Zaří 2005

Laptop místo samopalu

Erik Tabery

Jen těžko se bez něj dá představit život. Přináší smích, spojuje lidi, pomáhá se orientovat. Zároveň je to ale smrtící zbraň, proti které zatím není účinná obrana. Minulý týden uplynulo deset let od nastartování tohoto fenoménu – internetu. Bezesporu je co slavit, ale poslední měsíce a zejména pak týdny ukazují, že svobodná síť se v rukách teroristů stává vážnou hrozbou. Stačí jedno kliknutí myší a vedle vás může vzniknout nová buňka al-Káidy.

Objevení nové strategie

List Wall Street Journal minulý týden (od 08. 08. 2005 - pozn. red. CS-magazínu) napsal: „Když byl naposledy terorista Zarkáví málem chycen, nezapomněl ve svém úkrytu kalašnikov, tradiční zbraň šéfa guerilly, ale laptop.“ Bylo to jen další potvrzení zpráv, že předáci teroristických buněk se po Blízkém východu pohybují s přenosnými počítači u boku. Má to pro ně obrovskou výhodu, protože nemusejí opouštět své úkryty a přitom dokáží organizovat své buňky po celém světě a dokonce lákat nové adepty. Když univerzitní profesor Gabriel Weimann z izraelské Haify před osmi lety analyzoval internetové stránky, které jsou napojené na teroristy, napočítal jich dvanáct, dnes už jich našel čtyři a půl tisíce.

Poté co loni v dubnu Zarkáví brutálně popravil zajatého Nicholase Bergra, odmítla záznam či jen fotografie z něj publikovat většina světových médií, protože nechtěly propagovat teroristické metody a zneuctít trpícího Bergra (u nás porušilo nepsanou dohodu jen Právo). Zarkáví pak tedy záznam umístil na internet, kde si jej během chvíle stáhly miliony lidí, protože je na to upozornili novináři. Tím nepřímo dovedli předního teroristu k změně strategie – na rozdíl od Usámy bin Ládina napříště nepoužíval ke své propagandě média, ale především všude dostupnou a levnou síť. Náhoda mu navíc pomohla, podle Wall Street Journalu totiž ve stejné době nastalo masové rozšiřování vysokorychlostního internetu. Videozáznamy či audiozprávy si mohl kdokoli během chvíle stáhnout v té nejvyšší kvalitě.

Když došlo k nedávným útokům na Londýn, prohlásili bezpečnostní analytici, že atentátníci byli s největší pravděpodobností zverbováni právě přes internet. Poslechli tak internetovou výzvu al-Káidy: „Bratři mudžahedíni, když se rozhodnete vstoupit do tréninkových táborů, nemusíte cestovat do jiných zemí. Sami, ve svých domovech spolu se svými bratry, můžete začít cvičit náš program.“

Nejlepší obranou jste vy

Samozřejmě vyvstává otázka, co s tím udělat. Jak zastavit řádění teroristů na internetu? Odpověď pochopitelně vůbec není jednoduchá, protože internet je skutečně bez hranic. Neil Doyle, britský expert na teroristy využívající možnosti sítě, řekl listu The Sun, že tajné služby budou nuceny zásadně změnit svou práci. „MI5 bude místo sledování takových stránek a sbírání informací z nich muset začít pracovat na jejich okamžitém zrušení.“ Pak se informace nedostanou k potenciálním sebevražedným útočníkům. Jako příklad, že je to možné, uvádí Doyle to, že ještě v den prvního útoku na Londýn 7. července byly okamžitě tajnými službami zablokovány hlavní stránky, které vyzývaly k džihádu.

Ale problém je, že jakmile se jedny stránky zruší, okamžitě se objeví nové, stačí pak do vyhledávačů zadat klíčová slova v arabštině. Pro al-Káidu pracují vysoce specializovaní počítačoví experti, kteří dokáží přicházet se stále novými nápady. Někdy jsou velice prosté, ale účinné. Například si zřídí na Yahoo e-mailovou adresu, v níž pak napíší své poselství, ale zprávu neodešlou, jen distribuují všemožnými způsoby vstupní hesla.

Podle italského experta na terorismus na síti Carlo Revelliho, který napsal knihu Strategic Intelligence on the Internet, není v silách tajných služeb, aby procházely všechny stránky či analyzovaly všechny odeslané maily. Ostatně webových stránek je dnes kolem neuvěřitelných 660 miliard. Podle Revelliho je boj možný jen tehdy, když se do něj zapojí všichni. „Jediná zbraň je přijmout jejich strategii. Tak jako fanatici používají síť a debatní skupiny k šíření své taktiky, k rozsévání smrti, každý z nás může identifikovat web, který obhajuje teror.“ Podle Revelliho by se ale pro ten účel musela zřídit instituce, která by informace od lidí ihned přijímala. Může se to zdát jako utopie, ale když je možné, že se tisíce uživatelů spojí na psaní virtuální encyklopedie Wikipedia, pak je možné i toto. Podobně zmiňuje skupinu dobrovolných hackerů, kteří si říkají Hackeři proti terorismu. Těm se už podařilo napadnout řady stránek napojených na bin Ládina, a to včetně bank. Problém je v tom, že jejich práce je protizákonná, stránky, které se rozhodnou zničit, si vybírají podle svého úsudku a ne na základě vyšetřování. Paradoxně je tak například FBI vyzvala k zastavení akcí.

