Zaří 2005

Karl Rove - Geniální stratég i politický počtář

Daniel Anýž

Tvrdí, že politici a novináři jeho význam nafukují. Ale okolí jej označuje jednou za šedou eminenci Bílého domu, jindy za Richelieua americké politické scény či za mozek prezidenta George Bushe. Karl Rove je v každém případě asi vůbec nejvlivnějším politickým poradcem historie USA.

Loni v listopadu, v den svého druhého prezidentského volebního triumfu, George Bush nazval Karla Rovea „architektem svého volebního vítězství“. Rove toto uznání skromně označil za zahanbující, ale jak on, tak celá Amerika vědí, že je to přesně tak. Bez Karla Rovea by se z Bushe juniora prezident asi nestal.

Uhranut kovbojem

Americká politika miluje příběhy, ze kterých se stávají legendy. Jedna se traduje o prvním setkání Karla Rovea se současným americkým prezidentem. Psal se rok 1973, předvečer Dne díkůvzdání. George Bush starší, tehdy předseda Národního republikánského výboru, si vzpomněl, že by měl někdo na nádraží vyzvednout jeho syna, který přijížděl vlakem z Harvardu. A tak poslal jednoho se svých spolupracovníků z výboru, dvaadvacetiletého, ale nesmírně aktivního a schopného Karla Rovea. A ten byl o pět let starším Bushem od prvního okamžiku uhranut. „Čekám tam s klíčky od auta a najednou dlouhým krokem přichází, v džínách, kovbojských botách a letecké bundě. A to charisma, které měl!“ vracel se Rove o mnoho let později ve vzpomínkách k tomu, jak potkal muže, s jehož politickou kariérou spojil své vlastní životní ambice.

Nespletl se přitom ani jeden z nich. George Bush, který v době jejich prvního setkání sotva věděl, co si má sám se sebou počít, se i díky Roveovi stal guvernérem a americkýmprezidentem. Rove se pak dostal tam, kam od mládí cílevědomě směřoval - do kuloárů Bílého domu, k nitkám americké politiky.

Případ pro Freuda

Historku, kterou šíří jeho sestra a podle níž už ve třech letech prohlásil, že bude prezidentem, Rove odbývá mávnutím ruky. Ale to, že měl od středoškolských let v hlavě jasný plán své kariéry coby politického poradce, už nepopírá.

Osud mu to však nijak neulehčil, jeho otec byl jako geolog překládán po Státech z místa na místo, rodina se stěhovala s ním. Když bylo Karlovi devatenáct, otec na Štědrý den oznámil, že odchází od rodiny, a o rok později se Karl dověděl, že jeho skutečným biologickým otcem je úplně někdo jiný. Třetí rána přišla v roce 1981 – jeho matka spáchala sebevraždu. Karl Rove se v rozhovorech odmítá psychoanalyticky drásat a místo toho raději zavzpomíná, že byl už od dětství takový brýlatý všeználek s kravatou a kufříkem, který ohromoval spolužáky a učitele encyklopedickými znalostmi a úžasnou pamětí.

Na univerzitu by jistě hravě měl, ale z pěti škol, které začal, žádnou nedodělal. Pro politiku na to neměl čas a také si spočítal, že v jeho oboru mu dá nejvíce reálná škola života.

Cesta vzhůru

Spočítal si to konkrétně v roce 1971, kdy pustil k vodě studium na univerzitě v Utahu a stal se členem tamních univerzitních republikánů. O rok později už byl jejich předsedou, čímž se dostal do přímého kontaktu s nejvyšším vedením Republikánské strany, s hráči první politické ligy a vysoce postavenými členy administrativy. Jeho cesta vzhůru mohla začít.

Postupně se podílel na mnoha různých republikánských kampaních, s Georgem Bushem starším pracoval v Národním republikánském výboru. Důležitým mezníkem bylo, když se v roce 1977 přestěhoval do texaského Houstonu, kde si také v roce 1981 založil firmu provozující direct mail, tedy jeden ze skvělých prostředků volebních kampaní. Na těch Rove s přibývajícími zkušenostmi nejen spolupracoval, ale začal je i vést. George Bushe seniora seznámil se svým kolegou poradcem Lee Atwaterem, který pak pomohl Bushovi staršímu vyhrát prezidentské volby.

