Zaří 2005

Má Linux šanci porazit Windows?

Michal Čakrt

Když minulý měsíc vyšlo najevo, že Bill Gates vyšel vstříc čínským komunistům a přislíbil, že jim pomůže s cenzurou internetu, rozhořčilo to část počítačových uživatelů natolik, že přestali výrobky Microsoftu používat a přešli ke konkurenci. Někteří z nich o takovém kroku ostatně uvažovali už delší dobu. Na rozdíl od téměř monopolního počítačového giganta totiž menší firmy neutajují zdrojové kódy svých operačních systémů, a dokonce nabízejí většinu programů zdarma. Dva významní profesoři americké Harvard Business School, Pankaj Ghemawat a Ramon Casadesus-Masanell, si proto nedávno položili otázku: Převálcují volně šiřitelné produkty s otevřeným zdrojovým kódem (například Linux) uzavřené operační systémy (například Windows)? Výsledky, k nimž dospěli pomocí ekonomického modelování, jsou nadmíru zajímavé.

Otevření a uzavření

Software s otevřeným zdrojovým kódem láká sofistikované uživatele tím, že umožňuje to, co jim ten tradiční odpírá. Jednou z největších výhod otevřených programů jsou také krátké cykly, v nichž se vyvíjejí. Každý uživatel si je může upravit podle svého uvážení, pokud narazí na problém, nebo vylepšit, má-li nějaký nový nápad. Mají však samozřejmě také své nedostatky. K těm hlavním patří především velice nízký počet uživatelů – nainstalované je zatím nemají ani dvě procenta majitelů počítačů. Čím více lidí přitom pracuje pod stejným operačním systémem, tím více programů je pro něj k dispozici, což samozřejmě ještě zvyšuje jeho hodnotu pro další uživatele a pomáhá mu tak v samovolném šíření. V tom má Microsoft výhodu.

Tradiční software navíc těží také z toho, že většina uživatelů se nechce šťourat ve svém programu na zpracování textu o nic více než v motoru vlastního automobilu. Potřebuje hlavně solidní nástroj, který nemusí podávat špičkové výkony, ale co nejspolehlivěji fungovat. Stojí-li navíc za Windows jedna z nejsilnějších firem na světě a dobře na nich vydělává, mohou si být uživatelé jisti, že jen tak přes noc nepřijdou o svůj servis. Kdo ale může říci, co bude s volně šiřitelnou konkurencí, pokud by linuxové nadšence jednoho dne přestalo bavit trávit nad ní spoustu času?

Za jakých okolností by tedy mohl Linux vytlačit Windows? Je jeho krátký inovační cyklus dostatečnou výhodou? Do jaké míry může pomoci Linuxu fakt, že si jej začínají pořizovat velké firmy a státní správy? A jak může budoucnost Microsoftu ovlivnit rozsáhlé softwarové pirátství, jež jej připravuje o zisky z prodeje?

Užiteční piráti

Podle závěrů, k nimž dospěli v úvodu zmiňovaní ekonomové, Linux za stávajících okolností nemá šanci v nejbližší době Windows vážněji ohrozit. Ani zanedbatelná cena, ani možnost upravit si programy s otevřeným zdrojovým kódem k obrazu svému totiž samy o sobě nemají dost síly na to, aby z nějakých 98 procent osobních počítačů dokázaly vytlačit Microsoft.

To však neznamená, že by gigant měl vyhráno a Linux byl odsouzen k neúspěchu. V soutěži jej drží zejména strategičtí institucionální zákazníci – vlády a velké korporace. Ti mu dávají přednost nejenom proto, že je k dispozici téměř bezplatně, ale zejména proto, že přístup ke zdrojovému kódu jim umožňuje „ušít“ si systém přesně pro své potřeby. Microsoft se proti tomu snaží bránit tím, že dovedně šíří v uživatelské obci nejistotu, pochybnosti a strach v neprospěch rivala. Jistá švýcarská firmička s názvem SCO koupila například autorská práva na některé verze operačního systému Unix, z něhož vychází Linux, a pohrozila uživatelům žalobou za porušování těchto práv. IBM, jeden z hlavních institucionálních sponzorů Linuxu, jemuž hrozil spor o miliardu dolarů, tvrdí, že SCO je nastrčena Microsoftem. Nikdo to nedokázal, ale semínko pochybností je zaseto a červíček hlodá.

