Srpen 2005

Naději přináší Frankenstein

Jennifer A. Thomsonová

Černý kontinent potřebuje geneticky modifikované potraviny. Pokusy vypěstovat plodiny odolné vůči suchu tradičními metodami selhávají. Budou-li se plodiny v subsaharské Africe i nadále pěstovat současným způsobem, bude místním obyvatelům podle odhadů různých studií do roku 2025 chybět na 90 milionů tun obilovin. Dnešní svět sice teoreticky vyprodukuje dostatek potravin pro všechny, ale v praxi se bohužel jen obtížně zajišťuje, aby se dostaly k potřebným lidem. Problém bude samozřejmě vyřešen, až ukončíme války, vymýtíme korupci při rozvozu jídla a postavíme silnice a železnice k jeho přepravě. Jak dlouho to ale bude trvat? Africkým vědcům proto zatím nezbývá nic jiného než hledat jiné cesty, jak kontinent nakrmit. Jedním ze způsobů je vývoj geneticky modifikovaných plodin, které odolávají škůdcům a přinášejí vyšší úrodu.

Rostliny vzkříšení

Drobní zemědělci, jako je pan Rabie Mntungwa, a drobní rolníci jako paní Goodness Dlamini objevují a oceňují výhody geneticky modifikované kukuřice. Oba žijí blízko Piet Retiefu, rozpálené hornaté krajiny ležící u hranic mezi Jihoafrickou republikou a Svazijskem. (Její název v řeči zulu je Khiphiunyawo, což znamená „drž se zpátky“ nebo „nevstupovat“.)

Rabie Mntungwa vysadil na pěti z šestnácti hektarů své půdy geneticky modifikovanou kukuřici. Je pastorem v místním evangelickém kostele, má devět dětí, z nichž tři podporuje na pomaturitním studiu. Na kukuřici, kterou pěstuje a která byla modifikována, aby snášela herbicid glyfosát, nedá dopustit. „Díky ní se mi teď vyplatí obdělávat větší část pozemku. Vypadá to, že si budu časem moci koupit i auto,“ říká pan Mntungwa.

Podobný postoj si k upravené kukuřici zachovává i paní Goodness Dlamini, která hospodaří na malém záhonu za svým domem o rozloze asi třikrát čtyřicet metrů. Semena jí věnovala společnost Monsanto a paní Dlamini si pochvaluje, že její zdravá úroda bez škůdců jí teď umožňuje nakrmit její rodinu a mít ještě něco málo na prodej.

Nebezpečí, která na africkou úrodu číhají a s nimiž musejí tamní pěstitelé zápasit, je dlouhá řada: sucho, viry, agresivní plevely. Například mezi roky 1992 a 1997 přišla Uganda o téměř celou úrodu manioku. Vir, který jej napadl, se navíc začal rychle šířit směrem k Nigérii, jednomu z nejdůležitějších producentů této klíčové zemědělské plodiny v Africe. Také ničivá síla afrických plevelů je mnohonásobně vyšší, než s jakou se lze setkat v Evropě. Například plevel rodu Striga napadá kořeny plodin, jako je kukuřice, a doslova je uškrtí. Je téměř nemožné jej odstranit ručním plením.

Snaha řešit tyto problémy se ubírá dvěma směry a bude zajímavé sledovat, který z nich bude úspěšnější. Pokusy o vypěstování odolnějších odrůd jsou časově náročnější, ale některé výsledky této metody jsou velice uspokojivé. Na polích v Keni tak například probíhalo testování odrůdy kukuřice, která není geneticky modifikovaná a je odolná proti herbicidu imazypyr. Semena kukuřice jsou potažena přípravkem proti plevelu, který se pomalu uvolňuje. Napadne-li plevel rostoucí kořeny, je rychle zahuben a kukuřice zůstává bez poškození. Bohužel takto vyvinuté rostliny svou odolnost často ztrácejí, nejsou-li pěstovány ve zcela vhodných podmínkách.

Zástupce druhého proudu snah řešit problémy afrického zemědělství představují vědci, kteří vkládají naději do geneticky modifikovaných odrůd důležitých zemědělských plodin, které by byly odolné vůči virům.

Jako velmi slibná se například jeví kukuřice obsahující Bt-toxin, u níž se ukazuje, že kukuřičné klasy jsou chráněny nejen před škůdci, ale i před plísněmi po sklizních, které mohou způsobovat toxickou hepatitidu a rakovinu jícnu.

Jednou z nejúžasnějších možností budoucnosti jsou pak plodiny odolné proti suchu. Nedávno jsem měla možnost hovořit s drobnými zemědělci, kteří v Keni pěstují banány. V této zemi se podařilo pěstováním ve tkáňové kultuře nalézt takové odrůdy banánů, které jsou odolné vůči virům a výrazně více plodí. Na otázku, co nyní nejvíce omezuje zemědělskou výrobu, farmáři svorně odpověděli, že „nedostatek vody“.

Pokusy vypěstovat plodiny odolné vůči suchu pomocí tradičních metod přitom zatím nebyly úspěšné. Nabízejí se ovšem metody genetického inženýrství. Například na mé domovské univerzitě v Kapském Městě používáme geny pocházející z jihoafrické „rostliny vzkříšení“, Xerophyta viscosa. Tato pozoruhodná bylina, která roste v prasklinách skal Dračích hor na východě Jihoafrické republiky, dokáže dlouhodobě přežívat při pěti procentech svého normálního obsahu vody. Ztratí veškerý chlorofyl a vypadá jako uschlá. Když se však znovu zalije, během 72 hodin se „vzkřísí“. První geny, které jsme zanesli do transgenních rostlin kukuřice, vykázaly odolnost vůči dehydrataci, horku a soli. Vzhledem k tomu, že je nepravděpodobné, aby jeden jediný gen učinil plodinu snášenlivou vůči suchu, jsme nyní ve fázi, kdy ukládáme dva či více genů rostliny Xerophyta viscosa do jedné transgenní rostliny kukuřice.

Další snahy afrických laboratoří směřují k vývoji vylepšených odrůd místních plodin, jako je luštěnina vigna, povíjnice jedlá (batáty), brambory či čirok. V různých regionech Afriky hrají mnohé z těchto plodin nesmírně důležitou roli.

Dejte Africe šanci

Je tu ovšem několik potíží. Předně pro některé výše jmenované plodiny neexistuje rozšířený trh, takže nadnárodní společnosti nemají na zvyšování výnosu těchto plodin velký zájem, a Afričané tak zůstávají v úsilí o dosažení tohoto cíle osamoceni.

Daleko větší problém ovšem představuje jiná věc: lidé v Evropě, kteří mají dostatek jídla a nezažívají hlad, se na geneticky modifikované potraviny dívají s nedůvěrou a někteří se dokonce přímo staví proti jejich vývoji. V roce 1999 uvalila EU de facto moratorium na vývoj a dovoz geneticky modifikovaných plodin. Tento zákaz krom jiného způsobil, že řada afrických zemí geneticky modifikované plodiny rovněž odmítá, a to i v situaci, kdy jsou ohrožené hladem. Důvodem jsou obavy, že pokud afričtí farmáři použijí geneticky modifikované rostliny, ztratí v Evropské unii významného obchodního partnera – odběratele řady svých zemědělských produktů. Odvažuji se říci, že tento přístup je nemorální. Odsuzuje totiž na příští léta mnoho Afričanů k utrpení, či dokonce k smrti hladem.

(Respekt, www.respekt.cz)