Zaří 2005

53. oběžník České koordinační kanceláře

Czech Coordinating Office

Czech Coordinating Office

International non-governmental Czech organization

Contact info: www.czechoffice.org, info@czechoffice.org, tel. 416-665-7324

European Offices: B. Meiser Straße 6, 91522 Ansbach, Germany, Mauritslaan 35, 3454 XR De Meern, Netherlands

Overseas Offices: 1103-100 Antibes Drive, Toronto, Ontario, Canada M2R 3N1, Wentworth Bldg.62, Univ. of Sydney, NSW 2006, Australia

27. července 2005

53. oběžník

Přátelé,

poslední oběžník jsme vydali v lednu. Od té doby se politická situace v České republice vyhrotila až do odstranění premiéra Grosse. Přikládáme dopis novému ministerskému předsedovi, Ing. Jiřímu Paroubkovi.

České a Slovenské sdružení v Kanadě vyznamenalo skupinu bratří Mašínů za statečnost. O jejich činnosti je v Česku rozpor. My jsme vycházeli z toho, že většina občanů čekala marně doma na to až to praskne, někteří se vydali s největší tajností na nebezpečnou cestu přes hranici ale vojáci si cestu na svobodu vybojovali se zbraní. Byla válka proti vlastnímu obyvatelstvu a státy Varšavské smlouvy připravovaly válku na dobytí Západu. Rozhodnutí Mašínů jít přímo a se zbraní jsme ocenili a obdivujeme je.

Na druhé straně tohoto listu je článek Mirka Topolánka, otištěný v MfDnes. Zasluhuje si naší pozornosti.

Naše petice budí rozpaky u Evropského parlamentu. Není zamítnutá, je stále otevřená ale nikdo se neodváží na ni odpovědět. Myslíme, že její čas přijde. Odpověď vymáháme od evropského ombudsmana, napsali jsme i Tony Blairovi, který teď předsedá Evropské unii.

Věc restitucí zatím nijak nepokročila ale máme několik potěšujících zpráv. Odehrává se veliký boj u Evropského soudu ve Štrasburku. Tam se český vládní zmocněnec, JUDr. Vít Schorm, snaží vzít českému občanovi nemovitost, kterou ten v restituci dostal zpět, a za kterou ten občan platí každým rokem pozemkovou daň. Je to náramně zajímavé a napínavé, protože se ten zápas odehrává za použití lží a podvodů, navádění k podvodnému jednání, neoprávněného přepisování katastrálních zápisů a vymáhání nového zabavení na základě zrušených komunistických rozsudků. Na Víta Schorma bylo podáno trestní oznámení i žádost o zbavení imunity, kterou má před Evropským soudem. Jeho jednání ve jménu republiky jen znovu dokazuje, že Česká republika ještě zdaleka není právním státem.

Případné soudní rozhodnutí ve prospěch českého občana a proti České republice by skutečně s restitucemi pohnulo. Přikládáme o tom zprávu s titulem Žaluji, která už v češtině i angličtině obletěla svět. Věc se nadále vyvíjí. Připomínáme, že tento případ není ojedinělý. Je prý takových situací asi osm set.

Mnozí z vás, kteří máte internetovou adresu, nám ji stále nechtějí sdělit. Prosíme vás o její sdělení, abychom ušetřili práci, čas i peníze. Slibujeme, že ji nebudeme rozšiřovat.

Nakonec přikládáme, jako obyčejně, vyúčtování.

Jan Sammer, Secretary.

***

26. července 2005

Ing. Jiří Paroubek

předseda vlády České republiky

Vážený pane premiére,

zdá se nám, tady za oceánem, že po přejití vichřic a vlád Vašich předchůdců, by naše domovina přece jen mohla mít naději se zařadit mezi evropské státy. Nemyslím na papíru ani zeměpisně. Myslím ve skutečnosti.

My tady k tomu pracujeme už od listopadu 1989 a sledujeme ten proces s obavami a nadějemi. Ty obavy zatím převažovaly.

Z těch všelijakých nadějí Vám chceme napsat o jedné, kterou považujeme za hlavní. Jsou to restituce amerických Čechů. Domníváme se, že třeba o té věci nejste podrobně informován, protože je snaha, aby to vyšumělo, jak se teď u nás, u vás, říká.

