Zaří 2005

Londýn hraje o život

Jiří Sobota

Čtyři atentátníci mrtví, pět za mřížemi. Ke klidu má Británie přesto daleko. V zemi probíhají nevídané policejní manévry, padají návrhy na nová protiteroristická opatření a ve vzduchu visí hrozba dalších útoků.

Teď se bojí všichni

Jindy by to byla trapná scéna: dva slzící muži v trenýrkách na balkoně cihlového činžáku v Londýně sledovaní statisíci párů očí přilepených na televizní obrazovky. Tentokrát to ale bylo vítězství. Plačící pánové ve spodním prádle nebyli nikým jiným než teroristy, kteří zpackali útok na londýnské metro a autobus 21. července a na balkon je vyhnaly granáty se slzným plynem – do bytu jim je naházela speciální jednotka britské policie. Za pár minut už teroristé pochodovali v přímém přenosu stanice Sky News do připravených antonů.

Neúspěšní atentátníci zjevně nepočítali s tím, že budou týden po útocích ještě naživu. Čtyři mladí Východoafričané se po fiasku rozutekli a začali se hádat přes mobilní telefony: dva z nich chtěli utéct, dva chtěli útoky opakovat. Policie mezitím zveřejnila fotografie útočníků získané z průmyslové televize a připojila k obrázkům jména. Britský tisk vzápětí odtušil, že teď už jim nic jiného než sebevražda nezbývá. Londýn se bál, že to zkusí znovu.

Týdenní honička policie s časem dopadla nad očekávání – všichni pachatelé do týdne za mřížemi a s nimi zhruba desítka dalších podezřelých. Podařilo se to díky nasazení 6 000 policistů, trpělivé detektivní práci a důvěře Britů v pořádkové síly. Policie prozkoumala 15 000 záznamů průmyslové televize z metra a ulic Londýna, prověřila 5 000 tipů veřejnosti a vyslechla 1 800 svědků. Celá akce přišla na 4,5 milionu liber.

Muži na balkoně byli Muktar Said Ibrahim (27), údajný vůdce skupiny, a jeho kolega Ramzi Muhammed (věk neznámý). Yasin Hassan Omar (24) byl při zásahu paralyzován elektrickou pistolí již o den dříve. Čtvrtý útočník Osman Hussain (27) byl ve chvíli, kdy se Ibrahim a Muhammed vzdávali policistům, ještě na útěku, policie však již odposlouchávala jeho mobilní telefon. Atentátníkovi, jehož jméno i podoba byly známy, se totiž podařilo nerušeně nasednout na nádraží Waterloo na rychlovlak a odcestovat tunelem pod kanálem La Manche nejdříve do Paříže a odtud do Říma. Mezitím však používal svůj mobilní telefon, takže jeho cestu dokázali policisté zmapovat a v Římě ho v bytě bratra zatkli po vzorové spolupráci se Scotland Yardem bez jediného výstřelu Italové. Jeho útěk se však bude ještě určitě propírat, až se budou na podzim v parlamentu projednávat nová protiteroristická opatření.

Ta se podle prohlášení, jež Tony Blair neohlášeně pronesl v pátek (05. 08. 2005 – pozn. red. CS-magazínu), zaměří především na snazší deportace a zákazy jednotlivců a skupin „podporujících nenávist a nabádajících k násilí za účelem šíření víry“. Opatření budou mít zpětnou působnost a vláda doufá, že se jim díky nim podaří ze země dostat také již nechvalně známé radikální imámy. Věc má háček: podle současné legislativy není možní nikoho deportovat do země, kde mu hrozí nelidské zacházení, a soudy v minulosti často rozhodnutí o deportacích zhatily. Teď jim Blair pohrozil, že pokud praxi nezmění, přepíše jeho tým rovnou zákon o lidských právech. Pokud by k tomu došlo, můžeme čekat konec politického příměří, které v Británii už měsíc panuje: liberální demokraté už vládě vzkázali, ať s nimi nepočítá.

Stačilo koupit odbarvovač

Londýnské dusné léto tím nekončí. Policie vlastně neví, kam dřív skočit: kromě honičky na pětici útočníků z druhé vlny se snaží „zamknout“ Londýn a svou fyzickou všudypřítomností odradit teroristy od očekávané třetí vlny a zároveň vrátit sebedůvěru otřeseným obyvatelům hlavního města. Při výsleších, z nichž pronikají na veřejnost jenom kusé informace, jde především o to, zda byly oba útoky propojeny, jak byly plánovány a financovány, zda za nimi stojí organizovaná síť extremistů, a jaká je tudíž pravděpodobnost, že se celá tragédie zopakuje.

