Zaří 2005

Slušně sjednocený Klaus

Erik Tabery

Prezident Václav Klaus píše děkovné dopisy neonacistům ze strany Národního sjednocení, protože ho hájili proti europoslancům, kteří se opovážili jej kritizovat. Je třeba se rozhořčovat a být překvapen? To první určitě ano, to druhé určitě ne. Vždyť co čekat od člověka, který lidi nahnané do zdejšího protektorátního koncentráku označil za lenochy, kteří prostě nechtěli pracovat a kteří přitom jen tak náhodou umírali na tyfus? U politika s takovým pohledem na svět jsou vstřícné námluvy s organizovanými neonacisty něčím, co je v logice věci.

Prezidentská kancelář se už snaží případ zamlžovat. Třeba tím, že prý nejde o žádné neonacisty, ale jen o trochu horkokrevnější nacionalisty. Ano, stačí si připomenout třeba loňskou výzvu Národního sjednocení, aby vláda „neprodleně rozmístila na hranici se Slovenskem dostatečný počet vojáků a zbraní v zájmu zabránit cikánským hordám přecházet na naše území“, a hned víme, že tady opravdu mluví jen horoucí láska k vlasti.

Prezidentův tajemník Ladislav Jakl také prohlásil, že šlo o „běžnou zdvořilost“: on by totiž na „slušný dopis“ odpověděl i nějakému „marxistickému eurofanatikovi“. To je ale v hradní korespondenci novinka. Stačí si vzpomenout na slušný dopis od šéfa Sdružení bývalých politických vězňů Stanislava Stránského. Ten Klausovi napsal: velice si vás vážím a ctím, ale nechápu, proč odmítáte antikomunismus a zvete si Grebeníčka k jednáním. Na to prezident tomuto důstojnému muži a hrdinovi boje za svobodu zhurta odsekl: „Váš dopis mohu chápat pouze jako politicky motivovaný útok.“

Po Klausově červencové ohlášce plánu změnit Evropskou unii na projekt pro státy, nikoli pro občany, je jasné, že český prezident je politik s velkými ambicemi. A po děkovném dopise neonacistům je jasné, že se kvůli těmto ambicím klidně spojí s jakýmkoli čertem. Teď je tedy třeba analyzovat prezidentovy cíle a přemýšlet, kam až se současným mužem na Hradě můžeme dojít.

(Respekt, www.respekt.cz)