Zaří 2005

Ukrajina se probudila do reality

Bohdan Kopčák

Půl roku po pomerančové revoluci stále vládne naděje, že bude lépe. Juščenkova Ukrajina láká Evropany zrušením turistických víz – zatím do konce léta, ale zřejmě i po 1. září.

Lidé na Ukrajině očekávali od loňské pomerančové revoluce zásadní a rychlou demokratizaci společnosti, politickou i ekonomickou integraci do světa, ve kterém platí řád a zákony pro všechny, očekávali prosperitu, zvýšení životní úrovně a vizi lepší budoucnosti. Po více než půlroce mají mnohem více demokracie a občanských svobod, mnohem svobodnější, leč stále ne dostatečně svobodná média, vojenskou službu zkrácenou na jeden rok a naději, že jednou bude lépe. Na zbytek ale musí čekat.

Problém je v systému

Revoluční zápal a shodu z tribuny na náměstí Nezávislosti vystřídaly první politické šarvátky mezi spojenci – kvůli rozdílným představám o řízení a fungování státu, ale i proto, že ne každému z vítězů revoluce se dostalo židle, po které toužil. Veřejnost sleduje vleklý pokus justice vypořádat se s léta deformovanou privatizací, který začíná připomínat telenovelu. Lidé v obchodech nechápou, proč ceny šplhají vzhůru, když se totéž neděje s jejich platy. A velcí investoři se zatím na Ukrajinu nehrnou.

Východ Ukrajiny, který v prezidentských volbách neprosadil svého kontroverzního favorita Viktora Janukovyče, své největší zklamání prožil loni v listopadu a v prosinci. Teď přišla deziluze na pořad dne i v Kyjevě a přesouvá se do dalších koutů státu. Prezident Viktor Juščenko ale nadále má své početné příznivce. Svědčí o tom i jeho nedávný výstup na dvoutisícovku Hoverla v Karpatech. Prezident se musel zastavovat každých deset minut, aby se podepsal nebo si potřásl rukou.

Jádrem problémů Ukrajiny není ani tak samotné neblahé ekonomické dědictví desetileté éry Leonida Kučmy, jako spíš dědictví prezidentského politického modelu. Prezident jmenuje vládu, která však plně neodráží poměry v parlamentu – Nejvyšší radě. Vláda se zodpovídá parlamentu i hlavě státu a Jučšenko má pocit, že musí vládu usměrňovat. Kabinet premiérky Julie Tymošenkové není jednotný, spory mezi ministry nejsou výjimkou. Juščenko v polovině července vyjádřil hlubokou nespokojenost s tím, že vláda neplní jeho nařízení o zrušení půldruhého tisíce různých vyhlášek, norem, kvót a podzákonných směrnic, které jsou přežitkem a administrativní brzdou ekonomiky. Vláda se brání tím, že jenom 150 z nich může zrušit sama a 1300 musí revidovat parlament.

Jučšenko se již nechal slyšet, že zvažuje kádrové čistky: odvolání některých náměstků ministrů a představitelů v regionech. Opakovaně se objevují zvěsti o tom, že Tymošenková vydrží v úřadě nanejvýš do konce roku.

O tom, jak změnit vztah prezident–vláda–parlament, se stále diskutuje. Důvodem jsou i parlamentní volby, které proběhnou na konci března 2006. Velkou neznámou je další krystalizace vztahu mezi Tymošenkovou a Juščenkem. Spekuluje se o tom, že by volebním vůdcem Juščenkovy strany Naše Ukrajina mohl být samotný prezident, ale též o možnosti, že by kandidátku prodemokratické proprezidentské koalice vedla Tymošenková. O pozici vůdce má zájem i Petro Porošenko, který zastává velmi vlivný post šéfa bezpečnostní rady státu. Porošenko si s minulým režimem nezadal, ale propracoval se až na oligarchu druhého řádu a ve volbách podporoval Juščenka. Později neskrýval zklamání, že ho prezident sestavením vlády nepověřil.

Až přijdou noví investoři

Za prvních šest měsíců zaznamenal HDP Ukrajiny v průměru čtyřprocentní růst, ale v červnu rostl již jenom tempem 1,1 %. Nový impuls pro ekonomiku by měli představovat zahraniční investoři. A právě na výsledku parlamentních voleb podle ekonomů závisí i příští změna investičního klimatu. Tvrdí to i Juščenkův poradce pro zahraniční investice Youssef Hares. V horizontu příštích 5 – 6 let očekává, že na Ukrajinu přijdou investice za nejméně 40 miliard dolarů. Ale dnes podle něj na nové velké zahraniční investory ještě čeká nevyhovující prostředí a přemíra rizik: korupce na úřadech, nereformované, a tudíž neefektivní soudnictví, špatně zaplacení, a tudíž podplatitelní soudci.

