Zaří 2005

Gangy české policie

Jaroslav Spurný, Eliška Bártová

„Berdychův gang? O tom moc nevím, nemohu sloužit,“ řekl ministr vnitra František Bublan tomuto časopisu minulý týden (od 01. 08. 2005 – pozn.red. CS-magazínu) na otázku, zda sleduje vývoj v českém zločineckém dramatu číslo jedna. „A jak to souvisí s tím současným skandálem kolem CzechTeku?“ otázal se. Odpověď zní: vlastně jednoduše.

Kulturista David Berdych se před devíti lety rozhodl opustit zaměstnání v tehdy proslulém pražském nočním podniku Discoland a „udělat se pro sebe“. Discoland byl zároveň i bordelem, a Berdych se tam tudíž mohl potkat třeba s Petrem Vojtěchovským, policistou, který v útvaru pro odhalování organizovaného zločinu vedl odbor „obchodu s lidmi“. Nesetkali se však, a neviděli se ani o sedm let později, kdy se jejich životy dramaticky protnuly. Oba dva se ocitli ve vazbě kvůli jedné věci, i když nelze vyloučit, že každý ze zcela jiného důvodu. David Berdych proto, že léta vedl zločinecký gang, a Petr Vojtěchovský možná proto, že se o Berdychově gangu dozvěděl příliš mnoho.

Gang pojmenovaný podle Davida Berdycha podle zjištění policie loupí, vraždí, vydírá a unáší lidi už osm let. Jde o několik zločineckých skupin, které se spojovaly k různým akcím, zároveň ale pracovaly samostatně. Policie gang od roku 2001 nějakou dobu sledovala, odposlouchávala a ke svému překvapení zjistila, že Berdych a jeho muži mají o policejních krocích dokonalé informace. Vyšetřovací spis gangu neznalo mnoho detektivů, takže se po čase podařilo zjistit, kdo zrazuje. V práskání informací bylo zapleteno šest policistů – žádné malé ryby. Dva z nich prošli elitním útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, zbývající pražskou sestrou této jednotky. Ve sboru samozřejmě pracovali na řadě důležitých případů. Proto na popud vedení policejního prezidia vznikl speciální vyšetřovací tým s názvem Mari, který měl dokumentovat aktivity policistů z Berdychova gangu a zároveň vypátrat, jestli nitky zločinu nesahají do vyšších policejních pater. Jestli náhodou i další elitní policisté neposkytují informace zločincům – třeba i podvodníkům, kteří mohou mít napojení na politiky.

Tým Mari začal pracovat počátkem roku 2003 a šéfoval mu Petr Vojtěchovský. Měl skvělou pověst, v boji proti obchodu s lidmi měl úspěch, v parlamentu přes vedení policie prosadil tvrdé tresty pro převaděče. Tým Mari odposlouchával kolegy z pražského útvaru pro boj s organizovaným zločinem, policisty ze svého domovského útvaru a z dalších elitních jednotek. Po půl roce ovšem všechno skončilo: Petr Vojtěchovský byl zatčen a obviněn ze sedmi trestných činů, tým se po třech měsících rozpadl, nahradil jej nový tým jménem Uniforma, který se ale specializoval jen na gangstery, kteří převlečení za policisty olupovali řidiče kamionů.

Zpět k obvinění Vojtěchovského. Všechna se odvíjela od toho, co na policii vypověděl podnikatel Karel Kapr a jeho dva přátelé. V tu dobu byli vyšetřováni pro údajné podvody a loupeže a patřili do okruhu Berdychova gangu. Vojtěchovský jim podle jejich výpovědi slíbil, že za úplatek půl milionu korun zařídí, aby skončil jejich odposlech. Teoreticky to bylo možné, na Kaprových zločinech pracovali policisté, které Vojtěchovský znal. V případě dodržení policejních předpisů to bylo vyloučeno. (Mimochodem, Kapr je dnes prověřován kvůli vraždě bývalého policisty, který pracoval pro Berdychův gang.)

