Zaří 2005

Drama jednoho sexuálního života

Jan Kovalík

Soudce označený za odběratele pedofilního porna nechce odevzdat talár – a Vrchní soud s tím souhlasí. Jak je to možné? Tady je odpověď.

„Proč to zase otvíráte? Všechno jsem již řekl,“ říká Josef Košela (47) unaveným hlasem do telefonu. Po naléhání nakonec souhlasí se schůzkou v jedné z kaváren nedaleko svého letenského bytu. A tam znovu vypráví svůj příběh. Objednaného nápoje se po celou dobu rozhovoru ani nedotkne. V jeho kulatém obličeji se ale chvílemi objeví rysy rozhodnosti. To když mluví o své práci, o kterou se rozhodl porvat.

Nejprve ale ve stručnosti, jak to celé začalo. V roce 1998 se pan Košela potom, co mu ujel vlak, seznámil při autostopu se sympatickým chlapíkem, který se nabídl, že mu sežene nějaké vzácnější komponenty na domácí počítač. Svůj slib splnil – a když se po telefonu blíže seznámili, nabídl i jiné zboží: homosexuální pornografické kazety, které prý jako sběratel už léta shromažďuje. Soudce Košela, sám gay, nabídku přijal a začal si u nového známého objednávat. Ze sběratele videokazet se ale později vyklubal výrobce porna – a to i filmů s nezletilými chlapci. V té době již podle policejního záznamu Košela žádné zásilky od svého dodavatele nedostával, nicméně při „producentově“ zatýkání a domovní prohlídce našla policie soudcovo jméno na seznamu odběratelů.

O případu referoval letos v únoru deník Právo a napsal, že mezi klienty moravské pedofilní sítě jsou policista, učitel a pražský soudce. Zmínka o tom posledním zvedla ze židle předsedu pražského městského soudu Jana Sváčka: rozzlobený muž vypátral přes své kontakty na úřadech Košelovo jméno a ještě ten den si jej předvolal k vysvětlení. „Zatmělo se mi před očima a vím, že jsem jenom hlesl – proboha já jsem gay, ale děti mě nezajímají,“ vzpomíná na tu chvíli odhalený soudce. Ve snaze obhájit se pak ještě nadřízenému řekl, že mladistvé pod patnáct let nevyhledává a že je nemá ani na kazetách.

Umění vcítit se

Věková hranice herců v pornografických materiálech je ovšem v zákoně stanovena na osmnáct let. Předseda Sváček tedy nabyl dojmu, že se mu jeho podřízený přiznal k odběru dětské pornografie – a sepsal na Košelu kárnou žalobu. Když pak ten samý den navštěvuje „soudce-pedofila“ i televize Nova a zděšený muž ukazuje novinářům svou sbírku kazet s vysvětlením, že nikomu z herců není méně než osmnáct let, je to pro doktora Sváčka definitivní důkaz viny: Košela lže a záměrně mění své výpovědi. „Byl jsem v šoku a zmatený, proto jsem uvedl patnáct let,“ vysvětluje Košela. „Ale když je na kazetách uvedeno, že je hercům osmnáct, nemohu to přece ověřovat.“ Nicméně na vysvětlování už bylo pozdě. Aféra se soudcem zvrhlíkem začala žít svůj vlastní život.

Do hry se vkládá ministr spravedlnosti a zbavuje Košelu funkce místopředsedy soudu. A mluvčí ministerstva spravedlnosti Petr Dimun rychle přichází s prohlášením, že „z policejního spisu vyplynulo, že na kazetách vystupovali i nezletilí chlapci“. To v té chvíli ale nemohl nikdo vědět – a neví to ostatně dosud. Policie zabavila u dodavatele kazet Bartošíka jen útržky se zaplacenou částkou, obsah prodaných kazet není znám. Proto taky Vrchní soud k dnešnímu dni všechny návrhy na zbavení Košely soudcovské funkce zamítl, protože o žádném jeho zapletení do pedofilních hrátek neexistují důkazy. A co se změny výpovědi ohledně věku herců týče – tam je podle Vrchního soudu na vině fakt, že soudce Košela byl při rozhovoru s nadřízeným ve velkém stresu a nedopustil se chyby záměrně.

Předseda Sváček s tím nesouhlasí: „Řekl mi, že těm mladíkům na kazetách bylo patnáct let, takže podle mě je vinen.“ Podobně se na věc dívá i šéf soudcovské unie Jaromír Jirsa: „Tato kauza vrhá špatné světlo na celou justici, a proto by podle mého názoru měl pan Košela rezignovat.“ Nicméně pokud vezmeme zprávu o neexistenci „pedofilních“ důkazů vážně, zní otázka případu Košela následovně: Je přípustné, aby funkci soudce zastával člověk, který si kupuje pornografii? „Na to nebudu odpovídat,“ říká Jaromír Jirsa. Proč? „Nechce se mi, prostě proto.“

V útrobách jeho domovského soudu vzpomínají spolupracovníci na Košelu jako na hodného člověka. „Kdybych měl jmenovat charakteristickou vlastnost, byla to asi jeho schopnost vcítit se do pozice znesvářených stran,“ říká Tomáš Mottl, který Košelu nahradil ve funkci místopředsedy soudu. Podle jeho slov byl Košela na soudě vnímán jako samotář, o kterém se dlouho vědělo, že je gay. „Pro mě to byl příjemný šéf. To, co z něj udělala média, je sprosté,“ říká Gabriela Dojčarová, zapisovatelka soudu, která s Košelou pracovala čtyři roky.

Samotný soudce Košela je dnes na nemocenské doma ve svém čtyřicetimetrovém bytě, kde žije se svou nemocnou matkou. Potácí se v depresích, ale vzdát se nechce. Podle svých slov je jeho život tvořen prací a péčí o matku. Nemá žádného partnera a video mu nahrazuje jeho sexuální život. „Žiji pro práci a matku. Nikdy ji nedám do ústavu. Nic špatného nedělám, jsem gay, ale to přece neznamená, že kvůli tomu nemohu dělat soudce.“

Zprošťující rozhodnutí Vrchního soudu ještě není pravomocné – předseda Sváček se proti němu může do konce tohoto týdne odvolat. „Rozmyslím se až poté, co prostuduji spis,“ říká šéf pražských soudců. Pokud bude jeho odvolací verdikt kladný, bude o případu soudce Košely definitivně rozhodovat Nejvyšší soud.

(Respekt, www.respekt.cz)