Zaří 2005

Jak Silberstein potkal Synkowitze

Milan Hulík

PREMIÉR NEBOJSA

Bylo by již škoda věnovat stránky politikovi, který je stále menší a který zanedlouho bude ve své straně tak maličký, že pokud z ní nezmizí, bude pro média takřka neviditelný. Zaznamenáváme-li ještě osud Stanislava Grosse, není to proto, že je dosud předsedou ČSSD, ale pro „originálnost“ vysvětlení svého pádu, které nám při svém odchodu zanechává. Ani to by nestálo za zmínku, kdyby se nestalo takovým svědectvím stupidity, literárního braku a kanálního čtiva, protože jinak se kniha Rostislava Yichaka Roda Odstřelte premiéra označit nedá. Se „skandálním románem o lásce a nenávisti“, má tento podtitul společné jen slova „skandální“ a „nenávist“.

Za motiv vzniku této knihy si můžeme vybrat z několika hypotéz. Byla tisková mluvčí předsedy Grosse pověřena sepsat něco na obranu svého šéfa, jak tomu napovídá její předmluva? Tím skutečným nepřítelem politika Stanislava Grosse totiž podle ní byli sudetští Němci, kteří jati obavou z jeho nevšedních politických schopností doprovázených navíc Grossovou „znalostí“ němčiny (ano, pan předseda během svého studia složil na PF UK zkoušku z tohoto jazyka) zjistili, že v něm mají takového odpůrce jejich majetkových požadavků, že nezbylo nic jiného, než důsledného obhájce českých národních zájmů zlikvidovat pomocí vykonstruované bytové aféry.

Tomu odpovídá další předmluva - poslankyně Evropského parlamentu Jany Bobošíkové, která za viníka Grossova pádu považuje tajemnou mafii – HYDRU, která vládne v české zemi. Sníme nebo bdíme? Poslankyně Jana Bobošíková za nás ale bdí v Evropském parlamentu, odkud sleduje rejdy bavorských křesťanských demokratů, zejména předsedy Sudetoněmeckého Landsmannschaftu Berndta Posselta a také nového papeže, bývalého člena Hitlerjugend, Benedikta XVI. Ovšem tato HYDRA měla významného pomocníka. Jím se ukázal, jak se v knize docela vážně tvrdí, nedostatečně vyvinutý penis hlavního Grossova nepřítele - Ing. Miroslava Kalouska, resp. z toho plynoucí komplexy předsedy KDU- ČSL vůči jeho mnohem mužnějšímu rivalu, nebojácnému premiérovi ČR Standovi Grossovi. Otřeme slzu dojetí a pojďme se pobavit a žasnout, jak může také obhajoba českého premiéra vypadat.

ŠMÁ IZRAEL. BARUCH ATA ADONAJ

Kniha začíná úvodem autora. Hned v první větě je lež. „...půjčil jsem rodinnému známému peníze“. Jaký je rodinný vztah autora ke Stanislavu Grossovi nebo k jeho strýci Františku Vikovi se nedozvíme nic. Jen to, že jedna z manželek Františka Vika učila na základní škole pana Yichaka Roda, střídavě žijícího v Izraeli a ČR, jemuž se dostalo vysokého judaistického vzdělání v Izraeli, jak nás informuje na obalu svého skandálního románu. Po jedné lži následuje hned druhá - autor informuje o svém rozhovoru s ďáblem v pozadí – Berndtem Posseltem. „Fy jste jen méněcenná česká ksindl, z kterého je na bliti.“ Na Berndta Posselta, tak jako na jeho landsmanchaft je možno mít různý názor; jedno je jisté, kdo s ním kdy mluvil, ví, že takto by se nikdy nevyjádřil, už proto, že neumí česky a tak nemůže vyslovovat: „…Coše, to mi naznačila, že faše schopnost jsou, že vás zastafí nějaka židak. Takofa untermanch?“

Je to pokus zabubnovat na nejnižší šovinistické pudy české nacionalistické ultrapravice nebo slovník dementa v kulichu? Tak média v době Grossovy aféry označila na scéně se objevivšího věřitele strýce Vika, jinak ošetřovatele kraviček. Nebo jde o osobní mstu pana Yichaka, který se k tomuto označení stále vrací a zjevně se chce pomstít všem, kdo o něm jako o dementu psali?