A jak je to se zmiňovaným softwarovým pirátstvím? Zkušenost ukazuje, že nejméně se Linux šíří v oblastech, kde je nejvíce nelegálně používaných programů. Toto zjištění také nabízí určitou odpověď na otázku, proč je vlastně Bill Gates tak benevolentní k Číně a snaží se jí jít na ruku: pirátství podlamuje pozici jeho konkurenta a výhledově zvyšuje zisky Microsoftu. Jsou totiž v zásadě dva typy pirátů. První by si Windows nekoupili nikdy. Druzí ano, ale pouze tehdy, pokud by byly levnější.

První tak přispívají k rozšíření „woken“, aniž tím vážně snižují prodej: jejich peníze by Microsoft stejně nikdy neviděl. Bezděky však přispívají k růstu hodnoty celého systému, protože zvyšují závislost uživatelů právě na něm. Jeho cena tak v budoucnu může stoupat, protože se bez něj obejde stále méně lidí v daném regionu . Druzí sice snižují dnešní tržby, ale vyhlásí-li Microsoft ve vhodný okamžik nějakou bombastickou amnestii, alespoň někteří z nich pravděpodobně svůj software legalizují a zítra se stanou zákazníky.

Podobnou motivaci má i štědrost, s níž jsou Gatesovy produkty dávány k dispozici školám. Čím dříve se děti „nakazí“, čím více souborů budou mít pod Windows, tím menší je pravděpodobnost, že přejdou jinam.

Microsoft si vede zdatně i v tom, že pořizovací cenu Windows, a tím následnou závislost na svých ostatních produktech, skrývá v ceně hardwaru: koupit si dnes počítač bez předem instalovaných Windows je obtížné a za odinstalování je třeba připlatit.

Něco pro labužníky

Bill Gates je tedy zatím jen velice obtížně porazitelný u koncových uživatelů osobních počítačů. Co se však týká serverů, má už v Linuxu více než zdatnou konkurenci. Svědčí o tom i úsměvný fakt, že server, na kterém byla ještě donedávna umístěna firemní webová stránka Microsoftu, byl vybaven operačním systémem právě od Linuxu.

Kromě toho musí Microsoft počítat s tím, že zástupy počítačových nadšenců, které baví srdnatě bojovat proti obrovi, jen tak nezmizí. A pak stále platí, že otevřený a levně dostupný operační systém Linuxu zůstává přitažlivým pro mnoho firem i vládních organizací, které nechtějí být závislé na jediném, občas vrtošivém a občas arogantním dodavateli, nad nímž nemají kontrolu.

Dokud ale po světě nebudou chodit stovky milionů uživatelů, které baví dívat se softwaru „pod kapotu“, bude se Microsoftu podle harvardských profesorů poměrně dobře a klidně žít a Linux zůstane pochoutkou pro labužníky a znalce.

Tajemství kódů

Zdrojový kód je výsledkem práce programátorů. Jde o instrukce ve formálním programátorském jazyce, který si počítač převádí do posloupnosti jedniček a nul, jimiž se dále řídí. Je-li kód „otevřený“, může odborník do nejmenších detailů poznat, co program dělá, a může jej také libovolně upravit. Uzavřený kód lze jen používat. Software s uzavřeným kódem je tak možné připodobnit k automobilu se zapečetěnou kapotou: je možné s ním jezdit, ale co se děje uvnitř, nelze zjistit.

(Respekt, www.respekt.cz)