Srpen 2005

Tajga může ohřát zemské klima

Sibiřské lesy pohlcují skleníkové plyny. V budoucnu by je ale mohly naopak uvolňovat, a přispět tak ke globálnímu oteplování. Ruští vědci spojili síly se zahraničními kolegy v několika mezinárodních projektech a zkoumají složité předivo procesů probíhajících v sibiřské tajze.

Už první výsledky dokazují, že boj s postupujícím skleníkovým efektem a globálním oteplováním nemá šanci na úspěch, pokud nebudeme brát do úvahy sibiřské lesy. Ty ovlivňují klima na celé planetě. Velmi názorně jsme se o tom mohli přesvědčit během horkého léta roku 2003, kdy tajgu zachvátily rozsáhlé požáry. Ohni padlo za oběť 22 milionů hektarů lesa. Do atmosféry se dostalo 250 milionů tun oxidu uhličitého. Zhruba stejné množství má ušetřit světový průmysl na základě tzv. kjótského protokolu do roku 2012.

Na severní polokouli nenajdeme větší "hromadu" pevně vázaného uhlíku, než jakou v sobě váže dřevo stromů v sibiřských lesích. V tomto směru konkurují tajze jen tropické dešťové pralesy. Úloha deštných pralesů a tajgy při globálním oteplování se však řídí odlišnými zákonitostmi.

Z tropických pralesů se uvolňuje do ovzduší obrovské množství oxidu uhličitého v důsledku jejich bezohledného kácení a vypalování. Také tajgu drancují lidé s motorovými pilami, ale ještě větší význam pro její bilanci v zachytávání a uvolňování oxidu uhličitého mají klimatické změny.

Od roku 1960 se Sibiř ohřála o tři stupně Celsia. To je čtyřnásobek průměrného vzestupu teplot na celé Zemi. Už dnes přichází jaro na Sibiř o něco dříve. Je to patrné na časnějším příletu tažných ptáků i rašení stromů. Vegetační sezona se prodloužila. To samo o sobě působí proti skleníkovému efektu a globálnímu oteplování, protože během delšího léta stromy spotřebují více oxidu uhličitého. Odnímají plyn z ovzduší, mění jej na organické látky a ty ukládají do dřeva. V nejbližších letech by mohla Sibiř působit jako obrovský "vysavač" skleníkových plynů. Někteří ruští vědci a politici si dokonce od globálního oteplování slibují zvýšení výkonnosti ruského zemědělství a lesnictví.

Bohužel, pozitivní trend nepotrvá dlouho. Sibiřská léta budou teplejší a sušší. Pole, louky i lesy nebudou mít dost vody. Ve vyschlé tajze prudce vzroste riziko lesních požárů, při nichž se valí do atmosféry obrovská množství oxidu uhličitého. Začíná také tát věčně zmrzlá půda, v které je od ledových dob zamraženo velké množství organické hmoty. Díky jejímu rozkladu se do ovzduší uvolní další skleníkové plyny. Podobné následky bude mít i vysychání bažin a rašelinišť.

Modely klimatologů naznačují, že v polovině 21. století přestane Sibiř oxid uhličitý pohlcovat a začne jej ve velkém uvolňovat do ovzduší. Kolik ho uvolní? Vědci jen krčí rameny. Nikdo netuší, jaké množství organické hmoty se skrývá pod povrchem.

Měření získaná z družic, letadel i při výpravách hluboko do srdce tajgy naznačují, že kromě oxidu uhličitého může les uvolňovat i značná množství metanu. Ten je s ohledem na vyvolávání skleníkového efektu ještě účinnější než oxid uhličitý.

(jp)

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)