Za nějaký čas byl obviněn Vojtěchovského zástupce z týmu Mari Radek Čermák – prý pomohl dvěma členům Berdychova gangu k útěku do Irska. Podle obvinění věděl, že mohou opustit Česko pod falešnou identitou a neupozornil na to úřady. Čermák byl zároveň hlavním autorem operativní zprávy týmu Mari pro náměstka policejního prezidenta Jaroslava Macháněho. Mimochodem dopátrat se osudu zprávy pro Macháněho je téměř nemožné. Někteří zainteresovaní policisté (nechtějí zveřejnit svou totožnost, protože by mohli být obviněni za prozrazení tajných informací) tvrdí, že žádná zpráva neexistovala, jiní, že Macháně dostal úryvky z tzv. operativních spisů. Sám Macháně se odmítá vyjádřit. Podle neoficiálních informací (část z nich byla zveřejněna v deníku Právo) tým Mari zjistil propojení dalších významných policistů k Berdychově gangu. Operativní spisy zmiňují vysoce postaveného policistu z Úřadu pro odhalování organizovaného zločinu Jiřího Svobodu, jeho přítele Jiřího Gregora a také tehdejšího šéfa inspekce ministra Grosse Mikuláše Tomina. Nebo Josefa Kutka, šéfa pražského odboru boje proti organizovanému zločinu či dlouholetého vyšetřovatele z pražské policie Zdeňka Pichlíka nebo náměstka ředitele celostátního útvaru detektivů Ladislava Kadeřábka.

„V policii možná působí organizovaná a propojená skupina významných policistů, kteří mají vliv na vyšetřování řady případů a využívají informace ve svůj prospěch, případně spolupracují s pachateli trestných činů,“ stojí zhruba ve zprávě, aspoň podle policistů, kteří ji znají.

Tým Mari zjistil, že jeden z významných členů Berdychova gangu je Tominův příbuzný Gelani Aboud (dnes je ve vazbě). A po zatčení Vojtěchovského policisté vypátrali, že hlavní svědek proti němu, Karel Kapr, se velmi často scházel s Tominem. A Vojtěchovského vyšetřovala inspekce, které Tomin šéfoval. Mimochodem Gelani Aboud byl sledován i kvůli obchodu s drogami a podílu na organizování prostituce a pašování žen. Nabízí se tedy otázka, zda není stíhání Vojtěchovského a jeho zástupce zmanipulováno Tominovou inspekcí.

Tým Mari pracoval příliš krátkou dobu, aby dokázal zajistit přesvědčivé důkazy o tom, že řada významných policistů spolupracuje se zločinci – pokud zjištění jeho týmu byla pravdivá. Ale co je pravda, je těžké zjistit. Třeba ministr Bublan, který v případě CzechTeku nosí v hlavě počet injekčních stříkaček nalezených údajně po skončení loňského CzechTeku, nemá o zprávách týmu Mari žádné informace. „Slyšel jsem, že jsou tam zapleteni nějací policisté, ale víc opravdu nevím,“ říká ministr Bublan. A k podezření týmu Mari se odmítá vyjádřit i náměstek Macháně, který za jeho zřízením stál. „Věci jsou v šetření, není možné sdělovat jakékoli poznatky,“ říká.

Doucha ohlašuje pomstu

Případ Petra Vojtěchovského může být kopií ukázkového dramatu divokých 90. let – likvidace policisty Zdeňka Macháčka a příslušníka BIS Romana Hrubanta (rámeček). Kromě závažnosti odhalených zločinů spojuje ty tři záležitosti i série jmen stojících na počátku každého stíhání. V případě Macháčka byl hlavním spouštěčem Josef Doucha, za obviněním Hrubanta stál Jiří Gregor. Proto je teď nutné připomenout několik postav z vyšetřování údajných zločinů Vojtěchovského.

Vyšetřujícím státním zástupcem v kauze Vojtěchovský a Čermák je Svatopluk Nauš. V inspekci pracoval na případu Vojtěchovský Petr Hlaváč. A advokátem jednoho z údajných policejních zrádců v Berdychově gangu (vyšetřovateli označovaným za skutečnou hlavu zločinného spolku) je Josef Doucha. Trojice Doucha, Nauš i Hlaváč se velmi dobře zná, sloužili spolu léta u stejných policejních jednotek. Doucha je slavná postava tuzemské policie. Byl prvním šéfem jednotky, která pracovala proti mafiím. Post musel opustit v roce 1994, když speciální tým Alfa (kterému velel Macháček) odhalil, že Doucha má velmi podezřelé styky s významnými ruskými mafiány. A z policie pak odešel úplně o dva roky později kvůli podezření, že informoval hlavu solomonské mafie o připravované razii U Holubů v roce 1995. Když se v roce 1998 dostala k moci sociální demokracie, byl Doucha jejím hlavním kandidátem na post policejního prezidenta. Ale jmenování neprošlo; Doucha totiž v té době pracoval jako advokát a jeho hlavními klienty byli právě mafiáni od „Holubů“. O rok později prasklo, že zorganizoval zatčení Zdeňka Macháčka a jeho podřízených (podle některých svědectví s vědomím policejního prezidenta Jiřího Koláře).