Sám Rove se soustředil na Bushe juniora. V roce 1993 ho přesvědčil, aby se také pustil do politiky, a zařídil mu kampaň, na jejímž konci se stal guvernérem. V letech 2000 a 2004 si to zopakovali - ale to už šlo o prezidentský úřad.

Dostal lidi k volbám

Čím je Karl Rove tak výjimečný? Kromě obrovské zkušenosti z více než stovky kampaní, u kterých byl (dvaačtyřicet jich vedl a jen v tuctu z nich prohrál), vyniká skvělým politickým mozkem, který je schopen spojit vysokou strategii s obyčejným, ale v politice také nezbytným počtářstvím.

Nejlepším příkladem je jeho loňská kampaň za znovuzvolení prezidenta Bushe. Karl Rove si spočítal, že na podzim 2000 byl Bushův prezidentský osud na vážkách také proto, že k volbám nepřišla řada tradičních republikánských voličů. Především konzervativní křesťanská pravice. Roveovi bylo jasné, že to se nesmí opakovat, a soustředil se na mobilizaci široké republikánské základny. Skutečně zdola, přes místní republikánské organizace v jednotlivých volebních okrscích a za účasti lokálních křesťanských spolků Rove vybudil přes milion dvě stě tisíc dobrovolníků, kteří pak dále přesvědčovali své okolí, že je potřeba volit.

Shora pak k těmto lidem vysílal zprávu, proč právě Bushe. Proto prezident ve své kampani tak často akcentoval, že je proti sňatkům homosexuálů a za mnohem přísnější kontrolu potratů. A i proto v jeho předvolebních projevech tak často zaznělo slovo Bůh. Výsledek ukázal, že křesťanská pravice k volbám tentokrát přišla.

Jen tvrdá, nebo i nečistá hra?

Ještě jednu věc pro Rovea typickou však loňská kampaň ukázala. Jak tvrdě dovede hrát do těla protikandidátům. Byl to právě on, kdo loni inicioval hnutí zpochybňující vietnamskou službu Bushova protihráče Johna Kerryho. A byl to jistě Rove, kdo také doporučil, aby se stále dokola opakovalo, že Kerry je vnitřně nejistý člověk s proměnlivými názory.

Mnozí tvrdí, že Karl Rove dovede hrát i pěkně nečistě. Jako devatenáctiletý ukradl Rove v kanceláři jednoho demokratického kandidáta hlavičkové papíry a pak z nich vyrobil falešné volební letáky, které měly kandidáta zdiskreditovat. To možná byla ještě klukovina, v roce 1986 si však prý do své kanceláře nainstaloval odposlech a pak zinscenoval skandální „odhalení“, a zvrátil tak nepříznivý průběh kampaně pro svého kandidáta.

Brali by ho i demokraté

Jenže nakonec jsou to právě přímí konkurenti Karla Rovea, kdo jeho politickému umu musí vzdát hold. Jako to udělal James Carville, špičkový poradce demokratů, který kromě jiného pracoval pro prezidenta Billa Clintona. V medailonku pro časopis Time o Roveovi letos v březnu napsal: „Občas pravda bolí, a pro mě je bolestné to říci, ale Karl Rove je v současnosti nejlepším politickým stratégem USA. Prezident Bush nezvítězil proto, že by byl lepším kandidátem, ale proto, že měl lepší kampaň. Kdyby chtěl Rove náhodou změnit stranický dres, já bych ho vzal okamžitě.“

Teď už jde jen o to, co bude dál. S Georgem Bushem došel Rove na vrchol, výš už to nejde. Sám Rove tvrdí, že už žádnou kampaň vést nechce. Ale co třeba Georgeův mladší bratr Jeb nebo nějaký jiný republikánský kandidát? Média spekulují, demokraté se bojí a Karl Rove se strategicky usmívá.

(MFDNES)