Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Srpen 2005


Jak Česko odhání turisty, kteří mu vozí peníze

Milan Vodička

Zkuste se dívat na své město očima cizího turisty. Je to džungle! Kdekdo po vás jde a nejsou to jen kapsáři. Praha je dobrým příkladem toho, co je špatně. Jinde V Česku to ale není lepší.

„Vodičkova, příští zastávka Václavské náměstí,“ ozve se hlášení v tramvaji. Cizinci se derou ven. Vystoupí o stanici dřív, protože si myslí, že jsou už na Václaváku. Ve směnárně je velkými písmeny napsáno, že kurz je 22 korun za dolar a neplatí se žádný poplatek. Jenže malinkým písmem je dopsáno, že to platí až při výměně nad dvacet tisíc. Turista nakonec odchází s tím, že ho Češi opět dostali.

Také revizoři podnikají na zahraniční turisty hotové lovy. „Vybírají si většinou Asiaty, protože jsou bohatí, malí a nekladou odpor,“ říká Tomio Okamura z vedení Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. „Turisté si často myslí, že jsou to ti čeští kapsáři, na něž si mají dát pozor, a tak se s nimi honí po metru.“

„Pohoršujeme se nad tím, jak turismu škodí kapsáři a taxikáři, ale v jiných oblastech to není lepší,“ říká Okamura. Proto za asociaci přinesl ministru pro místní rozvoj Radko Martínkovi seznam problémů, na něž turisté v Praze, ale i jinde v Česku narážejí. Seznam vznikl ze zcela pragmatických důvodů. Letos přijede jen do Prahy přes tři miliony turistů a utratí tady spoustu peněz. Turistika je zde druhým největším průmyslovým odvětvím po automobilovém průmyslu, vytváří víc než desetinu hrubého národního produktu. „Plašíme si kachnu snášející zlatá vejce,“ řekl Okamura.

Ministr pro místní rozvoj Martínek se rozhodl, že si vyzkouší, na jaké nástrahy mohou turisté narazit, a projde se Prahou podle seznamu, který dostal. „Měli bychom se snažit chovat k turistům maximálně vstřícně, a ne jim pobyt v Česku znepříjemňovat,“ řekl.

Ministr jako turista: Prahou na vlastní kůži

Co ministra na cestě Prahou čeká? Téměř nikde nenajde plánek centra zdarma. V metru uslyší jen hlášení v češtině. Totéž v tramvajích. Absurditou hodnou Kafkova města jsou směrové nápisy turistických atrakcí, jež jsou výhradně v češtině. Jsou téměř k ničemu, protože šipku s nápisem typu „Národní divadlo“ Čech většinou nepotřebuje a cizinec nepochopí. Plánky městské dopravy ukazují, kudy jedou jednotlivé linky, ale už z nich nelze vyčíst, jak se jmenují ulice, jimiž projíždějí.

Ministr zjistí, že v centru Prahy je nedostatek toalet. „Na Starém Městě na Královské cestě není ani jedno veřejné WC,“ uvádí zpráva, kterou Asociace Martínkovi předala. „Zatímco na Západě si turisté mohou odskočit do restaurací, které to - sice často nerady - berou jako součást veřejné služby, tady si účtují i 20 korun,“ dodal Okamura.

Ministr se může nechat ošálit ve směnárně a v taxi, zkusit se zeptat cizím jazykem policistů na cestu či sledovat, jak místo kapsářů pokutují turisty, protože přecházeli mimo přechod. I o těchto případech jej Okamura informoval a uvedl: „Je smutné, když turista odchází s pocitem, že ho vlastně okradli dvakrát.“

„Bylo by dobré uvědomit si, že ti lidé nám vozí peníze. Měli bychom k nim mít proto lidský přístup.“

V sázce je hodně. Nejvíce u nás utratí Japonci - 147 dolarů na hlavu a den, jen o tři dolary méně Rusové. Na třetím místě jsou Izraelci. Může se to změnit. Turisté zatím neubývají, ale to neznamená, že to tak bude napořád. Letos je procentuálně dvouciferný nárůst počtu turistů už jen u dvou zemí - Japonska a Británie. „Patnáct let po revoluci už u nás všichni byli. Teď je musíme přesvědčit, že jim stojí za to se vrátit,“ říká Okamura. „Patnáct let jsme žili z toho, že je Praha krásná. Teď musíme zlepšit kvalitu, jinak se nevrátí.“

Ministra Martínka sjeli hned na letišti. Jakási žena mu vytrhla leták s cenami taxíků a vyštěkla: „Co chcete?“ Když jí řekl, že chce znát cenu do centra Prahy, odpověděla: „650.“

Ministr pro místní rozvoj Radko Martínek se na pár hodin proměnil v obyčejného cizího turistu a zjistil, že Praha může být drsné město. Téměř nemohl najít veřejné záchodky, v metru se kolem něj motaly dvě kapsářky, kdyby byl opravdový cizinec, neporozuměl by hlášení v městské dopravě a měl by problém koupit si lístek. Zato potkal velmi ochotného taxikáře. Do centra ho vezl zkratkami - a za 550 korun.

Včera (24. 06. 2005 - poz. red. CS-magazínu) ministr komentoval na fotografiích cestu Prahou, kterou podnikl na vyzvání Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. „Tady pomáháme nějakým Španělům. Nevědí, jak si koupit třídenní lístek. Už se mezi nás vmísily kapsářky. Vidíte ty dvě ženy?“ „Tady stojíme před dveřmi bývalých záchodků. Na Královské cestě jsme našli jedny,“ řekl. Na jiném snímku byla přenosná toaleta s odpudivým okolím, na níž bylo napsáno, že se otevírá euroklíčem. „Nevím, co je to euroklíč,“ řekl ministr. „Budka byla zcela nepřístupná. Jako betonový bunkr.“

Co s tím?

Martínek si prošel Prahu, aby se přesvědčil, nakolik byl oprávněný seznam podnětů, které mu asociace minulý týden předala. „Měli pravdu,“ řekl včera. Asociace bije na poplach, protože má pocit, že turistika je ve zlomovém období: „Turistů jezdí stále víc a víc, ale je otázka, jak dlouho ještě,“ řekl člen vedení Asociace Tomio Okamura. „Musíme dosáhnout toho, aby se vraceli. Proto je třeba zlepšit služby.“

Nejde o malé peníze. Turistika tvoří přes deset procent hrubého národního produktu a přímo či nepřímo je v ní zaměstnáno 15 procent lidí. Je to druhé největší průmyslové odvětví v zemi.

Martínek řekl, že se pokusí zjednat nápravu, ale často jde o záležitosti mimo jeho resort. Prohlásil například, že bude jednat s Českou národní bankou, aby směnárny nemohly inzerovat zavádějící kurzy, v městské dopravě by mělo být graficky vysvětleno, jak koupit a označit lístek, že by se mělo pozměnit hlášení tak, aby mu lépe porozuměli cizinci, a na letišti by měla být vyvěšena mapa Prahy s tarifními pásmy cen taxíků (taxikáři takovou mají).

Snahou bude dostat rovněž turisty na venkov. Ale ten na ně není vybaven. „Z dvanácti měst na seznamu UNESCO mají jen dvě čtyřhvězdičkový hotel - Praha a Český Krumlov,“ řekl Okamura.

(MFDNES)



Zpátky