Zaří 2005

Připravili ústecký masakr Němců čeští tajní agenti?

Jan Vaca, Luděk Navara

Úterý 31. července 1945. Běžný pracovní den. Od konce války uběhly jen necelé dva měsíce a její následky byly stále velmi patrné. Přesto obyvatelé Ústí nad Labem netušili, že půjde o den, který se smutně zapíše do historie česko-německých vztahů. Ani dopolední hodiny tomu nenasvědčovaly. Vše se změnilo v půl čtvrté odpoledne, kdy se ze čtvrti Krásné Březno ozval výbuch. Explodoval zde sklad munice, situace se během chvíle vyhrotila i ve středu města. Do Labe před čtvrtou hodinou začala z mostu Edvarda Beneše dopadat první těla ústeckých Němců. Víc než padesát z nich masakr nepřežilo, přesná čísla nikdo nezná.

"Viděla jsem rozzuřený dav, jak hnal ženy a děti, a ti lidé byli od krve. Byl to děsný pohled," vzpomíná česká pamětnice, které tehdy bylo čtrnáct let. Ani dnes, šedesát let po události, si nepřeje zveřejnit jméno. "Měla jsem trikolóru, krátce předtím jsem se vrátila z českého vnitrozemí, kde jsme během války žili. Díky trikolóře se mi nic nestalo. Ale byli jsme rádi, když jsme došli k domu," říká žena, jejíž rodina v tehdy převážně německém Ústí žila už před válkou. Mezi příbuznými měla i ty "z druhé strany" - Němce, proti kterým se násilí obrátilo. Štěstí měla nakonec její německá sestřenice. U mostu přes Labe ji sice zastavili příslušníci revoluční gardy, která se na pogromu také podílela. Protože však byla žena za války vězněna nacisty, mohla se prokázat legitimací německé antifašistky. Gardisti ji propustili a poradili jí, aby na most nechodila. Ostatní Němce pouštěli dál.

Ty, kteří se neutopili, zastřelili

Z mostu se začala ozývat střelba. Do incidentu, který začal shazováním Němců do řeky, se zapojili také vojáci a gardisti. "Dostřelovali" ty, kterým se podařilo dostat se ke břehu.

"Útoky na německé obyvatelstvo v tu chvíli vypukly i na dalších místech v centru Ústí. Na hlavním náměstí například Češi házeli Němce do vodní nádrže, jinde je tloukli pažbami od pušek," říká ústecký archivář Vladimír Kaiser, jenž společně s historiky Janem Havlem a Otfridem Pustejovskym vydal před týdnem knihu o ústeckém masakru. Hlavním cílem knihy bylo najít odpověď na otázku, kdo mohl za výbuch v muničním skladu, který vyústil na pogrom proti Němcům. Ve chvíli exploze totiž nikdo nemohl tušit, kdo jej způsobil. Hněv se přesto obrátil proti německému obyvatelstvu.

"Ozval se výbuch a hned poté výkřiky, že za to můžou Němci. Nemohlo být v té chvíli vůbec jasné, o jaký výbuch jde a kdo ho způsobil," potvrzuje pamětnice masakru.

České úřady, včetně tehdejších nejvyšších představitelů ministra vnitra Václava Noska a ministra obrany Ludvíka Svobody, od začátku vyšetřování prosazovaly verzi, že za výbuch mohou němečtí záškodníci - Werwolfové. Kaiser společně s kolegy zmiňuje i další verzi exploze, například píše o nedbalosti vojáků hlídajících sklad.

Autoři knihy však tvrdí, že obě verze jsou chybné, výbuch podle nich zorganizovali lidé z ministerstev vnitra a obrany. "Bylo to takříkajíc ve státním zájmu. Na konferenci v Postupimi se tehdy mluvilo o odsunu německého obyvatelstva, a tak bylo rozhodnuto, že je nutné zinscenovat nějaký incident, který by přesvědčil svět o neudržitelnosti soužití Čechů s Němci," konstatuje Kaiser.

Ani tato verze není přijímána jednoznačně. Nevěří jí například historik František Hanzlík, který se zabýval tajnými službami v letech 1945 až 1948. "Podobných výbuchů bylo po válce víc. Jen se neodehrály takto ve městě," říká. Podle něj se naopak československé úřady snažily útoky na Němce tlumit.

Jasné důkazy neexistují

Jaké tedy Kaiser a spol. přinášejí pro svou verzi důkazy? Sám Kaiser přiznává, že jasné důkazy chybějí. "Zničili je lidé z obranného zpravodajství ministerstva vnitra. V evidenci se u lidí, kteří se od masakru pohřešují, nesměl ani objevit křížek. Nebyla vůle případ vyšetřit," říká. Zbývají tak jen indicie. Zachoval se například dokument, z něhož vyplývá, že vojáci s tyčemi byli u Labe už před výbuchem. Detailně také o explozi hovořil druhý den po výbuchu Bedřich Pokorný z ministerstva vnitra, byť podrobnosti v tu dobu nemohl znát.

(MFDNES)