Pan Yichak přejmenoval i ostatní účastníky aféry Ladislava Krále (Stanislava Grosse). Ing. Horymír Vyklouz je Miroslav Kalousek, Milivoj Synkowitz je Michal Simkanič, Kurt Reznicek je Berndt Posselt, Viktor Kolos je Václav Klaus a deník Mladá fronta DNES je deník Jasný rozhled, atd. Autor sám, zřejmě díky svému judaistickému zasvěcení, je Rafael Silberstein. Chybí pouze pánové Kohn a Roubíček. To však nevadí, protože klíčovým partnerem aféry je vedle Silbersteina i Synkowitz.

Kdo si myslí, že hojnost židovských jmen je antisemitským záměrem, tak se mýlí. Přesvědčí jej o tom i slova hebrejské modlitby, které pan spisovatel Yichak používá. Šmá Izrael. Baruch ata Adonaj. Z toho můžeme vyvodit, že tentokráte jsou Židé z toho venku. HYDRU asi Mossad neřídí. Zato v ní vedle českých pravicových stran a jejích politiků včetně zrádných europoslanců za ODS, KDU-ČSL, ED figurují přední české noviny Mladá fronta DNES (Jasný rozhled), Lidové noviny (Chytré noviny), Respekt (Despekt), katolická církev, němečtí vydavatelé českého tisku, podplacení policisté, státní zástupci, soudci a samozřejmě zkorumpovaní a prodejní novináři. Co všechno HYDRA umí? Zničit předsedu vlády je pro ni hračka.

„…Shrbené, poslušné a výkonné patolízaly HYDRA dobře platí. Vzpurným tvrdě hrozí. Když nepošpiníš, nezalžeš, nezmanipuluješ, neprodáš své svědomí a neposlechneš, přijdeš o místo, vliv a peníze. Přijdeš o zvrácené potěšení beztrestně lhát kdykoliv o komkoliv. Přijdeš o slast z chvilkové moci nad těmi, o kterých píšeš, i nad těmi pro které píšeš. O nic přece nejde – křik o svobodě slova Tě spolehlivě ochrání. Pokud náhodou ne, vždy seženeme přátele, kteří Ti dají u nás nebo venku nějakou tu novinářskou cenu. A my Tě očistíme. Ve jménu pravdy a lásky. To jsou pravidla hry.“ To píše v předmluvě Jana Bobošíková, před poslankyní Evropského parlamentu moderátorka televize a tvůrce slavné „Bobovize“. V knize bohužel není uvedeno v jaké organizační formě HYDRA působí, kdo ji řediteluje a kde má sídlo. Asi na stejné adrese jako „světové židovstvo.“

PRO SVOU PRAVDU BUDEME I LHÁT

Ani ten, kdo by s HYDROU chtěl zatočit, se o ní více nedozví. Ani o financování Grossova bytu. Přesto není marné si knihu přečíst. Jedno se z ní dozvíme určitě. Kým byl mladý premiér obklopen, jaké osobnosti a jakého formátu stály vedle něj. Nebyly to osobnosti, neměly formát. Kdyby jen to – nebyli to ani průměrní radilové; byly to figurky panoptikálního ražení. Nejmladší a nejnevzdělanější premiér je pryč. Není ale nezajímavé vědět, jak tento „koloťuk“, jak mu přezdívají v parlamentě, mohl udělat takovou politickou kariéru a která strana mu to dovolila. A kteří známí politici, dokonce i ti, co jsou obecně uznávaní, jako nedávno zemřelý Pavel Dostál, ho v této kariéře podporovali a co víc – zvolili jej předsedou strany rudé růže, když už bylo jasné, že jej do politiky přivedl jen arivismus a touha po zbohatnutí.

Yichak Rod se nezapomene pochlubit, že absolvoval výcvik v izraelské armádě - jednoduše se zbavil sledovačky, jen párkrát zakličkoval a zbavil se tak svých pronásledovatelů, kteří chtěli dementa v kulichu blíže identifikovat. Ten kulich a vizáž chlapce od krav, byly však jen image vášnivého bojovníka za pravdu a očistu veřejného a politického života; také slogan „My pro svou pravdu budeme i lhát“, je tím nejčastějším cílem, do kterého se autor strefuje. Reprezentuje mu ten minulý režim, který lež nazýval pravdou; to mu však nebrání, aby si na tento režim v dobrém nezavzpomínal.

