Srpen 2005

Smutný konec náměstka Zelinky

Jaroslav Spurný

Ministerstvo financí konečně uznalo první podvod kolem vymáhání zahraničních dluhů. Stopa ale povede dál.

Všechny noviny o tom přinesly zprávu: ekonomický náměstek ministerstva financí odpovědný za vymáhání dluhů jiných zemí u české vlády Ladislav Zelinka rezignoval a čeká jej policejní vyšetřování. Evidentní podvod, který byl spáchán pod jeho vedením – s ním spřízněná tuzemská firma Anper si přišla při vymáhání dluhu v Peru neprávem na 46 milionů korun – jen stvrzuje výhrady, které vyslovují média už čtyři roky. Deblokace zahraničních dluhů je podezřelá a neprůhledná. Politici a policie ale podezření přecházeli. Ti první se na podivných machinacích přímo podíleli, policie a tajné služby tomu přihlížely.

Kdybych byl gauner

Náměstek Zelinka pověřil v roce 2002 firmu Anper (s jedním z majitelů firmy figuroval Zelinka ve statutárních orgánech jiného podniku) dobytím padesátimilionového dluhu v Peru. V případě úspěchu si měla firma ponechat provizi 95 %. V roce 2002 přišly na účet státu necelé tři miliony korun, firma si ponechala zbytek. Současná kontrola, provedená na ministerstvu na základě anonymního udání ovšem zjistila, že peníze z Peru ležely na účtu ČSOB už od roku 1996, pouze nebyly zaevidovány. Nebylo tedy co vymáhat – Peru totiž splatilo svůj dluh vůči Česku už v půlce devadesátých let. Zelinka tvrdí, že to nevěděl. „Firma Anper mi měla říct, že jí peníze neříkají pane,“ prohlašuje. Den po Zelinkovi dostal z ministerstva vyhazov jeho podřízený Karel Ponocný. Muž, který do roku 2000 pracoval v ČSOB a poté na ministerstvu financí. Oba tedy měli vědět, jak to s penězi bylo.

„Nemůžu za to, že se peníze někde válely,“ tvrdí Zelinka. „Kdybych byl gauner, tak si přece něco můžu dovolit v rámci důvěrných provizí ve vzdálených zemích, kam oko kontroly nedohlédne, a nebudu to provádět v Praze, kde prošla transakce dvěma bankami s vědomím ministerstva,“ hájí se bývalý náměstek v deníku Právo. Mimoděk tak upozornil na podstatu věci – on skutečně deblokoval v zemích, kam tuzemská kontrola nedosáhne. Během pěti let, co byl ve funkci, vymohl pro stát dluhy ve výši sto padesáti miliard. Jenže na kontech vlády se objevila necelá pětina a obchody byly velmi podezřelé.

Stačí připomenout stomiliardový dluh Ruska. V Moskvě uvolnili na splacení padesát tři miliard korun, na českém kontu se objevilo necelých osmnáct a peníze cestovaly přes několik světových bank. Na místě je podezření z praní špinavých peněz a také to, že něco z nich zůstalo za nehty organizátorům akce. Podobně proběhla deblokace dalšího třináctimiliardového dluhu Ruska nebo osmimiliardového v Kazachstánu. V posledním případě tvrdila švýcarská banka, která měla podle Zelinky dluh vymoci, že s transakcí nemá nic společného. „Nevyšetřujeme to, nemáme důvod,“ odpovídal šéf protikorupční policejní jednotky Josef Pálka celá léta.

Politici Zelinku chválili. „Dokázal dostat aspoň něco z nevymáhatelných dluhů,“ tvrdil jeho šéf Jiří Rusnok. Průběh transakcí ovšem odmítali zveřejnit s poukazem na obchodní tajemství.

Zelinka to ví

Zelinka tvrdí, že by k podvodu nedošlo, kdyby se peníze neválely na účtu v bance, a odkazuje na odpovědnost vlády pod ODS. „K podvodu by určitě nedošlo, kdyby Zelinka nedostal volné ruce k podezřelému dobytí ruského dluhu, a to mu posvětila celá vláda. Je pak logické, že pan náměstek si asi myslel, že může všechno,“ říká stínový ministr financí Vlastimil Tlustý. ODS, která tehdy v dobách opoziční smlouvy držela sociální demokraty u vlády, prý nemohla nic dělat. „Poukazovali jsme na to,“ říká Tlustý o ruském dluhu.

„O deblokacích v Peru jsem nikdy neslyšel, to byla asi Zelinkova akce,“ říká Jiří Rusnok. „Vymáhání dluhů, o nichž jsem věděl, bylo v pořádku,“ dodává. Co by měl ale říkat jiného, když se na transakcích podílel? „Mám čisté svědomí,“ hájí se Rusnok.

Způsob, jak byly dluhy vymáhány, obhajoval tehdy i nynější správce státní pokladny Bohuslav Sobotka. Nicméně po anonymu nechal všechny deblokace provedené Zelinkou prověřit. „Audit není hotový, nemůžeme to komentovat,“ odpovídá mluvčí ministerstva Marek Zeman. Proč ale neprošetřili obchody už dřív? Vždyť podezření z mocné korupce opakovala prakticky všechna média. Na tuto otázku Zeman ani po urgenci neodpověděl. Podezření, že se falešné transakce děly s vědomím alespoň rozhodujících členů vlády, trvá.

Je pravděpodobné, že Ladislav Zelinka má o kšeftech s dluhy a úloze politiků v nich spoustu informací. Proto bude zajímavé sledovat, jak vyšetřování dopadne. Odpovědí by bylo i zahrání případu do ztracena nebo úklid Zelinky na dobře placený post mimo oči veřejnosti.

(Respekt, www.respekt.cz)