Restituční zákon 119/1990 Sb. zrušil všechny komunistické rozsudky, které byly v rozporu s principy demokratické společnosti. To bylo v dubnu 1990, kdy národ žil v euforii a komunisti byli zalezlí, protože nevěděli, co s nimi bude. Skoro za rok potom, v březnu 1991, když jsme už věděli, že jsme všichni vinni a že nejsme jako oni, se takový zákon nehodil těm, kteří už se nemuseli bát, že na ně dojde, a byl tedy schválen zákon 87/1991 Sb. Byl podepsán panem Havlem, který tuto politiku prosazoval a komunisty Dubčekem a Čalfou, kteří mu radili. Tam už se říká, že ne každý je oprávněn se radovat. Zejména ne ti, kteří ztratili naše občanství. To bylo namířeno proti americkým Čechům, proti kterým se záludně použila úmluva z roku 1928. Tu podepisovaly skoro všechny evropské státy na žádost Spojených států už od roku 1850, aby byli noví američtí přistěhovalci ochráněni před postihem svých domovských států za vyhnutí se vojenské povinnosti. Ona ta úmluva v závěru stanoví, že když se ten přistěhovalec, třeba k stáru rozhodne, že se vrátí domů, že se ta příslušnost automaticky obrací. To se ovšem dnes nehodí a také se o tom nemluví. To nám nejde do krámu.

Výbor Spojených národů pro lidská práva několikrát, znovu a znovu rozhodl, že tato diskriminace odporuje Paktu o občanských a politických právech, který Česká republika podepsala, že tím republika porušuje nejen ratifikovanou mezinárodní smlouvu ale i svou vlastní ústavu. Česká vláda na to má oficiální sérii výmluv, v kterých odůvodňuje, proč to sice podepsala ale nebude to dodržovat. Tady je naprostá shoda s komunistickým režimem, který dělal totéž.

Několikrát jsme o tomto problému mluvili s českým velvyslancem, panem Pavlem Vošalíkem, který si je toho porušování vědom. Říkáme tu po pravdě i jemu, že Česká republika pokračuje v zločinnosti komunistického režimu a ani pan Vošalík nám to nedovedl vymluvit.

Naše organizace, která zastupuje tisíce Čechů po celém světě i v Čechách, se domnívá, že morálka korupce, lží a podvodů, která dnes v republice vládne i na vysokých místech, je následkem bezpráví za komunismu, a že odstranění této zakázané diskriminace by mělo blahodárný účinek na českou duši. My se postaráme, aby tento problém nevyšuměl. Většina postižených lidí zapisuje tento majetek do poslední vůle, aby se neuskutečnila naděje, že se to samo vyřídí, až ti staří emigranti vymřou.

Nejedná se o fabriky, banky a doly, ale o drobný soukromý majetek, jako jsou rodinné domky, chaty a zahrady, které si lidé často pořizovali s trakařem a vlastním potem. Pokud alespoň tato záležitost nebude vyřešena, budeme se muset potýkat s Vašimi vládními zmocněnci, kteří mají za úkol nevydat ani píď, třeba za cenu podvodu. O tom je teď trestní oznámení na pana Víta Schorma u Evropského soudu ve Štrasburku.

Máme doloženo na stech případech, že rodinných domků po popravených, zavřených a uprchlých se zmocňovali skoro výhradně ti nejhorší příslušníci zločinecké komunistické strany. Jsou i případy, kdy nechali člověka zavřít a vyšetřovat, třebaže se nijak neprovinil, jen aby se místní hodnostář mohl zmocnit jeho domku. To a mnoho jiného můžeme doložit.

I po odsouzení výborem Spojených národů, pokračovala republika v diskriminaci amerických Čechů a to v zákonech na odškodnění politických vězňů, vojáků v spojeneckých armádách a zavlečených do Sovětského svazu. To je zvlášť nechutné, protože někteří z těchto lidí skončili v USA a ztratili nárok na všechno. Vy jistě víte, že je diskriminace, zejména na základě občanství zakázána ve všemožných úmluvách a chartách.

Američtí Češi byli vždycky považováni za výkvět a za naši oporu v cizině. Čeští komunisté, zakuklení i veřejně vystupující, z nich udělali vyvržence.

To odškodnění za zabavené domky má být ve formě vrácení a ne nějakého odškodnění podle cen z roku pět, které by měli platit dnešní poplatníci. Kradené věci patří původnímu majiteli. Domky se nekupovaly v dobré víře, jak někteří komunističtí právníci, jako pan Jičínský nebo Rychetský tvrdí a jak se někteří politici, jako pan Klaus nebo pan Payne domnívají ale ve zločinném spolčení se zločinným režimem.

Jestliže s námi souhlasíte, měl byste se postarat o odstranění nepřípustné diskriminace a tím o veliký krok našeho národa k očištění od zločinů komunistického období.