Od 1. července je na Ukrajině stanovená minimální mzda na 310 hřiven, tedy 62 dolarů. Od září se zvýší na 66 USD. Plat předsedy ústavního soudu vláda před časem stanovila jako 18násobek minimální mzdy. Plat předsedy Vrchního obchodního soudu, u kterého skončí mnoho reprivatizačních soudních sporů o majetek v hodnotě stovek milionů dolarů, je 15násobkem minimální mzdy a představuje v přepočtu asi 20 000 Kč. Obavy prezidentova poradce z úplatnosti soudců jsou proto na místě.

Z hlediska zahraničních investic označuje Youssef Hares samotný termín reprivatizace za nebezpečný a varuje před tím, aby hledání nových vlastníků uloupených továren nepřineslo jednostrannou výhodu pro ruské investory.

Premiérka Tymošenková v polovině února po třech týdnech ve funkci mnohé šokovala, když vyhlásila, že seznam nezákonně privatizovaných podniků, které by se měly vrátit do rukou státu a opět prodat, může dosáhnout počtu až 3 000. Prezident Juščenko ale krátce předtím avizoval, že na reprivatizačním seznamu bude asi 30 společností.

Soudní spory s nepoctivými zbohatlíky se na Ukrajině vlečou a až na pár výjimek je exemplární potrestání viníků v nedohlednu. Možná také proto přišla teď Tymošenková s návrhem zákona, který by upokojil investory, odlehčil soudům a nynějším majitelům dal šanci, jak si zprivatizované továrny udržet. Na základě nestranné metodiky by měl být původní státní podíl v společnosti nově ohodnocen a majitelé by měli právo rozdíl státu doplatit.

Tento plán nejspíš nebude uplatněn v případe největší ukrajinské ocelárny Kryvorižstal, která je symbolem ekonomických deformací Kučmova režimu. Dva oligarchové, nejbohatší Ukrajinec Rynat Achmetov a Kučmův zeť Viktor Pinčuk, továrnu koupili od státu hluboko pod cenou, v přepočtu za tři čtvrtě miliardy USD. Vláda chce o prodeji ocelárny rozhodnout letos v listopadu. Zájem prý projevilo již pět investorů.

Jak zatknout bez zatykače

Celkově lze říci, že půl roku poté, co Juščenko složil prezidentskou přísahu (23. ledna), zašlo plnění předvolebních slibů nejdál v oblasti stíhání majetkových deliktů vyvolenců minulého režimu. Kritici ale namítají, že spíš než hon na zločince justice předvádí vykazování činnosti. Někdy to připomíná reality show. Třeba když ukrajinské úřady i s pomocí Interpolu, ovšem bezvýsledně, pátrají po bývalém řediteli státní ropné a plynárenské společnosti Naftohaz a bývalém šéfovi správy prezidenta Kučmy. Uprchlý Ihor Bakaj je prý v Moskvě, kam se údajně dostal letadlem Leonida Kučmy. Viděn prý byl na různých místech ruské metropole a nechal si tam z Kyjeva přepravit i luxusní limuzínu Maybach. Bakaj byl hlavním sponzorem Kučmovy prezidentské kampaně v roce 1999 a zdefraudoval údajně stovky milionů dolarů.

Nebo když si ukrajinský ministr vnitra Jurij Lucenko v médiích stěžuje na to, že bývalý gubernátor Kyjevské oblasti Anatolij Zasucha se před zatčením pravděpodobně ukrývá ve vesnici Kovalivka jižně od Kyjeva a jeho manželka, poslankyně Teťana Zasucha, nepřebírá manželovy obsílky. V obci, která hýří přepychovými stavbami, prý bývalého gubernátora před policií chrání nejen jeho bezpečnostní služba, ale i na 500 vesničanů. Zasucha se přitom počátkem července vrátil společně s bývalým prezidentem Kučmou ze zahraničí a na letišti při kontrole žádné problémy neměl. To prý proto, že tehdy na něj ještě nebyl vydán zatykač.

Svéráz ukrajinské politiky se projevuje i v parlamentu. Televize i tištěná média přinesly pikantní záběry rvačky v zasedacím sále Nejvyšší rady, kterou vyprovokovali opoziční poslanci. Vadila jim vehemence, s jakou vládní proprezidentská většina po tři dny prosazovala balík 14 zákonů potřebných pro vstup Ukrajiny do Světové obchodní organizace (WTO). Opoziční poslanci nejprve přinesli pytle s cukrem jako výraz údajného ohrožení domácích pěstitelů. A když nepomohlo ani blokování židle předsedajícího, přišlo na řadu ničení mikrofonů a pěstní souboje.

(Respekt, www.respekt.cz)