Za bloggery do Iráku

Internet ale samozřejmě není jen zdrojem informací pro teroristy. Umožňuje také mnoho pozitivních věcí, od práce pro tělesně postižené, kteří nemohou opustit svůj byt, nebo pro lidi žijící na odlehlých místech, přes šíření literatury a kultury až po vyhledávání informací napříč světovými knihovnami či databázemi. Internet je ale také velkým zdrojem obchodu, který jen u nás letos zřejmě překročí sedm miliard korun, a to je zdejší počítačová gramotnost ještě poměrně nízká (pouze 35 % domácností má přístup k internetu oproti například 75 % ve Švédsku). Například v Německu se loni na síti prodalo zboží v hodnotě 200 miliard eur.

Dnes se zdá téměř neuvěřitelné, že před deseti lety ještě byl někdo, kdo by o explozi internetu pochyboval. V americkém časopise Wired, který se síti věnuje, připomínají například články prestižních časopisů z roku 1995, ve kterých stojí, že internet nemá šanci, protože „nebyl stvořen k obchodu“ (Time), konkurenční Newsweek dokonce na začátku roku 1995 otiskl článek s titulkem Internet? Ale jděte! v němž autor Cliff Stoll pochybuje, že by někdo chtěl používat elektronickou poštu, zamlouvat letenky prostřednictvím virtuálního úředníka či že by se drahé počítače mohly rozšířit i do školních tříd. Dnes si jen v Česku denně čtou e-maily statisíce lidí a po světě se každý den uskuteční obchody v hodnotě řádu miliard dolarů. Na obranu obou listů je třeba říci, že internet se skutečně rozjel až půl roku po zveřejnění těchto textů. Právě teď si připomínáme deset let od spuštění veřejně dostupných prohlížečů sítě Netscape. O něm sice dnes skoro nikdo neví, protože jej zničil konkurenční Microsoft se svým Explorerem, před deseti lety ale drtivě dominoval.

Není pochyb o tom, že internet naši svobodu rozšiřuje víc, než ji ohrožuje. Média mají snadný přístup k archivům, takže mohou politikům připomínat jejich plané sliby, mohou se udržovat přátelství s lidmi, které jste potkali na dovolené třeba v Argentině, a víte, že už je možná nikdy neuvidíte. Když se dějí nějaké represálie, je možné je ihned zveřejnit na internetu. Což se ukázalo například během CzechTeku. V zemích, které chtějí být otevřené ke svým občanům, jako je to například ve Skandinávii, je možné se dostat k detailním informacím o zadávání veřejných zakázek či prozkoumat, odkud politici přijímají peníze. Dnes je také stále jednodušší vyřizovat byrokratické úkony prostřednictvím internetu, takže odpadá čekání ve frontách. Kdo chce na dovolenou, může si během chvíle probrouzdat půlku světa.

Čerstvý fenomén tzv. blogů, tedy jakýchsi internetových deníků, které si může psát, kdo chce, a nabízet je k přečtení každému, kdo má zájem, naši svobodu rozšířil o další kus. Není totiž v silách žádného tištěného či audiovizuálního média pokrýt veškeré dění na světě. Bloggeři ale nemají omezený prostor ani tematiku. Pokud tedy máte zájem si přečíst o životě lidí v Iráku, můžete si najít tamní blogy, pokud vás zase zajímají pouze vesmírné projekty, uspějete rovněž. I když zatím najdete texty psané pouze z této planety.

Není pochyb o tom, že internet za pouhých deset let překonal všechna očekávání. Projekt, který před desítkami let vznikl proto, aby se americká administrativa nezhroutila v případě jaderného útoku, je dnes pro stále rostoucí počet lidí stejnou samozřejmostí jako ranní čištění zubů.

Proti zneužití

V době hrozby terorismu se samozřejmě nabízí otázka, jestli se nebudou politici snažit omezit volnost tohoto média nebo lézt jeho uživatelům do soukromí. To, že se tajné služby budou plížit našimi kabely, je asi neodvratitelné, ale každá změna by měla být velice důkladně probrána experty ze všech oblastí, aby se omezily možnosti zneužití. Není ale třeba propadat nějakým depresím, internet je svobodné místo, které nejde úplně sešněrovat. Ostatně v první polovině devadesátých let se odborníci obávali, že síť budou kontrolovat jen mocné a bohaté firmy. Nic takového se ale nestalo. Právě naopak. Lidé si dnes na síti předávají informace o různých podvodech a neférových jednáních různých společností a pak je společným tlakem nutí ke změně.

(Respekt, www.respekt.cz)