Veškerá literatura, o které se zmiňujeme, je Vám jistě přístupná, ale my Vám můžeme všechno poslat.

Tento dopis a Vaši odpověď rozšíříme, aby už jednou bylo konečně jasno.

Jan Sammer

Secretary

1103-100 Antibes Drive

Toronto, Ontario

Canada M2R 3N1

***

Dobré ráno, Ameriko!

Mirek Topolánek

Pohled na Evropu zpoza Atlantiku je v mnohém poučný. Člověk si lépe uvědomí, jaké problémy mají starý a nový kontinent společné, a hlavně jejich skutečnou prioritu. Zatímco spory o projekt evropské ústavy se jeví jako malicherné, o to více vystupuje do popředí hrozba terorismu a naléhavá potřeba společného postupu v boji proti němu.

Cyničtější Evropa

Velký státník se pozná podle toho, že ví, kdy se má postavit proti mezinárodnímu veřejnému mínění a učinit věc, kterou pokládá za správnou. I v relativním světě politiky závislé na střídání volebních cyklů se musí najít pevný bod, kolem kterého se vše může otáčet. Prezident Bush ho našel v mravních hodnotách, v síle odporovat zlu, bez kompromisů a taktických ohledů. My Evropané jsme poněkud cyničtější, staletí hledání rovnováhy sil v nás vypěstovala skepsi k rázným řešením, naučili jsme se vybírat mezi větším a menším zlem. To je zajisté dobrá průprava pro denní realpolitiku. Avšak při střetu s protivníkem, jakého máme před sebou, je nutné černobílé vidění.

Od teroristických útoků na USA zeje mezi spojenci myšlenková propast. Tam, kde Američané nasadili armádu, vidí mnoho Evropanů práci spíše pro policii, diplomacii a vyjednávání. Přenesení útoků na evropský kontinent však tuto intelektuální debatu poněkud diskvalifikuje. Ale Spojené státy se k Evropě neobrátily zády. Naopak, Bushova administrativa v druhém volebním období zintenzivnila diplomatické úsilí. Návštěva Slovenska a nynější přijetí předsedů pravicových stran v Bílém domě je jasným dokladem, jaký význam přikládá americký prezident budování a posilování transatlantické vazby, která utrpěla odlišnými názory na válku v Iráku.

Chtějí si vynutit izolaci

Bylo by vskutku tragické, kdyby nám odlišné názory na taktiku znemožnily společný postup v situaci, kdy v sázce není nic menšího než osud euroatlantické civilizace. Stejně jako Hitler a Stalin chtějí totiž teroristé zničit „prohnilý liberální Západ“ a nahradit ho novým světovým pořádkem.

Teroristé neútočí „jen“ na takové civilizační hodnoty, jako je volný pohyb osob, zboží, kapitálu, záruky občanských svobod či vláda práva, nechtějí zničit „pouze“ plody naší kultury, oni jí chtějí utnout kořeny. Proč? Protože ohrožuje jejich panovačnou vizi o jediném správném uspořádání společnosti.

Z čeho mají islamističtí fanatici takovou hrůzu? Kapitalismus vyžaduje vzdělávání žen, protože jejich odsouzení do role domácích posluhovaček je ztrátou potenciálu. Kapitalismus se nesnáší s rasovou diskriminací, protože neumožňuje efektivní využití pracovní síly. Kapitalismus také přinesl oddělení soukromé a veřejné sféry, protože mocenský diktát bere lidem motivaci. Kapitalismus všude, kde je zaveden, odstraňuje bídu, a tím omezuje fanatikům přísun levné munice. A konečně - západní pojetí svobody si vynutilo sekularizaci, náboženství neřídí politiku.

Teroristům jde o to, abychom neměli dost ekonomické síly a odvahy podporovat modernizaci a liberalizaci zemí třetího světa, protože to by definitivně pohřbilo jejich plány. Chtějí si na nás vynutit vlastní izolaci, aby mohli tento svět snadněji ovládnout.

Kupodivu největší problém to pochopit mají právě ti, kteří nejvíce bojují za práva žen, ras a chudých. Budou se však muset smířit s krutou pravdou, že skutečným obhájcem práv utiskovaných, znevýhodněných a diskriminovaných je právě „imperialista“ Bush.

Sám za sebe říkám, že se jako Evropan k Bushovu tažení připojuji. Sedíme totiž opravdu na stejném stromě s jedněmi kořeny, byť každý na jiné atlantické větvi. Dobré ráno, Mr. President, dobré ráno, Ameriko!