|
|
Srpen 2005  Případ ZifčákMilan HulíkV Praze dne 20. 11. 2004 Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 nábřeží E. Beneše 3 110 00 Praha 1 Věc: Trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů – přípravy k trestnému činu rozvracení republiky dle § 7 k § 92, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejích práv dle § 198a, šíření poplašné zprávy dle § 199, přípravy k trestnému činu ublížení na zdraví a vraždy dle § 7 k §§ 164, 219, 221 a 222 a schvalování trestného činu podle § 165 tr. zákona bývalým poručíkem StB a dnešním předsedou Komunistické strany Československa Ludvíkem Zifčákem. Oznamovatel: JUDr.Milan Hulík, Advokátní kancelář, Bolzanova 1, 115 03 Praha 1 V Lidových novinách byl dne 16.11.2004 otištěn rozhovor redaktorky LN Renaty Kalenské s názvem: „Bude nový převrat a tentokrát poteče krev“ s bývalým důstojníkem StB a dnešním předsedou Komunistické strany Československa Ludvíkem Zifčákem. V tomto rozhovoru odpovídá Ludvík Zifčák na otázky redaktorky takto: I. 1/ Otázka: Už před šesti lety jste řekl, že s převratem počkáte, až tato republika bude na huntě, s tím, že se tak stane do osmi let. Odpověď: „Do deseti. Já jsem tehdy řekl, že do deseti let převezmeme moc ve státě.“ 2/ Otázka: Mluvíte o novém 17. listopadu. Počítáte s tím, že poteče krev ? Odpověď: „Já jsem přesvědčený, že jestliže dojde k nějaké revoluci, tak ta revoluce nebude sametová jako v r.1989. Ta revoluce bude určitě jiná.“ 3/ Otázka: Takže krvavá? Odpověď: „No, asi to bude potřeba. Jsem přesvědčen o tom, že jinou cestou to dnes nepůjde, protože ti co vládnou této zemi, mají finanční možnosti, armádu, mají všechno. A těžko se toho budou chtít vzdát. Takže nám nezbude nic jiného, než něco takového s armádou chudých udělat.“ 4/ Otázka: Vy se asi nebudete stydět za nic z minulosti KSČ …? Odpověď: „Já osobně se nestydím za nic. Já jsem 50 léta nezažil a paní Horákovou jsem nepopravoval. A jestli se stydím za KSČ…Taková byla doba. Asi to bylo potřeba.“ 5/ Otázka: Bylo potřeba popravit Miladu Horákovou ? Odpověď: „Nemyslím paní Horákovou. Ale určitě bylo potřeba tuhle věc řešit nějakým takovým způsobem. Ale říkám, že jsem v té době nežil.“ 6/ Otázka: Takže máte pro popravy pochopení ? Odpověď: „Když se seznámíme s veškerými fakty…Možná bychom dospěli k názoru, že to bylo potřeba. Ale netvrdím, že to potřeba bylo.“ 6/ Otázka: Jste pro trest smrti ? Odpověď: „Samozřejmě. Bezpochyby.“ 7/ Otázka: Myslíte si, že by se měly podobné věci řešit popravou i dnes ? Odpověď: „No jistě, bezpochyby. Podobné věci ? Jaké ? Padesátá léta ? Politické věci ?“ 7/ Otázka. Ano, politické věci. Odpověď: „No, tak Vám to možná bude připadat šílené, ale řeknu to jinak. Myslíte si, že někdo za to, že republiku ožebračí, si za to zaslouží tříletý nebo čtyřletý trest ?“ 8/ Otázka:Vám se třeba nelíbila kupónová privatizace. Tím chcete říci, že by si Václav Klaus zasloužil pověsit. Odpověď: „Smích“ 9/ Otázka: Vy se smějete, ale mě mrazí jen u samotné otázky. Odpověď: „A co by si podle Vás člověk takového ražení zasloužil ? Teď nemluvme o Klausovi.“ 10/ Otázka: Ne, chci mluvit konkrétně. Odpověď: „Zasloužil by si exemplární trest. Takhle republika se dostala někam, kde být neměla. A doplatili na to miliony lidí.“ 11/ Otázka: Takže byste dal Václavu Klausovi doživotí ? Odpověď: „Já Vám řeknu jiný příklad. Čína je dnes ekonomický obr. A jestliže se tam nějaký státní nebo vládní úředník dopustí trestného činu, tak za to dostane trest smrti bez milosti. Co bych přesně udělal s Klausem …Jestli bych ho popravil…My bychom rozhodně nepopravovali.