Zaří 2005

Letní četba

Jiří Grosman

Dnes skutečně slibuji, že se na politiku vykašlu. Venku padá vlahý letní deštík a je méně dusno, než během několika posledních týdnů. Dokonce si člověk může i otevřít okno, poslouchat jak déšť bubnuje po střechách, pozorovat sytou zeleň stromů naproti a nalokat se čerstvého vzduchu, který byl po tolik týdnů nedýchatelný. Však ještě není letním dnům konec a v předpovědi vyhrožují, že se tropy začátkem příštího týdne vrátí.

Mé letní čtení začalo tohoto roku v někdy v květnu. Koupil jsem si knihu anglického lékaře a esejisty Theodora Dalrympla Život na dně (v anglickém originálu Life at the Bottom) Je to kniha tvrdá a deprimující, ale mohu ji vřele doporučit. Dr. Dalrymple analyzuje morální úpadek britské společnosti, způsobený – podle jeho teze – dlouhodobým a zhoubným dopadem welfare state na duševní stav středních a nižších společenských vrstev.

Jako psychiatr ve velké městské nemocnici viděl Dr. Dalrymple stovky případů lidí, kteří nikdy nepracovali, kteří pobírají státní podporu a žijí na úkor okolní společnosti. Denně vidí degradaci a rozpad rodiny, rostoucí negramotnost a lhostejnost k okolí. K tomu se řadí neúčinnost policejního aparátu, který se z důvodu politické korektnosti často obává zasáhnout, jen aby nebyl nařčen z rasismu. Tak se z oběti stává provinilec a z provinilce oběť. Dalrymple podrobně píše o hrůzách této kultury oběti, kde si jedinci nikdy nepřiznají vinu či zodpovědnost a vidí svůj stav jako kombinaci smůly a společenského spiknutí. Nejstrašnější na věci je to, že intelektuální vrstvy obyvatelstva tuto tezi nejen podporují, ale jsou vlastně jejími autory.

Americký filozof Thomas Sowell knihu doporučuje na základě jejích třech „r“: readability, rationality and responsibility. I já ji vřele doporučuji, zvlášť čtenářům zde v Kanadě, kde je možno pozorovat podobné (naštěstí zatím méně zakořeněné) společenské trendy.

Jedu onehdy domů v noci z kšeftu mimo město a jako obvykle mám zapnutou jazzovou stanici Jazz FM 91.1. Z rádia se linou tíživě smutné, ale přitom půvabné a lyrické kadence trubky Cheta Bakera. Po sóle začne Baker zpívat svým lehkým, trochu roztřeseným, chlapeckým tenorem, jako kdyby se zalykal slzami nějaké až existenciální chmury: „I fall in love so easily, I fall in love so fast, I fall in love so terribly hard for love to ever last“. Je to hudba ke třetí hodině po půlnoci, k páté štamprli koňaku, hudba poloprázdného, zakouřeného baru, kde u barového pultu sedí hrstka ztroskotaných existencí a na pódiu trumpetista vyluzuje z nástroje poslední uškrcený tón. V žádném případě nedoporučuji k jasnému letnímu dni...

Nicméně, když jsem dojel domů, nakousl jsem znovu Bakerův životopis od holandského autora Jeroena de Valka. Živě psaná, ale tenká kniha mi nestačila a tak jsem si ještě tentýž večer objednal rozsáhlejší dílo o Bakerově životě a hudbě – knihu amerického novináře Jamese Gavina V hlubokém zasnění (v anglickém originálu Deep in a Dream)

Bakerova hudba byla zasněná, jeho fráze lyrické a smutné, jeho trubka i zpěv zněly úsporně. Bakerovy hudební věty byly strohé a zadumané, jejich tempo skoro vždy largo a adaggio. Bohužel Bakerův život měl daleko rychlejší spád a Baker sám nebyl zrovna vzorným občanem. Zaprodán heroinu od ranného mládí, dožil se skoro šedesáti let, což při jeho životním stylu byl zázrak. Seděl ve vězení v Americe i v Evropě, měl tři manželky a čtyři děti, které skoro neznal a které úplně zanedbal. I když na sklonku svého života vydělával přes dvacet tisíc dolarů měsíčně, neměl nikdy v životě bankovní konto, poslední halíř prošustroval v drogách a dokonce i jeho pohřeb byl zaplacen jedním známým, který se nad ním a nad jeho rodinou slitoval.

Jestli již jste fanoušci Bakerovy hudby, budete po přečtení knihy rozčarováni nad rozdílem mezi hlubokým umělcem, kterého slyšíte na nahrávce a pokřiveným člověkem, který se vám představuje na stránkách Gavinovy biografie. Pakliže Bakera neznáte, doporučuji vám jeho CD Chet Baker Sings. V klidném a tichém okamžiku si nalejte sklenku červeného vína, zažehněte pár svíček a zaposlouchejte se do mistrovského jazzu Bakerova provedení klasické písně My Funny Valentine. Ať raději hovoří jeho hluboká a smutná hudba, než jeho ztracený a smutný osobní život.

Theodore Dalrymple – Life at the Bottom (The Worldview that Makes the Underclass), Ivan R Dee Books, Chicago, 2001

James Gavin – Deep in a Dream (The Long Night of Chet Baker), Alfred A. Knopf, New York, 2002