani ve Francii nebo v Itálii **). Ale to nemůže a nesmí omlouvat, přinejmenším pro naši domácí, českou diskusi, to, co se dělo v pohraničí před šedesáti lety.

Naši tehdejší spojenci, Washingtonem počínaje a Moskvou konče, nám nebudou selhání připomínat ani nás k ničemu nutit. Podobně jako v Srebrenici vraždění Muslimů byla i smrt tisíců sudetských Němců také jejich selháním ***). Vrahy, ať už přímými, nebo nepřímými, však byli Češi - aby bylo jasno, kdo nese vinu.

Nemluvme tu teď o odsunu tří milionů Němců, o tom, zda se to mělo stát, nebo nemělo. Bylo po válce a mnohé věci vypadaly jinak, než jak se zdají dnes ****). Mluvme o těch tisících lidí, kteří při tom byli zabiti. A zkusme najít slova lítosti, pokání. A až je najdeme, dejme padesát let Srbům. Snad je za Srebrenicu najdou taky *****).

(Lidové noviny, www.lidovky,cz)

*) Autor nechce vědět, že němečtí členové oné komise na objektivnější stanovení počtu obětí pro neústupnost české strany doslova rezignovali – pozn. red. CS-magazínu

**) Ne tak krvavé a vedené proti národnostní menšině – pozn. red. CS-magazínu

***) Pan Palata se mýlí, západní spojenci schválili humánní transfer teprve na základě fait accompli divokého odsunu – pozn. red. CS-magazínu

****) Autor se snaží vsugerovat čtenářům, že to z tehdejšího hlediska bylo oprávněnější než dnes. Nebylo. Pozn. red. CS-magazínu

*****) Příliš dlouhý termín, není důvod k následování českého příkladu. Pozn. red. CS-magazínu