„Pravda“ v pojetí tohoto normalizačního a demokratického novináře, izraelského vojáka, judaistického myslitele a ošetřovatele krav v jedné osobě, je stejně tak proměnlivá veličina, jako informace, které šíří média. Není důležité, co šíří, dokonce ani ne věrohodnost toho, ale nejdůležitější je, kdo má z toho prospěch. A dynamického, mladého a čestného, veřejností tak milovaného premiéra mohli chtít odstranit jen odvěcí nepřátelé českého národa – Němčouři, černoprdelníci a šlechtici. Aby to „dokázal“, autor neváhá psát své kapitoly v „ich“ formě, když představuje jednotlivé postavy svého děje, zná jejich pocity a myšlenky a neváhá sáhnout i do jejich erotického života. Zaštiťuje se dokonce i Karlem Čapkem – copak jeho mloci nechtěli zotročit lidi stejně, jako novináři z HYDRY?

Jenže čas, který trhá oponou, nepotřebuje ani moc času na to, aby se za oponou zjevila pravda v plné nahotě. „…Václav zjistil, že ta jejich pojišťovna zacvakala nějaký prachy Stárkový (Barkové) Jako za povodně. Tak z toho udělá exemplární pojišťovací podvod. Sice to u soudu asi projedou, ale o to nejde. Podstatný je, že máme zaděláno na humbuk, jelikož Stárková, rodinná přítelkyně premiéra, má na krku trestní stíhání. Znáte to: my pro svou pravdu budeme i lhát.“ Takto Silberstein cituje Pavla Pravdu (Pavla Šafra – šéfredaktora Mladé fronty DNES) a jeho difamační žurnalistiku.

Jenže ouha, den před napsáním tohoto článku byla Libuše Barková odsouzena Městským soudem v Praze pro trestný čin podvodu k trestu odnětí svobody v délce 5 let, když neoprávněně a podvodně vylákala z pojišťovny 8 milionů korun za škody, které jí údajně měla způsobit povodeň a které, jak bylo svědky prokázáno, jí způsobeny nebyly. Ano, my pro svou pravdu budeme i lhát, coby ne, když to vynese nějaké melouny, se kterými Stárková chtěla podnikat s Lucií Královou (Šárkou Grossovou).

Tady se ještě Rostislav Yichak Rod pohybuje ve sféře jakési reality, i když obrácené naruby. Ale ubohým pokusem o jakousi politickou grotesku je každé jeho líčení Ing. Horymíra Vyklouze, jeho zřejmě smrtelného nepřítele. „Na arcibiskupství mají nápis: Vyslovíte-li jméno Vyklouz, vykloktejte si svěcenou vodou“. Na kterém arcibiskupství, olomouckém nebo pražském, se již nedozvíme. Reznicek mluví o „odporna česka hofado“, duchovní zase kloktají při vyslovení jména předsedy Strany sakrální morálky (KDU-ČSL).

Je to síla, ta Rodova kniha. Snese srovnání jen s protižidovským vtipkováním části arijského „tisku“ za protektorátu (…šel Khon kholem khoncentráku…) nebo s psaním těch nejrudějších komunoredaktarů za totality (…a tak, když sovětští vojáci přišli, tak chlapi otevřeli něco ostrého a ženský postavily na stůl pekáče s teplými buchtami…). Jen o jeho intimním životě se nezmiňuje. Asi proto, že žádný není. Prosím Vás, s takovým mrňavým penisem!

Tak tento skandální román o lásce a nenávisti je obhajobou Stanislava Grosse, který, donucen HYDROU, čestně odstoupil ze své funkce ministerského předsedy. Největší komunistický propagandista Julius Fučík psal ve svých reportážích z SSSR nesmysly, ale mnozí jim věřili, protože uměl psát. Rostislavu Yichaku Rodovi však může „uvěřit“ jen Stanislav Gross a jeho tisková mluvčí, protože i přes izraelskou image své knihy, je totiž urážkou všech, třeba jen v Praze narozených, nebo kdysi žijících slavných židovských spisovatelů.

V knize, tak jako ve skutečnosti potkal Silberstein Synkowitze. Zní to jako známý židovský vtip, když se Silberstein ptá: „Poslechnou, Synkowitz, prý mají od toho jejich premiéra Grosse nějakou směnku? Proč mi říkaj, že mají pravou směnku, abych si myslel, že mají směnku jen falešnou , když já vím, že mají určitě směnku pravou? Tak proč mi lžou?“

Nu ano, nelžete i Vy, pane Silbersteine?