Zaří 2005

Paměti expremiéra

Milan Šimáček

Ottovo nakladatelství vydalo 1. března paměti bývalého předsedy vlády Miloše Zemana /nar. 1944/ s názvem Jak jsem se mýlil v politice. O týden později se v Paláci knih NeoLuxor na Václavském náměstí uskutečnila oficiální autogramiáda a žadatelů přišlo více než dvanáct set!

Kniha expremiérových pamětí se od prvních minut potvrdila jako dlouho očekávaný kasaštyk. A nutno přiznat, že i jako marketingový supertah. To když přišla na trh přesně v době vládní krize, kterou rozpoutaly finance okolo rodiny bývalého korunního prince ČSSD Stanislava Grosse, kterého dnes Zeman nazývá „zkorumpovaným primitivem“. Ví o něm své:

„Poslední kapkou do číše byla Grossova vzdělanost, či spíše nevzdělanost. Naléhal jsem na to, aby si dokončil právnickou fakultu, ale setkal jsem se s tím, že jeho čtyřicetistránková diplomová práce byla v podstatě převzata ze zpráv České národní banky, které dostával k dispozici. Když jsem přijímal bývalého amerického ministra zahraničí Henryho Kissingera, doporučil jsem mu, aby se setkal s některým z mladých sociálně demokratických politiků, konkrétně s Grossem. Když však Gross přišel do předpokoje jednací místnosti, zeptal se udiveně, kdo je to Kissinger. Grossova znalost literatury se omezovala na příručky typu Jak zbohatnout či Jak mít úspěch a nebylo možné se s ním bavit o myšlenkových proudech ve světě. Kdysi jsem ho přátelsky upozornil, že příručky o zbohatnutí píší spíše chudí a příručky o úspěchu spíše neúspěšní, ale nezabralo to.“

Bývalý prognostik má k dnešní vládní straně vztah hluboký a objektivně i oprávněný. Byl to právě on, kdo ji pozvedl z okraje politického spektra na téměř třicet pět procent ve vítězných volbách. Autor tohoto textu dobrovolně přiznává, že sociální demokracii nikdy nevolil, přesto paměti jejího bývalého předsedy přečetl jedním dechem a za jediný dlouhý večer. Stejně jako s Václavem Klausem můžeme i s Milošem Zemanem v lecčems nesouhlasit, ale musíme uznat, že jde o kvalitního a jasně vyprofilovaného soupeře, který disponuje vysokým intelektem, jasnými názory, bohatou slovní zásobou, přímostí a voličským potenciálem. Oproti zmíněným dvěma pánům ekonomům působí dnešní politická garnitura jako třída mateřské školky.

Vezměme si například poslední řádky Zemanových pamětí: „Podle mého názoru musí sociální demokracie projít katarzí opozice, kdy od ní odpadnou kariéristické pijavice, a zbavit se svých šedivých myší, z nichž nemůže vyrůst nic jiného než krysy. Tato deratizace by neměla vést k návratu starého Zemana, ale možná tak trochu k nástupu nových Zemanů, kteří se asi budou mýlit stejně tak jako já, ale budou se snažit žít pro sociální demokracii, a nikoli ze sociální demokracie.“

Zdají-li se vám uvedené věty dosti tvrdými, souhlasím s vámi. Ale Zeman tak nepranýřuje jenom své bývalé kolegy, nýbrž i sám sebe, neboť mnohé z nich do současných vládních a ústavních funkcí vytáhl. Vsadil často na špatné koně. Je si toho ovšem vědom a plně se hlásí k zodpovědnosti za svá chybná rozhodnutí. Toho není každý schopen.

A ještě jednu vlastnost může leckterý rozjetý vrcholový manažer Zemanovi závidět: dokázal včas přibrzdit vlak svojí kariéry. Zastavit se. Ano, vyjít mu prezidentská volba, nebylo by toto pravdou, ale jeho současné vychutnávání si volných dnů času životního podzimu vyvolá u citlivého čtenáře vnitřní otázku: A co já? Dokáži to jednou? Nebo můj poklus ukončí až nesmlouvavé následky srdeční či mozkové příhody? Soukromě se přiznám, že mě barvité vylíčení jeho koutku Českomoravské vysočiny nalákalo strávit tam jednou alespoň víkend.

„Asi sto metrů je hráz Veselského rybníka, který je se svými zhruba devadesáti hektary druhým největším rybníkem na Vysočině (po Velkém Dářku). Občas si tam v létě jdu zaplavat, v zimě přejíždím po zamrzlém rybníku do vysočinských lesů, ale nejzajímavější je jeho obeplouvání. V malém nafukovacím člunu, kde musím vystrčit nohy přes okraj, abych se do něho vešel, jde o téměř celodenní putování. Je-li silnější protivítr, občas zjistím, že i po usilovném veslování stojím na místě.“

Po odchodu Miloše Zemana stojí na místě česká sociální demokracie.