Zaří 2005

Náš nepřítel je v nás

Jiří Pehe

Nové kolo atentátů v Londýně potvrdilo, že na teroristy neplatí západní racionalismus a humanismus. Od útoků je neodradila ani nejrůznější nová bezpečnostní opatření, ani setkání Tony Blaira s představiteli britských muslimů, ani mediální obrazy zbytečného lidského utrpení, které dojímaly většinu z nás.

Planá vysvětlení, radikální názory

Vyvstává otázka, co vlastně dělat. Základem západní racionality je přemýšlení v systému příčin a následků. Najdeme-li příčinu nějakého jevu, máme za to, že lze eventuálně najít i řešení. Nejrůznější vysvětlovači islámského terorismu nám tvrdí, že už příčiny znají - a odtud je jen krůček k řešením. Například terorismus by prý ustal, kdyby skončil izraelsko-palestinský konflikt nebo kdyby se Američané a jejich spojenci stáhli z islámských území, jako je třeba Irák. Co na tom, že Al Kajda nikdy neřekla, že by s terorem skončila, kdyby se Západ takto zachoval?

Stejně planá jsou vysvětlení, podle kterých je islámský terorismus reakcí na chudobu, působenou vykořisťováním rozvojových zemí ze strany západního světa. Teroristé se často rekrutují nejen ze středních tříd, ale i ze zemí, které tonou v příjmech z ropy. A jsou to západní země, které tím, že ropu kupují, udržují jejich blahobyt. Vynořila se i jiná vysvětlení. Například je prý nutné skoncovat s ideologií a praxí multikulturalismu. Nebo alespoň radikálně omezit přistěhovalectví, přinejmenším z islámských zemí.

Přitom neexistuje vůbec žádná záruka, že by terorismus islámských fundamentalistů v takovém případě ustal nebo se zmírnil. Není přitom jasné, jakými jinými než jen velmi represivními metodami bychom mohli dosáhnout plné asimilace přistěhovalců, po které volá například český prezident Václav Klaus. A už vůbec není jasné, jak jinak než nedemokratickými metodami by se dalo uskutečnit prezidentovo doporučení, že ti, kdo se asimilovat nechtějí, mají jít jinam.

Objevily se ovšem i názory ještě radikálnější: prý bychom měli masově vysídlit všechny přistěhovalce a jejich potomky, kteří mají "podezřelý původ". Nebo názory, že kriminální vlastně nejsou jen teroristé spojení s islámskými fundamentalisty, ale celý islám. Ten je prý už z podstaty toho, co hlásá, návodem k násilí proti západním "bezvěrcům".

Pokud bychom tuto myšlenku dovedli do logických důsledků, museli bychom islám zakázat a důsledně kriminalizovat každého, kdo se k němu hlásí. Není téměř třeba dodávat, že odtud už je jen krůček buď k masovému vyhánění muslimů nebo, v horším případě, k nějakému novému holocaustu.

I ten vznikl na základě většinového konsenzu v nacistickém Německu, že Židé jsou kriminální, méněcennou rasou a Německo se osvobodí, pokud se jich zbaví. Podobné uvažování, založené na kolektivní vině, stálo i v pozadí komunismu: kapitalistický řád je příčinou všeho zla, takže když odstraníme kapitalisty, bude ráj na zemi.

Zločiny ve jménu Rozumu

Toto vše by mělo sloužit jako varování. Islámští teroristé nemohou naši civilizaci zničit v boji, i kdyby bombardovali západní metropole denně. Mohou nás jen vystrašit a tím zbavit racionálního uvažování do té míry, že začneme přijímat opatření, která popřou většinu toho, na čem je dnes demokratický, svobodný Západ vystavěn.

Naše civilizace se ve svých horších dobách dopustila strašných zvěrstev v podobě masového vraždění a masového vyhánění. Industrializovaná genocida známá jako holocaust se nestala tak dávno a komunistické tyranie - tyto slepé uličky západního racionalismu - skončily, obrazně řečeno, včera. Většina těchto zločinů byla páchána ve jménu Rozumu. Měli bychom být dostatečně rozvážní, abychom z láhve temnějších stránek naší vlastní civilizace opět nevypustili džiny, kteří nakonec v úsilí o větší bezpečí zničí svobodu a demokracii. Všechny technologie, s jejichž pomocí toho lze docílit, už jsou zde.

Je samozřejmě nezbytné posilovat efektivnost bezpečnostních složek a vymýšlet způsoby, jak teroristy oslabit. Je ale také nutné si uvědomit, že nejrůznější bezpečnostní opatření nejen ztěžují činnost těm, kteří nám chtějí škodit, ale mohou být také použita proti těm, které mají chránit. Pokud například zavedeme větší kontroly pohybu peněz na bankovních kontech nebo běžné odposlechy telefonů i monitorování internetové pošty, teroristé prostě změní taktiku a nebudou tyto vymoženosti používat. Restriktivní opatření ovšem zůstanou - ke kontrole těch, které mají chránit.

Každé posílení bezpečnostních aparátů by proto mělo být doprovázeno důsledným posílením demokratické kontroly takových aparátů. Pokud se v panice uchýlíme k myšlení, které plodí extrémní jednání a metody, zradíme demokracii i svobodu. Islámští fundamentalisté zvítězí, aniž by museli odpálit jedinou další bombu.

(www.pehe.cz)