Jak to všechno souvisí s Berdychovým klanem a podezřelými policisty? Berdychův gang je seskupení řady samostatných zločineckých skupin. Jedna z nich se podle zjištění policie věnuje ochraně Mogilevičových mužů, kteří pro něj v Česku perou špinavé peníze. Zase jde o Douchovy klienty.

To vše jsou oficiální operativní zjištění a kombinace elitních policejních složek. Bez důkazů. „Jak ale někdo může zjistit důkazy, když jej při práci zlikvidují jako mě?“ říká Zdeněk Macháček, který dnes pracuje jako bezpečnostní šéf v bance. Macháček je přesvědčen, že česká policie je minimálně od vítězství sociálních demokratů v roce 1998 a nástupu nekontrolovatelného panství opoziční smlouvy ovládána dvěma skupinami důstojníků, kteří nepracují proti zločinu, ale jen v podsvětí účelově likvidují konkurenty svých zájmů nebo toho, kdo se znelíbí politikům. „Ale o tom se můžeme bavit hodiny a stejně s tím nic nenaděláme, nechci s tím mít už nic společného,“ říká rezignovaně Macháček.

Kdo s tím ale něco může udělat, je ministr Bublan. Minimálně dát všechno prověřit. „To o Vojtěchovském zní dost divoce. Já o tom nemám informace. Ale nemůžu do toho moc mluvit, to by mohlo být vnímáno jako politický tlak na policii,“ říká Bublan. A náměstek policejního prezidenta Jaroslav Macháně je vázán služebním tajemstvím. „Nevím, jestli máte přesné informace, ale já nemůžu sdělovat fakta o operativních zjištěních,“ říká Macháně. Mluvit nemůže ani Petr Vojtěchovský. „Nebyl jsem zproštěn mlčenlivosti, nechci, aby něco, co řeknu, mohlo být využito k nějakému dalšímu obvinění,“ řekl nedávno deníku Právo. Vojtěchovský čeká na soud, státní zástupce na něj nedávno poslal k soudu žalobu.

Čeho se bál Janíček

Policisté, kteří letos počátkem února přijeli na pražské Jižní Město odříznout mrtvolu visící ve sklepní kóji jednoho z tamních paneláků, zažili pořádný šok. Mrtvým nebyl nikdo jiný než jeden z nejvýše postavených pražských policistů, šéf vyšetřovačky hlavního města Zdeněk Janíček. Zkušený, ostřílený policista, který ve sboru pracoval třicet let a za tu dobu zažil, viděl a překousl snad všechno, co existence velkoměstského poldy přináší. Teď stál na vrcholu kariéry a všechno nasvědčovalo tomu, že může stoupat ještě výš. Přesto Zdeněk Janíček podle svědectví kolegů poslední týdny před smrtí projevoval spíš obavy a neklid. Domluvil si schůzku s právníkem. „Nedostanou mě,“ řekl několikrát svým kolegům v zaměstnání. Obavám, které ho ovládaly, ale nakonec podlehl: zamkl se ve sklepě, podřezal si žíly, strčil hlavu do smyčky a než ho váha těla udusila, stačil se sedmadvacetkrát bodnout do těla přineseným kuchyňským nožem. Dopis na rozloučenou nezanechal, takže jasno o důvodech strachu, který ho přinutil k tak pedantsky hrůzné sebevraždě, mohlo přinést jedině vyšetřování. To však policie veřejnosti a koneckonců i plukovníku Janíčkovi dodnes dluží. Vyšetřovatelé se spokojili s konstatováním, že jejich náčelník zemřel bez cizího zavinění a zneklidněnou veřejnost se jeho kolegové pokusili uchlácholit vysvětlením, že se Janíček „bál připravované policejní reorganizace“, nečistého boje o vlivné posty.

Jenže Janíček, jak už bylo řečeno, byl tvrdý policista, který jen po pádu totality prošel bez problémů asi pěti reorganizacemi. Někteří policisté zase tvrdí, že Janíček zahynul na jakousi profesní nemoc, náhlou depresi ze zločinů, které vyšetřoval. To samozřejmě může být pravda. Ale stejně tak může být důvod sebevraždy jinde. Zdeněk Janíček mohl mít strach, že na něj dopadne ruka zákona.

