Zaří 2005

Zastavte to hned, úplně a průhledně

Milan Slezák

Polovina května: Severní Korea oznamuje, že dokončila zpracovávání vyhořelých palivových článků z reaktoru v Jongbjonu, a výslovně to označuje za součást plánů „zvýšit svůj jaderný arzenál“. Polovina července: Severní Korea oznamuje, že se – po třinácti měsících – vrátí na šestistranná jednání o svém jaderném potenciálu. Květnový vzdor Pchjongjangu a jeho červencovou konstruktivnost dělí dva měsíce. Někomu, kdo by znal jen tato fakta, by se mohlo zdát, že komunistická Korea se změnila.

Nezměnila se, dělá totéž, co se jí osvědčilo v posledních letech – lavíruje. Řada amerických expertů radí prezidentu Bushovi, aby na KLDR vystřídal bič a cukr. Washington má starosti s Irákem a na jeho severokorejské politice je to vidět: je nedůsledná, nevynalézavá, rozpačitá, nekoncepční. Tím, kdo cílevědomě střídá cukr a bič, je Severní Korea. Co lze vůbec vyspekulovat ze severokorejského souhlasu s obnovením šestistranných rozhovorů?

Zaplatí to Jihokorejci

KLDR chce snad jen pokračovat v dosavadním zdržovacím kurzu: rozhovory sice absolvuje, ale nenabídne na nich žádné významné ústupky. Zdánlivě to nedává smysl: tuhle taktiku Pchjongjang používá léta, ovšem jeho zisky jsou malé; dostává sice potravinovou pomoc, jenže té by zbídačené hospodářství potřebovalo mnohem více. Hra na čas tu dává smysl jedině ve dvou případech. V prvním se skrývá nejčernější scénář: Pchjongjang bude předstírat zájem o dialog jen do té doby, než bude se svým jaderným arzenálem plně spokojen, pak rozhovory ukončí a začne vydírat použitelnými atomovými zbraněmi. Hodně analytiků je přesvědčeno, že Washington by odpověděl – anebo dokonce této situaci předešel – „chirurgickým“ zásahem, obdobou izraelského vybombardování iráckého reaktoru v Osiraku. Z toho by mohla vzejít válka, která by citelně postihla hlavní jihokorejské město Soul.

Druhá možnost je nadějnější: KLDR hrála o čas jen proto, že čekala na nejvhodnější okamžik, kdy se unavení protihráči rozhodnou štědřeji než kdy předtím odměnit slib, že se Pchjongjang vzdá jaderného arzenálu. Dal se takový slib čekat už na šestistranných rozhovorech, které se budou konat příští týden? Stěží. Ale stoprocentně to vyloučit nelze. Oč úspěšnější byla KLDR ve svém mezinárodním taktizování, o to neúspěšnější je hospodářsky. „[Severokorejský] režim může dojít k závěru, že čím dříve se odřekne jaderného programu, tím větší je pravděpodobnost, že přežije,“ napsal jihokorejský deník Chosun Ilbo.

S ukázkou toho, co by šlo za jadernou abstinenci získat, přišel minulý týden Soul. Když se Pchjongjang jaderných zbraní vzdá, obdrží 2000 MWh elektrické energie. Vedení by postavili a zaplatili Jihokorejci. Dodávky by mohly fungovat až od roku 2008, ale Soul slibuje, že mezidobí by překlenul zásilkami těžkého topného oleje.

Nabídka elektřiny musí být pro Pchjongjang, který se kvůli jejímu nedostatku každý večer noří do tmy, velmi svůdná. Svůdný však zůstává i sen o jaderném, velmocenském statutu. A bral by svět komunistickou Koreu vážně, kdyby se jaderného arzenálu zbavila? Přišla by o svůj největší trumf, znovu by se stala jen další z chudých zemí a její cenu by zvyšovala pouze více než milionová armáda, sice s dělostřelectvem na hranicích, ale vyzbrojená pro války dávno minulé.

Řeči ještě nejsou bomba

Přesto se Pchjongjang nakonec svých atomových pum vzdát může. Má s nimi totiž i problémy. Disponuje sice dostatečným množstvím štěpného materiálu hned na několik bomb a zdá se, že zvládne i nálož přivést k detonaci. Většina expertů si je ale jista, že Severokorejci stále neumějí udělat pumu tak malou, aby se dala nasadit na raketu, a naprogramovat ji tak, aby vybuchla v místě M a čase Č. Nemluvě o tom, že KLDR ještě neprovedla jaderný test. Bez něj se o funkční pumě mluvit nedá.

Dejme tomu, že KLDR překvapí a v dohledné době se zaváže svůj jaderný arzenál zrušit. Vyhráno tím nebude. Svět by v té chvíli měl stát za Američany, kteří říkají, že zastavení severokorejského programu musí být okamžité, úplné a ověřitelné. Každé z těchto slov má v případě podobného režimu svou váhu. Severokorejci je odmítají. Není lepšího důvodu, proč na nich trvat.

(Respekt, www.respekt.cz)