“ 12/ Otázka: To se mi ulevilo, pane Zifčáku. Odpověď: „My bychom ho rozhodně nepopravovali. Nechali bychom to na Lidových soudech. Samozřejmě by tyhle lidové soudy nebo tribunály byly uzákoněné. Doufám, že tam bude to slovo „uzákoněné“. A jestliže mám hovořit za padesátá léta, tak je potřeba ty věci znát. V té době byla studená válka, takže jsme byli na nějaké hraně. A jestliže Horáková a spol. byli obviněni ze špionáže, tak za špionáž ve válečném stavu máme i dneska trest smrti.“ II. Podle § 7 tr. zákona „jednání pro společnost nebezpečné, které záleží v organizování zvlášť závažného trestného činu, v opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání,ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému trestnému činu anebo v jiném úmyslném vytváření podmínek pro jeho spáchání, je přípravou k trestnému činu, jestliže nedošlo k pokusu ani dokonání trestného činu.“ Z odpovědí Ludvíka Zifčáka je zřejmé, že se on a členové jeho strany připravují k rozvrácení ústavního zřízení, které je základem demokratického a právního státu, kterým je ČR. Podle § 92 tr. zákona se dopouští trestného činu rozvracení republiky ten, „kdo v úmyslu rozvrátit ústavní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost republiky anebo zničit její samostatnost, se účastní násilných akcí proti republice nebo jejím orgánům, bude potrestán….“ Nejen v tomto rozhovoru, ale i v jiných a celém svém počínání dává jmenovaný najevo, že mu jde o změnu politického a právního systému republiky, o změnu jejího pluralitního stranického modelu jako základu demokratického zřízení – tedy o rozvrácení dosavadního ústavního zřízení, jak má na mysli shora uvedený § 92 tr. zákona. V citovaném rozhovoru na jiném místě odpovídá Ludvík Zifčák na otázku redaktorky Kalenské: Vy se k organizování převratu nehlásíte, protože byste tím porušili zákon, který zakazuje šíření extremismu ? Odpověď: „Ano, přesně. Nebudeme to organizovat tak, abychom u toho byli vidět. Nebudeme říkat věci tak, jak to chcete slyšet Vy. Nechte to na nás.“ Je tedy třeba, aby orgány trestního řízení zahájily v této věci šetření a na základě zjištěných výsledků posoudily, zda-li jednání podezřelých osob dosáhlo již stadia přípravy k uvedenému trestnému činu ve smyslu § 7 tr. zákona. III. Podezřelý Ludvík Zifčák se „expressis verbis“ vyslovuje ve prospěch násilného a krvavého převratu v ČR. Tím nejen umocňuje shora uvedené podezření o spáchání trestného činu rozvracení republiky ve formě přípravy, ale zároveň v této formě i trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst.1, ale i podle odst. 2 písm. b/ téhož paragrafu – spáchá-li takový čin na jiném pro jeho politické přesvědčení. Nepochybně je tento trestný čin ve formě přípravy naplněn i v písm.c/, tedy v případě způsobení těžké újmy na zdraví. Militantní charakter výroků Ludvíka Zifčáka vyvolává podezření, že ve formě přípravy je naplněna i skutková podstata trestného činu podle § 222 odst. 1, odst.2 písm.b/tr. zákona – způsobení těžké újmy na zdraví na jiném pro jeho politické přesvědčení a vyloučeno není ani naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu podle odst.3 – je-li způsobena činem uvedeným v odst.1 a 2 smrt. IV. Podle § 198a tr. zákona ten, kdo „veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, etnické skupině, rase, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejích příslušníků, bude potrestán… Je nepochybné, že právě toto