Většina policistů obviněných ze spolupráce s Berdychovým gangem totiž pochází z pražské správy a byli podřízeni právě Janíčkovi. Pár týdnů před Janíčkovou smrtí byl zatčen jeho přítel Zdeněk Pichlík – i on je obviněn z toho, že zrazoval policejní informace zločincům. V tu dobu začal ministr Bublan skutečně uvažovat o vážné reorganizaci pražské správy. Rozhodl se rozpustit odbor boje s organizovaným zločinem a inspekce začala prověřovat úřad, který byl podřízen Janíčkovi. Pravdou je, že Janíčkovi podřízení odložili řadu důležitých případů s tím, že není možné prokázat vinu. Třeba kšefty v IPB nebo osmimiliardový podvod v Komerční bance (státní zástupce pak rozhodnutí pražských policistů zvrátil) nebo třeba podezření na úplatky při nákupu letounů gripen.

Proč nedal státní zástupce pokyn k prošetření, zda vyšetřovatel Janíček neměl spojení se zločinci jako jeho podřízení a co vlastně o podřízených a jejich kontaktech věděl, není v tuto chvíli možné zjistit: státní zástupce Michal Zachystal je na dlouhodobé dovolené a podle sdělení z jeho úřadu spis o vyšetřování Janíčkovy smrti nikdo jiný nezná. „My jsme se rozhodli, že nezaujmeme k sebevraždě pana Janíčka žádné stanovisko,“ říká stroze tisková mluvčí policejního prezidia Blanka Kosinová. „No to bylo neštěstí, ale pokud by se pan Janíček něčeho dopustil, policie by to nemohla vyšetřovat, musela by to odložit, protože jako zemřelého jej nemůže stíhat. Prosím? Že by se přitom mohly odhalit zločiny jiných policistů? Tak to nevím,“ říká ministr Bublan.

Tady bordel, pane premiére

Tyto případy jasně ukazují, že česká policie je opravdu nemocná a že nemá zájem svou nemoc přiznat. Že neslouží zákonu, ale chová se účelově. V obou popsaných kauzách, které jsou úzce propojeny, kryje zločince ve vlastních řadách. A v jiných se dá prokázat, že kryje i politiky.

Když si letos Šárka Grossová půjčila pět milionů korun na projekt stavby luxusního bydlení na Proseku, vyvolalo to dvojí podezření. Sporně jištěný úvěr premiérově ženě zajistila eBanka, která se u vlády jejího muže ucházela o privatizaci Telecomu. A jištění na dluh poskytla Libuše Barková, jejíž hlavní příjmy pocházejí ze zisků nevěstince. V prvním případě se nabízí podezření, že banka si předcházela premiérovu ženu, aby si zajistila protekci při vládním rozhodování o privatizaci Telecomu, v druhém, že Barková ve společném projektu s Grossovou pere špinavé zisky z bordelu.

Státní zastupitelství „prověřovalo“ hospodaření Grossových krátce a v naprostém mlčení a odložilo je s tím, že nebyl spáchán žádný zločin. Co vlastně policie prověřovala, odmítá dozorující státní zástupce Julius Lachnitt říci, podle svědectví dívek z nevěstince určitě ne účetnictví bordelu, protože tam žádná kontrola letos nebyla.

Případů, kdy policie pod dohledem státních zástupců nechá ležet podezření politiků z korupce bez povšimnutí, jsou za poslední roky desítky. Když ministr zemědělství Jaroslav Palas úplně bez důvodu rozdělil sedmisetmilionovou státní zakázku na dvě části, aby o ní mohl rozhodnout sám bez nutnosti vládního souhlasu (čemuž se nelze vyhnout od půl miliardy korun výše), bylo to podezřelé. Když ale poté přišlo na policii udání, že od firmy, která obě části kšeftu dostala, inkasoval Palas vysoký úplatek, volala věc minimálně po detailní kontrole. Policie sice tvrdila, že ji provádí, ale že o tom nemůže mluvit. Pak vyšlo najevo, že během půl roku „práce“ nevyslechla žádného svědka, nevyžádala si žádné dokumenty (dokonce ani vyjádření ministra Palase) a případ odložila.

