Zaří 2005

Válčíme v mezích možností

Tomáš Vlach

V první linii fronty proti terorismu je nyní Pákistán. Ale navzdory jeho tvrdosti vůči radikálům mnozí pochybují, že je to z ryzího zájmu o spolupráci se Západem.

Londýnské teroristické útoky obrátily pozornost k Pákistánu. Podle šetření měli tři ze čtyř útočníků ze 7. července pákistánský původ a pobývali v některé z tamních náboženských škol. Pákistán se tedy velmi přiblížil zemi s renomé vývozce terorismu. Zřejmě to pak zapůsobilo po útocích v egyptském Šarm aš-Šajchu, kde policie sice rychle, ale neprofesionálně obvinila také Pákistánce – a poté se ukázalo, že atentáty mají na svědomí domácí radikálové.

Šarm aš-Šajch donutil pákistánského prezidenta Parvíze Mušarafa, aby se své země zastal: „Je možné, aby člen al-Káidy tady v Pákistánu, je jedno, kde přesně, řídil akce v Londýně, Šarm aš-Šajchu, Istanbulu nebo Africe? Absolutní nesmysl!“ A později v rozhovoru pro BBC sám kritizoval Británii, že vůči radikálním islamistům postupuje příliš měkce. Mušarafova argumentace přitom má racionální základ: faktem zůstává, že ani u londýnských atentátníků dosud pákistánskou stopu nikdo najisto nepotvrdil a právě Mušaraf jako první v historii země začal s represemi vůči radikálům. Je tu ale druhá strana mince: radikální islám zůstává v zemi velmi silným faktorem a státní moc si zdaleka nemůže dovolit všechno.

Tajemství tajné služby

Týdeník Time nazývá Mušarafovu politickou filozofii termínem enlightened moderation, tedy zhruba „osvícená zdrženlivost“. V praxi to znamená nikoho příliš nedráždit a snažit se vyjít s domácími islamisty i Georgem Bushem. Generál, který se dostal k moci v roce 1999 vojenským pučem, se ukázal být neobyčejným politickým talentem. V parlamentních volbách v roce 2002 dovolil svobodně agitovat jen koalici šesti islamistických stran Fórum svobodné akce (MMI). Ačkoli MMI pak vyhrála komunální volby v severozápadních pohraničních provinciích a Balúčistánu, Mušaraf dobře věděl, že islamisté nemají masovou podporu po celé zemi. Počítal také s tím, že výměna vlády by se jistě nelíbila ani spojencům Pákistánu: v té době už stál na straně USA v boji proti terorismu a dostával odtud masivní pomoc (zatímco v roce 2001 to bylo jen 5 milionů dolarů, o rok později 701 milionů).

Pákistánské akce proti al-Káidě připomínají přísloví o vlku, který se nažral, a koza zůstala celá. Počet údajných členů al-Káidy, kteří byli doposud zadrženi nebo zlikvidováni – šest set – vypadá dobře. Nelze však zapomenout, že do Pákistánu se po pádu tálibánů stáhli z Afghánistánu všichni přeživší příslušníci bin Ládinovy brigády 055. Navíc se nepodařilo dopadnout ani Usámu bin Ládina, ani jeho pravou ruku Ajmána al-Zavahirího, kteří se skrývají pravděpodobně někde mezi Pákistánem a Afghánistánem. Totéž platí o vůdci tálibánů šejchu Umarovi a jeho desetičlenné radě. Afghánská vláda už tradičně obviňuje Pákistán, že nemá zájem na uklidnění situace a tálibánské guerilly naopak podporuje.

„Pákistánská tajná služba ISI zná v pohraničí každý kout a jsem si jist, že dobře ví, kde se Usáma pohybuje,“ cituje Lutz Kleveman v knize The New Great Game specialistu na afghánsko-pákistánský region, amerického diplomata Petera Tomsena. Podle něj má v Mušarafovi americká diplomacie co do činění s člověkem, který „lže jako kdysi Saddám Husajn“ – ani v Kašmíru prý totiž nedodržel sliby a nezpacifikoval tamní islamistické militanty.

Počkejte pár měsíců...

Nyní Mušaraf na první pohled razantně zasáhl proti náboženským školám – medresám. Ty zajišťují vzdělání pro chudé, ale svět o nich hovoří jako o semeništi teroristů. Agentura Reuters udává, že jich je 12 000, podle britského listu The Guardian jich v zemi působí kolem 8 000 registrovaných a dalších asi 25 000 neregistrovaných. Pákistán se chystá vypovědět zhruba 1 400 na nich studujících cizinců, mezi nimi značnou část konvertitů ze Západu. Jak? Tím, že jim přestane vydávat studijní víza. Mnozí žáci však mají běžná víza turistická či obchodní.

Razie v medresách zatím přinesly 600 zatčených, jako první přišla na řadu síť provozovaná dobročinnou organizací Džamaat-ud Dawa. Podle dosud nepotvrzených informací v nich měl pobývat londýnský atentátník Šehzad Tanweer a organizace je v podezření, že ačkoli neposkytovala vojenský výcvik, rekrutovala militanty pro dnes zakázanou kašmírskou skupinu Laškar-e Taiba. Islamistická opozice sice protestuje, do ulic ale dostala jen pár tisíc lidí. Podle Declana Walshe z Guardianu to Pákistánci berou jako opatření, které se v posledních čtyřech letech opakuje už poněkolikáté. Většinu zadržených prý soud stejně zase pustí na svobodu. Walsh také připomíná historku s odstraněním kasiček na příspěvky pro Džamaat-ud Dawa v Láhauru, údajně jako součást nařízení prezidenta Mušarafa. Před restaurací Subway personál korespondentovi objasnil, že je to jen přechodné, a pokud chce přispět, má si pár měsíců počkat, až se situace zase uklidní.

(Respekt.www.respekt.cz)