Zaří 2005

Spojí-li se čert s rohatým

José Noguera

Proč se minulé pondělí (08. 08. 2005 - pozn. red. CS-magazínu) v Praze demonstrovalo před venezuelským vyslanectvím? Za svobodné volby v této zemi, v níž sedm let autokraticky vládne Hugo Chávez, a proti sbližování jeho režimu s komunistickou Kubou. Tyto trendy totiž přesahují rámec vztahů mezi dvěma zeměmi.

Díky, Šakale

Chávezovy kontakty s Fidelem Castrem začínají, když pučista z roku 1992 vychází po dvou letech z vězení. V Havaně pronáší veřejnou řeč a prohlašuje se za nepřítele USA a kapitalismu. V roce 1998 vyhrává prezidentské volby a vztahy s Kubou nabírají na intenzitě. O rok později píše dopis teroristovi Šakalovi, který uzavírá slovy: „S hlubokou vírou v naši věc a naši misi, dnes a navždy! Hugo Chávez Frías.“ 8. května 2000 v Havaně veřejně definuje své záměry na expanzi kubánského systému na celou Latinskou Ameriku: „Vždy jsme schvalovali, že venezuelský lid plyne jako velká řeka do moře kubánského štěstí... latinskoamerické a karibské národy mají povinnost se plavit po stejných mořích a nad hlavou mít stejnou hvězdu spravedlnosti, štěstí a práce jako lid kubánský.“

První obětí tohoto plánu jsou sami Venezuelané. Chávez vládne železnou rukou moci výkonné i soudní – státním institucím, vojsku, parlamentu, nejvyššímu soudu, volební radě, státnímu zastupitelství i kontrolnímu úřadu. Naposledy státní zastupitelství podalo žalobu proti deníku El Universal, neboť autor jednoho komentáře tvrdil, že Venezuela klečí před vládou na kolenou.

Podle nevládních organizací bylo od Chávezovy revoluce usmrceno 37 tisíc Venezuelanů a likvidační komanda ročně provádějí na 130 „poprav“. Kubu ale Chávez zásobuje 53 tisíci barelů ropy denně. Kuba platí prý tím, že do Venezuely posílá lékaře. Nicméně Venezuela těmto lékařům také poskytuje plat, a tak berou práci doktorům venezuelským. Kuba též posílá do Venezuely tisíce vojáků a tajných policistů. Navíc podle nedávno uzavřené dohody o vydávání zločinců mezi Kubou a Venezuelou může být jakákoli osoba, ať s venezuelským či cizím občanstvím, vydána na Kubu, pokud o to Havana požádá. Přitom na Kubě neexistují ani minimální záruky na řádný soudní proces.

A teď, když máme televizi

Chávezovsko-castrovská revoluce se šíří. Fidel je mozkem a Chávez finančníkem. První hrozbu představují pro Kolumbii. Tamní teroristická skupina FARC má dva finanční zdroje – obchod s drogami a únosy lidí. Téměř ihned po převzetí moci Chávez jednostranně zrušil průlety letadel monitorujících pohyb drog, které se uskutečňovaly ve spolupráci s USA. Nyní mají FARC operační základny ve Venezuele. Nedávno zatkli agenti kolumbijské policie při tajné operaci v Caracasu tajemníka FARC Rodriga Grandu, což způsobilo diplomatický konflikt mezi oběma zeměmi. Granda měl totiž u sebe legální venezuelské doklady a navíc se zjistilo, že loni, kdy byl Chávez opět zvolen prezidentem, figuroval na volebních seznamech.

Další ohroženou zemí je Bolívie. Vůdce pěstitelů koky Evo Morales je odhodlaný následovník Cháveze. Díky jeho penězům a Castrovým radám zorganizoval Morales davové protesty, které sabotovaly těžbu plynu a nafty a napomohly svržení dvou prezidentů.

Nedávno Chávez otevřel TV-stanici Telesur (51 % kapitálu z Caracasu a 19 % z Havany). Tento kanál, kterému šéfuje jeho někdejší ministr informací Andrés Izarra, má propagovat společné cíle Castra a Cháveze. V prvních vysíláních uváděl záběry Tirofija (přezdívka – doslova přesný zásah – nejvyššího šéfa FARC) a účastníků manifestací v Kolumbii vykřikujících protivládní hesla, což Bogota považuje za propagandu terorismu a protikolumbijské vystoupení.

Chávez jako jediný prezident navštívil po první válce v Zálivu Saddáma Husajna. Udržuje těsné vztahy s Kaddáfím v Libyi a podporuje Mugabeho diktaturu v Zimbabwe. Nedávno prohlásil, že Írán má právo na vývoj jaderných zbraní, a zintenzívnil své vztahy s Teheránem. Ano, Latinskou Amerikou to nekončí.

(Respekt, www.respekt.cz)