Další připomínky by asi jen nudily. Gripeny, dálnice D47, internet do škol, zemědělské dotace, obchod s vojenským materiálem, peníze v trezoru ministra Jana Kavana vydávané za ušetřené diety… Policie v těchto případech neprojevuje nejmenší snahu o ochranu majetku. Dohromady jde o stamiliardy korun. Proto dvacetimilionová válka tisícovky mužů bránících kus trávníku u dálnice proti tančící mládeži vzbuzuje tak hořkou ironii.

Na vařené nudli

Jak z toho začarovaného kruhu ven? Je tu podezření, že policie je využívána politiky účelově, že kryje gangstery, ale i možnou korupci politiků, že stíhá nevinné a nepohodlné lidi, kteří mohou ohrozit mocné zločince, podnikatele nebo politiky. Mimochodem BIS podle jednoho z jejích operativců „dost často zakopává při prověřování nějakých závažných trestných činů o podezření, že v tom jedou také policisté“. „Co s tím můžeme udělat? My to nesmíme vyšetřovat, a když na něco takového narazíme, předává se to policii, nejčastěji inspekci,“ říká tiskový mluvčí BIS Jan Šubert.

„Já žádný recept nemám,“ připouští šéf sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost Jan Vidím. „Nevím, jestli nějaký existuje. Policie potřebuje nového šéfa. Ostrého muže, který si přivede tým několika expertů a důkladně to pročistí,“ dodává. On sám nezná ale žádné jméno a žádného experta, kterého by doporučil. „Já vám samozřejmě své know-how neprozradím, přece nebudu opozici radit, jak z toho ven,“ říká Ivan Langer. Podle něj by to bylo k ničemu, protože dokud bude ministrem vnitra František Bublan, stejně se nic nezmění. „Vždyť co zatím udělal? Přišel tam sám, nepřivedl si tam žádné poradce a ti staří policejní vlčáci ho utáhnou na vařené nudli. Sám tam zůstane asi až do konce,“ dodává Langer. A rychlé východisko nevidí ani ombudsman Otakar Motejl, jehož úřad se podílí na prověřování zásahu na technoparty: „Opakuji to pořád dokola,“ říká Motejl, „dokud státní zástupci nebudou šlapat policajtům na paty a nebudou kontrolovat, co vlastně dělají, nic se nepohne.“

Podle místopředsedy ODS a jejího bezpečnostního experta Petra Nečase to chce dosadit na „desítky, možná stovky“ vysokých policejních postů nové lidi, policejní experty, kteří „dnes dobře pracují v nižších funkcích“. Podle něj se tak přeruší kontakty vlivných podnikatelů, některých politiků, gangsterů s vysokými policejními funkcionáři a „vzduch se pročistí“. „Mluvil jste třeba o Tominovi, který dnes dělá policejního styčného důstojníka v Bratislavě. Byl to šéf inspekce, měl být respektovanou nezávislou osobností, ale všichni ve výboru jsme viděli, jak udělá, co Grossovi na očích vidí. A byl zneužitelný. Jel v kufříku vyfabrikovaných důkazů o policejním státě pro Zemana nebo i v případu Berdych. On představoval propojení politiků, policistů a zločinců. A není sám,“ říká Nečas. Prý o tom mluví už léta a mluvil o tom i ve výboru, ale žádnou podporu nenalezl. Podle něj je tu východisko – když se dokázala policie změnit po roce 1989, není důvod, aby to nešlo dnes, kdy je ve sboru přece jen spousta mladých lidí, kteří znají jazyky, mají zkušenosti ze zahraničí a chuť něco dělat. „Hlavní překážkou změn je, že debaty kolem policie se vždycky zvrtnou v politické napadání,“ říká Nečas. „Nehledá se chyba, ale body ve volbách. A diskuse kolem zásahu na technoparty to jen potvrzuje.“

Ti nahoře musí být šílení

Když v sobotu po poledni dostala speciálně vyškolená jednotka policistů rozkaz k zásahu proti účastníkům festivalu CzechTek, měli za sebou její příslušníci těžké chvíle: dvě probdělé noci, čekání na rozkaz v plné polní ve čtyřicetistupňových vedrech, bez nároku na vystřídání. S takovým stresem pod helmou vyrazili mezi pět tisíc tanečníků. A začala akce, jejíž odhadované náklady 20 milionů korun převyšují zhruba stokrát čtvrtmilionovou škodu, kterou milovníci techna údajně způsobili na travnatých porostech u tachovské dálnice.