Ludvík Zifčák svými výroky činí.Podezřelý mluví o „těch, co vládnou této zemi“, o jejich armádě a jeho výroky jsou nasměrovány vůči všem stoupencům demokratického systému v České republice a potažmo i ke všem členům jiných politických stran, než je jeho KSČ. Vůči všem, kteří respektují daný ústavní a demokratický systém, který Ludvík Zifčák spolu se svými straníky chce změnit násilnou a krvavou cestou. Jde tedy o podněcování nenávisti k určité třídě a jiné skupině osob, ale především tím podezřelý dává najevo své přesvědčení, že bude omezovat práva a svobody svých spoluobčanů nejen při uskutečňování tohoto převratu, ale i po něm. Veřejným hlásáním těchto názorů, což učinil formou publikace svého interview v LN – tedy podněcováním k nenávisti vůči nim, naplnil Ludvík Zifčák znaky skutkové podstaty takového trestného činu, včetně požadavku naplnění materielní stránky tohoto činu. V. Výroky Ludvíka Zifčáka vyvolávají podezření i z naplnění skutkové podstaty trestného činu šíření poplašné zprávy podle § 199 tr. zákona. Podle hypotézy tohoto trestného činu „kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán….“ V ČR žije několik generací lidí. Ti nejstarší zažili totalitní režim nacistický a starší i stejně tak totalitní a násilný režim komunistický. Mnozí z nich byli těmito režimy vězněni, nehledě na jejich rodinné příslušníky, kteří jimi byli popraveni nebo umučeni. Hlásání stejného či podobného postupu, který chce podezřelý Ludvík Zifčák znovu uplatňovat vzhledem k rozdílným politickým názorům těch, kteří byli odpůrci uvedených totalitních režimů, především vůči těmto těžce postiženým lidem, naplňuje nepochybně skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašné zprávy. Zatímco mladým lidem, zejména těm, kteří nezažili ani totalitní režim komunistický, nebo jej prožili jako děti, mohou výroky Ludvíka Zifčáka připadat směšné, tak pro shora uvedené mohou znít hrůzně a způsobit tak jejich znepokojení. VI. I když s vytáčkami, přece jenom jednoznačně v uvedeném interview Ludvík Zifčák schvaluje popravu JUDr. Milady Horákové. Tato statečná žena vězněná již nacisty, byla komunistickým režimem popravena za domnělou špionážní činnost, která ji nikdy nebyla prokázána, nehledě na to, že byla polistopadovou demokratickou justicí rehabilitována. Jejím jediným „proviněním“ bylo, že se zůčastnila schůzky představitelů komunisty protiprávně zakázaných demokratických stran ve Vinoři, na které se tito představitelé rozhodli ukončit činnost svých stran. Po mnohaměsíčním vyšetřování a mučení byla přes protesty světové veřejnosti popravena. Schvalováním této popravy, viz slova Ludvíka Zifčáka „ale určitě bylo potřeba řešit tuto věc nějakým podobným způsobem“, či „možná bychom dospěli k názoru, že to bylo potřeba“, nebo „jestliže Horáková byla obviněna ze špionáže, tak za špionáž ve válečném stavu je i podle dnešních zákonů trest smrti“, ( za zmínku stojí přesvědčení L.Z., že již samotné obvinění stačí pro odsouzení k trestu smrti), vyvolal jmenovaný důvodné podezření, že „veřejně schválil trestný čin a jeho pachatele“. Tímto trestným činem byla justiční vražda JUDr. Milady Horákové ! Takovýmto schválením naplnil Ludvík Zifčák skutkovou podstatu formy trestné součinnosti – schvalování trestného činu podle § 165 tr. zákona. VII. Propagováním vynášení rozsudků smrti budoucími Lidovými soudy a poprav politických odpůrců a Václava Klause na prvním místě, jenom umocnil Ludvík Zifčák podezření ze spáchání výše uvedených trestných činů, včetně přípravy