Srpen 2005

Svobody se vzdát nesmíme

Jiří Pehe

Masakr nevinných civilistů v Londýně jen znovu ukázal, že západní civilizace v podstatě nemůže úplně zabránit teroristickým útokům.

Především podstata moderní západní civilizace (onen často vychvalovaný „způsob našeho života“) spočívá v tom, že nadřazujeme svobodu většině ostatních hodnot. Teroristickým útokům bychom se ale mohli skutečně účinně bránit pouze v případě, že bychom svobodu zásadním způsobem omezili, čímž by fundamentalisté vlastně už svou válku s námi vyhráli.

Bylo by třeba posílit kontroly, zavést další omezení svobodného cestování, popřípadě znovu vybudovat nepropustné hranice mezi jednotlivými státy. Úplným popřením všech hodnot současné západní civilizace v zájmu bezpečnosti by pak bylo například masové vysídlení všech imigrantů s „podezřelým“ náboženským nebo etnickým původem, tedy vlastně jakési opakování masového vyhánění celých etnik, které Evropa zažila po 2. světové válce.

Druhým důvodem, proč se proti terorismu nemůže zejména Evropa účinně bránit, je skutečnost, že sjednocující se kontinent nyní už nějakou dobu bezvýchodně přešlapuje na místě, pokud jde o zavedení jednotné bezpečnostní politiky. Zastánci národní suverenity vidí takový krok jako zásadní výzvu jejich národním státům. Problémem ovšem je, že dosažený stupeň sjednocení, který si například vynutil omezení pohraničních a celních kontrol v zájmu volného pohybu lidí a zboží, nechává Evropu jako celek v povážlivém bezpečnostním limbu. Je vlastně překvapivé, že teroristických útoků v Unii (kterou se lze na jedné straně volně pohybovat, ale jejíž jednotlivé národní státy zároveň váhají se zavedením integrované bezpečnostní politiky) nebylo více.

Islámští fundamentalisté se zásadním způsobem liší od nepřátel, se kterými měl moderní Západ co do činění dosud. Nemají konkrétní požadavky, jako je například nárok na nějaké území či na národní samostatnost. V tom se zásadně odlišují například o baskických, čečenských, palestinských nebo severoirských teroristů.

Jsou smrtelně nebezpeční zejména tím, že popírají nám známou racionalitu, protože nejenže páchají hrůzné činy bez jasných požadavků, ale používají běžně jako zbraň sebevraždu. I ty nejdespotičtější státní režimy, se kterými měl Západ dosud co do činění, držela v šachu racionální obava, že pokud na nás zaútočí, například zbraněmi hromadného ničení, spáchají vlastně sebevraždu, neboť je zničíme. Pro islámské fundamentalisty ale není život základní hodnotou. Navíc nejsou spojeni s konkrétním státem, na který lze v odplatě za jejich činy zaútočit.

Přitom operují v globalizovaném prostředí, v němž lze stále snadněji získat nebo vyrobit strašlivé technologie masového vraždění vyvinuté (ač nikdy masově nepoužité) Západem. To, že takové zbraně proti nám zatím nepoužili, znamená pouze tolik, že je zatím nemají, nebo čekají na vhodnou příležitost.

Možnosti omezit šíření tohoto druhu nebezpečí jsou navíc limitovány i povahou globálního obchodu. Například v USA je každý den vyloženo z lodí několik miliónů kontejnerů. Pouze asi 3 procenta je možné kontrolovat.

Tyto pochmurné scénáře by ovšem neměly zastřít důležitou skutečnost: ani kdyby teroristé získali zbraně hromadného ničení, není v jejich silách západní svět porazit. Mohou způsobit vážné škody a spáchat masové vraždy, ale nemohou vyhrát, dokud se skutečně nevzdáme svých hodnot. Největší nebezpečí dřímá v nás samých; spočívá v možnosti, že vystrašení Evropané a Američané nakonec přijmou řešení, která budou téměř stejně extrémní, jako jsou metody jejich nepřátel.

(www.pehe.cz)