Zaří 2005

Generál Píka je na pamětní desce s komunistickými agenty

Jan Gazdík

Hrdiny s udavači svedla dohromady pamětní deska na průčelí generálního štábu, věnovaná popraveným vojákům, kteří se nesmířili s komunistickým terorem.

Fakt, že na bronzovém památníku jsou uvedena jména agentů vojenské kontrarozvědky, vyšel najevo až nyní. Agenti podle nejnovějších zjištění udávali, třebaže byli i oni jako nepohodlní popraveni.

Největší spory vyvolávají jména Jaromíra Nechanského a Claudiuse Šatany. U parašutisty Nechanského jde pak podle tvrzení historiků o největší překvapení: jako velitel diverzní skupiny Platinum-Pewter byl vysazen z Británie do nacisty obsazeného protektorátu. Major navíc sehrál velmi důležitou roli i v Pražském povstání v květnu 1945.

Verdikt historika Zdeňka Vališe je však zdrcující: „Major Nechanský se po válce stal agentem obranného zpravodajství. Donášel na americké i britské diplomaty. Do kriminálu poslal několik protikomunistických skupin, o nichž věděl jen omezený okruh lidí. A byl za to placen.“ Potvrzuje to i očité svědectví pracovnice kontrarozvědky Ludmily Uhlířové-Řičicové, podle níž byl Nechanský za donášení placen přímo šéfem služby Bedřichem Reicinem (i on byl později popraven).

Vališ proto navrhuje, aby armáda Nechanského z desky odstranila i proto, že památník připomíná justiční vraždu generála Heliodora Píky, pod jehož jménem je nápis: „V tomto krutém osudu byl následován dalšími českými vojáky...“

Píkův syn Milan je z objevu MF DNES rozpačitý: „Mělo by se to vyjasnit, i když jsou v české historii temnější neprobádaná místa.“

Ke jménu Nechanského si klade otazníky i historik Jiří Šolc. Nechanský podle něj doplatil na své „nezřízené ambice a kariérismus“. Jinak by nikdy neuzavřel spolek s ďáblem, za něhož má komunistickou kontrarozvědku. „Když se někdo stal jejím agentem, nasedl do ,vlaku‘, s nímž se jede až do konce,“ tvrdí Šolc. Historik připomíná, že Nechanský donášel již na kolegy v Británii. Nadřízené informoval o tom, kdo se rád napije, kdo trpí na ženy či jak hovoří o Angličanech či Američanech. „Ale nevím, zda donášel sám od sebe, anebo ho o to nadřízení požádali. Nechanský velmi usiloval o to, aby si šéfy něčím naklonil,“ míní Šolc.

Do jmen na bronzové desce nedoporučuje na rozdíl od Vališe zasahovat: „Kdo má právo ukazovat palcem dolů při hodnocení lidí, kteří stáli před vyšetřovateli a pak i před soudy tváří v tvář smrti?“

Čestný předseda Československé obce legionářské Tomáš Sedláček, který s Nechanským studoval válečnou školu, připouští, že do vyjasnění skandálu se nikomu nechce. Pomoci by prý mohly informace z archivů USA, pro jejichž rozvědku Nechanský rovněž pracoval. Generál Nechanského neodsuzuje, i když i podle něj zašel v boji o život dál, než musel. „Rád bych věřil, že pracoval pro USA a jen to maskoval kontakty s komunistickou kontrarozvědkou,“ doufá veterán.

Vyjasnění aféry kolem Nechanského je podle Pavla Žáčka z Ústavu pro soudobé dějiny mimořádně důležité. Vyjasnilo by se prý, jak vznikaly sítě komunistických provokatérů. Ale i to, proč s Nechanským koketovali američtí zpravodajci.

Zvláštní je už to, že pokaždé, když se Nechanský u soudu zmínil o spolupráci s vojenskou kontrarozvědkou, aby odvrátil hrozící rozsudek smrti, prokurátor jej umlčel. Historik František Hanzlík proto míní, že je nutné objasnit, zda komunistická rozvědka parašutistu ke spolupráci nepřinutila.

A jak se zachová náčelník generálního štábu Pavel Štefka? „Snad nechcete, abych šel s pilníkem brousit z té desky jména? Požádám vojenské historiky o analýzu Nechanského příběhu.“ Štefka se hájí i tím, že jména na desce posuzovala vojenská sekce Konfederace politických vězňů.

Úroveň podkladů konfederace historik Vališ zpochybňuje jako nekvalifikovanou: „A nejde koneckonců jen o Nechanského. Sporná jsou přece i další jména.“

(MFDNES)