Britští vyšetřovatelé zároveň zažívají dvojí frustraci: jednoho z pachatelů mají v Římě, a přestože na něj okamžitě vydali eurozatykač – tedy jakousi vlajkovou loď společného postupu EU v boji proti terorismu – není vůbec jisté, kdy ho dostanou do rukou. Italové mají obavy, že Osman může být také součástí sítě, která chystá útoky na Řím, zatkli dva jeho bratry a s vydáním nespěchají. U výslechů zatím může být přítomen pouze jeden vyšetřovatel Scotland Yardu a soudní slyšení o vydání Osmana do Británie je naplánováno až na 17. srpna, pokud se však Osman odvolá, může se celá věc táhnout až šest měsíců, a pokud ho z něčeho obviní sami Italové, nemusí k vydání dojít nikdy.

Kromě toho mají Italové a též Američané mnohem benevolentnější přístup k uvolňování informací než Britové. Od italských vyšetřovatelů tak víme, že Osmana prý k útokům inspirovaly výbuchy 7. července, že se prý chtěl britské veřejnosti pomstít za protimuslimské nálady, jež po útocích vypukly, že ale nechtěl nikomu ublížit a bomby prý nikdy neměly nikoho zabít. S první skupinou údajně žádné spojení neexistovalo. Britové tvrzení o neškodnosti útoků rázně odmítli (ostatně bomby byly opatřeny hřeby, aby se jejich účinek znásobil) a o propojení mlčí. Příslušníci americké policie, kteří byli v Londýně na konzultacích, zase k nevoli svých britských kolegů uvolnili informace o chemickém složení výbušnin – teď tedy víme, že byly podomácku vyrobené na bázi peroxidu (pachatelé používali odbarvovač na vlasy), skladované v průmyslové lednici a alespoň první série byla na nádraží dopravena v chladicích boxech na jídlo naskládaných v kufrech auta. Návod k jejich výrobě je prý stejně dostupný „jako recept na sekanou“ a výbušniny si byly podobné, ale „nikoliv nutně stejné“.

Britové nic moc komentovat nechtějí, jejich američtí kolegové ale opět prozradili, že možnost třetího útoku berou smrtelně vážně. „Britové nám řekli, že jsou si třetí vlnou útoků jisti,“ citoval The Times nejmenovaného amerického zpravodajského důstojníka detašovaného v Evropě.

Chování policie tomu odpovídá. Ve čtvrtek, tedy přesně čtyři týdny po tragické první vlně atentátů, se v Londýně konala největší demonstrace policejní síly od druhé světové války. V ulicích se pohybovaly tisíce policistů v uniformách a mezi cestujícími byly další tisíce agentů v civilu, jejichž úkolem bylo vytipovat případné teroristy.

Hidžáb jako terč

Policisté však nebojují pouze proti teroristům. Britská média přinesla na konci minulého týdne nevábná čísla o nárůstu rasově motivovaných incidentů. V nervózním Londýně se jejich počet od první vlny teroristických útoků zvedl v porovnání se stejným obdobím loňského roku o 600?% a znatelný nárůst pocítili muslimové nebo lidé, kteří vypadají, že by jimi mohli být, i v jiných městských centrech. V drtivé většině šlo o urážky, občas však tekla krev: dva pobodaní zaměstnanci indické restaurace v hrabství Warwickshire, útok desetičlenného gangu ozbrojeného těžkým perlíkem na dva asijsky vypadající mladíky v Edinburgu, zmlácený Turek v městském parku v Londýně, zbitá irácká školačka v hrabství Devon, stará žena napadená před svým domem… Mezi oběťmi pohříchu nejsou jenom muslimové. „Volají nám Latinoameričané, Východoevropané, hindové a sikhové. Měli jsme jeden vážný případ invalidního hinda, kterého zbil jeho soused, spílal mu přitom, že patří k al-Káidě, a pak ho nechal na místě s vážným poraněním hlavy,“ kroutil hlavou Suresh Grover z muslimské Monitorovací skupiny, na kterou se někteří napadení obracejí. Umírněný imám Zaki Badawi dokonce vydal fatwu, ve které vyzývá muslimky, aby kvůli své bezpečnosti přestali nosit tradiční hidžáb.

I tady však pachatelé končí v rukou policie. Pošťák David Parritt, který fyzicky napadl muslimskou majitelku obchodu a sprostě jí přitom nadával, nafasoval obratem 200 hodin veřejných prací a 75 liber pokuty. Za své jednání se omluvil.

(Respekt, www.respekt.cz)