k trestnému činu vraždy. Poprava osoby pro její politické názory, nebo pro její oddanost k demokratické formě státu a demokratickému ústavnímu zřízení, je nepochybně justiční vraždou.Takovéto jednání (zavinění) ve formě přípravy k úmyslnému usmrcení člověka, t.j. ve „vytváření návodu, pomoci nebo jiném úmyslném vytváření podmínek pro jeho spáchání“, je jednáním nebezpečným pro společnost a naplňuje skutkovou podstatu trestného činu vraždy. Vzhledem ke shora uvedenému, je tedy dáno důvodné podezření ze spáchání označených trestných činů Ludvíkem Zifčákem a proto je třeba, aby orgány trestního řízení zahájily o nich neprodleně šetření. JUDr.Milan Hulík Příloha: kopie uvedeného článku z LN *** V Praze dne 1. 6. 2005 ČTS: OKFK – 61/8-1-2004 Policie České republiky Útvar odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Odbor řízení odhalování a dokumentace korupce a finanční kriminality Oddělení odhalování a dokumentace korupce a finanční kriminality P.O.BOX 62/OKFK Strojnická 27 170 89 Praha 7 k rukám kpt. Františka Zahálky Věc: L. Zifčák – vyrozumění o výsledku prověřování --------------------------------------------------------- Vážený pane komisaři, dne 29. 11. 2004 jsem podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů – přípravy k trestnému činu rozvracení republiky dle § 7 k § 92, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejích práv dle § 198a, šíření poplašné zprávy dle § 199, přípravy k trestnému činu ublížení na zdraví a vraždy dle § 7 k §§ 164, 219, 221 a 222 a schvalování trestného činu podle § 165 tr. zákona bývalým poručíkem StB a dnešním předsedou Komunistické strany Československa Ludvíkem Zifčákem. Dopisem ze dne 13. dubna 2005 jste mě informoval, že v „daném případě nebyly naplněny znaky charakterizující přípravu k trestnému činu rozvracení republiky podle § 7 odst. 1, § 92 odst. 1 tr. zákona, a proto bylo rozhodnuto o odložení věci podle § 159a odst. 1 tr. řádu, neboť nejde o podezření z trestného činu.“ Protože Váš dopis postrádal jakékoliv bližší vysvětlení, natož odůvodnění, dovoluji si vznést zdvořilý dotaz, jak to víte, že v daném případě nebyly naplněny znaky charakterizující přípravu k trestnému činu rozvracení republiky. Ve svém dopise neuvádíte žádnou informaci o tom, zda-li se ve věci vedlo nějaké vyšetřování, zda-li byly prováděny nějaké důkazy a především, jestli byl vůbec vyslechnut podezřelý Ludvík Zifčák. Vaše „vyřízení“ mého trestního oznámení bylo dále provedeno v rozporu s § 159a odst. 1 tr. řádu, podle kterého: „nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit věc jinak. Takovým vyřízením může být zejména odevzdání věci příslušnému orgánu k projednání přestupku nebo ke kázeňskému (kárnému) projednání.“ Vy jste však usnesením nerozhodl, ač Vám to Vámi shora uvedené ustanovení přikazovalo a nezbývá mi než se domnívat, že patrně proto, abych proti takovému usnesení nemohl podat stížnost, jak to upravuje odst.6 citovaného paragrafu. Obávám se však, že jste měl i další důvod. Usnesení je totiž třeba podle § 134 odst. 2 tr. řádu odůvodnit, zejména „uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy o které se skutková zjištění opírají, úvahy jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona.“ Musím se tedy domnívat, že jste žádné důkazy neprovedl a že jste mé trestní oznámení vůbec neprošetřil. Vaše „rozhodnutí“ je tak vadné jak z hlediska formálního, tak i z hlediska meritorního a proto je „contra legem“. Ovšem, tak by tomu bylo, i kdybyste vyčerpal formálně obsah celého mého trestního oznámení. Vy jste však uvedl, že odkládáte „věc přípravy k trestnému činu rozvracení republiky dle § 7 k § 92 tr. zákona“ a já jsem podal trestní oznámení pro další trestné činy a to: podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejích práv dle § 198a, šíření poplašné zprávy dle § 199, přípravy k trestnému činu ublížení na zdraví a vraždy dle § 7 k §§ 164, 219, 221 a 222 a schvalování trestného činu podle § 165 tr. zákona. Není mi tedy jasné, kam tyto trestné činy zmizely, zda-li o této části oznámení bude ještě rozhodováno (šestiměsíční lhůta stanovená § 159, odst. 1, písm. c/ tr. řádu k vyřízení této věci již uplynula) a kdy? Vzhledem k uplynutí lhůty jde o další porušení zákona. Vědom si zákonné lhůty dané k prošetření mého trestního oznámení, trpělivě jsem v případě shora uvedených dalších trestných činů vyčkával jejího skončení, abych nyní dospěl k přesvědčení, že věc je pro Vás „vyřízena“. Je-li pro Vás, tak nikoli pro mne a další osoby, které se k mému trestnímu oznámení připojily a které, jak doufám, se připojí i k tomuto podání. Jestliže pro Vás, pane kapitáne, špinění a osočování statečné ženy, národní mučednice Dr. Milady Horákové nic neznamená, tak důvodné podezření z naplnění skutkové podstaty tr. činu podle § 165 tr. zákona (schvalování trestného činu) pro mne existuje dál. Máte samozřejmě možnost i toto trestní oznámení odložit, musíte tak však učinit usnesením, proti kterému si mohu podat stížnost. Jelikož jste tak neučinil, nezbývá mi než se obrátit se stížností na státního zástupce, který by jinak rozhodoval proti mé stížnosti vůči usnesení o odložení věci, kdybyste takové vydal. Vyřízení mého trestního oznámení způsobem, který jste vážený pane kapitáne učinil, považuji tedy za nedostatečné a nezákonné. S pozdravem JUDr. Milan Hulík *** V Praze dne 1. 6. 2005 Městské státní zastupitelství v Praze Legerova 13 Praha 2 121 45 KZn 220/2004 k rukám JUDr. Marcely Kořenové státní zástupkyně Věc: Stížnost na kpt. Františka Zahálku, policejního komisaře Policie ČR. Vážená paní státní zástupkyně dne 20. 11. 2004 jsem podal trestní oznámení na bývalého poručíka StB Ludvíka Zifčáka a dnešního předsedu Komunistické strany Československa, které připojuji. Jak jste mi sdělila dopisem ze dne 10. 12. 2004, toto trestní oznámení bylo Vaším zastupitelstvím postoupeno k prověření Policii ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru odhalování a dokumentace korupce a finanční kriminality – oddělení zabývající se toutéž činností. Moje trestní oznámení bylo „vyřízeno“ policejním komisařem kpt. Františkem Zahálkou dopisem - způsobem (kopii tohoto vyřízení připojuji), který jsem musel označit za „contra legem“. Dokumentuji to v dopise, který jsem panu kpt. Zahálkovi napsal a který rovněž připojuji. Domnívám se, že není možné, aby kvalifikovaný orgán trestního řízení postupoval způsobem několikráte porušujícím zákon v tak společensky závažné věci. Zdůrazňuji, že mi v daném případě nejde o to, že trestnímu oznámení nebylo vyhověno zahájením trestního stíhání, ale o to, jak s ním bylo v rozporu s trestním řádem naloženo. Domnívám se, že nejde jen o porušení zákona, ale i o projev jakéhosi vrchnostenského přístupu k občanům plnícím svoji občanskou povinnost a v konkrétním případě i o profesionální pochybení - neznalost trestního řádu ze strany pana policejního komisaře. Z těchto důvodů žádám o prošetření postupu policejního komisaře kpt. Františka Zahálky. S pozdravem JUDr. Milan Hulík Zpátky |