Teď už ne

CzechTek je akce, kterou proslavila schopnost tisíců lidí společně se bavit, aniž přitom dochází k bitkám či jiným problémům. Po účastnících zůstane nanejvýš poválená louka a pár rozhořčených vzpomínek několika místních, kterým vadila hlasitá hudba. Letošní party navíc svou polohou u dálnice možné obtíže s hlukem hodně omezila. A pronájem jedenácti hektarů luk chtěl předejít i dosavadním výtkám, že se festival koná na cizích pozemcích.

Jenže aby tohle vstřícné gesto zabralo, nesměla by se party konat ve stejném rajonu jako loni. Tehdy došlo jen o pár kilometrů dál k události nevídané za celou dvanáctiletou historii CzechTeku: zbytky už rozcházejících se účastníků rozehnala policie a soudní znalec pak odhadl škodu na louce (na které se dnes pasou krávy a která je k nerozeznání od jiných) na 750 tisíc korun. Na hlavu šéfa tachovské policie Jaromíra Knížete se snesla ostrá kritika. Za to, že nezasáhl proti ilegálnímu festivalu včas a dopustil, aby byl tak rozsáhle poškozen soukromý majetek, ho začala prošetřovat inspekce ministerstva vnitra a státní zástupce. „Trvalo to deset měsíců, hrozilo mi odebrání hodnosti a kázeňský trest. Naštěstí se za mne postavil můj šéf s tím, že jsem neměl k zákroku dostatek mužů,“ vzpomíná Jaromír Kníže. Ten se loni sám podivoval nad výší odhadnutých škod na louce po party. „Vypadá to, že nás chce majitel pozemků přesvědčit o tom, že škoda je vyšší než hodnota celého pozemku. Já sám jsem se byl na té louce podívat a nerozeznal jsem rozdíl mezi plochou, kde se technoparty konala a kde ne,“ prohlašoval loni ředitel Kníže. „To byl jen můj laický názor. Asi jsem se spletl,“ říká k tomu dnes, kdy před soudem čelí jeden z loňských účastníků festivalu obvinění, že CzechTek zorganizoval, a tím celou škodu způsobil.

Inspekční prověrka tachovského postupu skončila v květnu závěrem, že Kníže udělal chybu: pokud jsou ohrožena vlastnická práva, musí policie dělat aktivní kroky k jejich obraně, jinak porušuje zákon. Když se tedy ředitel Kníže dozvěděl, že CzechTek se letos opět rozjede v jeho regionu, neváhal ani vteřinu a ve čtvrtek požádal krajskou správu a policejní prezidium o posily. A rozhodl se, že letos už nepřipustí, aby ho někdo mohl obvinit z nečinnosti.

Zničte agenta Hrubanta

Roman Hrubant byl před sedmi lety pověřen přísně tajným úkolem – prověřit, jak unikají informace z BIS k čelným politikům sociální demokracie. O jeho misi vědělo jen několik lidí z vedení služby. Hrubant odevzdal po několikaměsíční práci elaborát, v němž jmenoval několik podezřelých. Například Tomáše Kadlece, Martina Hejla nebo Petra Zemana. Po nástupu sociálních demokratů k moci dostali všichni tři významná místa v bezpečnostních institucích – a Roman Hrubant skončil ve vazbě. Svědčili proti němu lidé z kriminálního podsvětí, prý je vydíral. Po dvou letech soud Hrubanta zcela osvobodil, verdikt neviny pro něj žádal dokonce státní zástupce, který při soudu nahradil kolegyni, jež Hrubanta obžalovala. Dnes tento někdejší vynikající polistopadový policista dělá recepčního v hotelu. Zdeněk Macháček byl zase expert na ruskojazyčné mafie. Šéfoval týmu Alfa, který dokázal rozkrýt vztahy a kontakty ruských mafií v Česku, pak velel zásahu U Holubů, který přinesl informace využité později i v zahraničí (třeba v FBI). Měl informace o nejvýznamnějších ruských mafiánech, kteří operovali po celém světě a kromě jiného prali špinavé peníze v Česku. Macháček byl obviněn z vydírání, stejně jako Hrubant a Vojtěchovský. I proti němu svědčil člověk obviněný ze zločinů – právním zástupcem tohoto muže byl Josef Doucha. Macháček byl soudem také osvobozen. Soudce při závěrečné řeči jasně konstatoval, že důkazy proti Macháčkovi byly tak chabé, že neměl být nikdy obviněn.

(Respekt, www.respekt.cz)